Seznam anotací:

1. Barbaři v čase obratu. Příspěvky k proměně kultury a identity v době stěhování národů (Archeologický ústav, Brno)
2. O pronikání moderního člověka do severní Eurasie: Hypotéza opakovaných migrací (Archeologický ústav, Brno)
3. Borotice. Mohylové pohřebiště z doby bronzové (Archeologický ústav, Brno)
4. Archeologie pravěkých Čech. 1. Pravěký svět a jeho poznání; 2. Paleolit a mezolit; 3. Neolit; 7. Doba laténská (Archeologický ústav, Praha)
5. Svatý Prokop. Z počátků českého státu a církve (Archeologický ústav, Praha)
6. Hrad – předhradí – suburbium. K problematice vedlejších areálů raně středověkých center. (Archeologický ústav, Praha)
7. Německá (Karlova) univerzita od mnichovské dohody do konce 2. světové války (Masarykův ústav a Archiv)
8. T. G. Masaryk: Cesta demokracie II. Projevy, články, rozhovory 1921-1923 (Masarykův ústav a Archiv)
9. Korespondence Tadeusze Kowalského s Janem Rypkou a Bedřichem Hrozným (Masarykův ústav a Archiv)
10. Politické programy českého a slovenského agrárního hnutí 1899-1938 (Historický ústav)
11. Historický atlas měst České republiky, sv. č. 16 – Chomutov, sv. č. 17 – Kladno (Historický ústav)
12. Velké dějiny zemí Koruny české, díl XVb (období let 1941-1945) (Historický ústav)
13. Dějiny českého výtvarného umění VI/1-2 (Ústav dějin umění)
14. Emil Filla (Ústav dějin umění)
15. Barokní nástěnná malba ve Střední Evropě (Ústav dějin umění)
16. Charta 77: Dokumenty 1977-1989 (Ústav pro soudobé dějiny)
17. Charta 77. Od obhajoby lidských práv k demokratické revoluci, 1977-1989 (Ústav pro soudobé dějiny)
18. Společenské proměny v čase socialistického experimentu. K sociálním dějinám v letech 1945-1969 (Ústav pro soudobé dějiny)

8.1 Barbaři v čase obratu. Příspěvky k proměně kultury a identity v době stěhování národů

Tejral, J., Archeologický ústav, Brno Kniha, koncipovaná jako kolektivní monografie širšího vědeckého týmu, je věnována vybraným aspektům výzkumu etnické identity populací kontinentální Evropy v období 4. – 6 století po Kristu, od zániku Římské říše až po vynoření kmene Langobardů na středním Dunaji. Přináší na základě rozdílných metodologických perspektiv celou řadu nových podnětů, jsou zde pojednány otázky výpovědní hodnoty historických i archeologických pramenů. Nejpodstatnějším přínosem je nový pohled na problematiku vzniku a vývoje časně středověkých kmenových útvarů – gentes – a jejich kultury, které nejsou determinovány pouze etnicky, nýbrž především společensky. Jednotlivé tematické bloky jsou věnovány historickému pozadí a souvislostem daného období, kulturním a mocenským proměnám jednotlivých regionů a etnik, kroji a luxusním předmětům jako vnějším symbolům identity a detailnějšímu poznání historického vývoje osídlení v severním Podunají (Morava, Slovensko). Autorsky se na knize podílelo celkem 16 badatelů a badatelek z České republiky, Francie, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Ruska a Slovenska.

Tejral, J. (Ed.): Barbaren im Wandel. Beiträge zur Kultur- und Identitätsumbildung in der Völkerwanderungszeit. Brno, Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i. 2007, 360 s.

Stříbrná plechová spona z ženského knížecího hrobu ve Smolíně (jižní Morava)

Svoboda, J., Archeologický ústav, Brno
Otázka příchodu moderního člověka do Evropy a jeho vztahu k neandertálcům byla v minulých desetiletích jedním z nosných témat paleolitického pracoviště Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v. v. i. K jejímu řešení směřovala celá řada terénních projektů v ČR i zahraničí a mnohostranné zpracování získaných poznatků, výsledky předkládají četné monografie, publikované v posledních pěti letech. Nyní předložená stať krátce formuluje výstupní hypotézu: v rámci dosavadních diskusí se pronikání moderního člověka do severní Eurasie obvykle považovalo za historickou událost, při níž došlo k přímé konfrontaci s anatomicky odlišnými populacemi neandertálců. Podle nové hypotézy půjde spíše o dlouhodobý proces opakovaných migrací moderního člověka, které zanechaly v archeologických nálezech odlišné, vždy svým způsobem typické stopy. Jako příklady uvádíme navzájem odlišné kamenné nástroje tzv. bohunicienu, aurignacienu a gravettienu coby časově následné příklady opakovaných technologických vlivů z regionu východního Středomoří a Předního východu. Na rozdíl od technologií zpracování kamene je však podoba evropských sídlišť (včetně pohřbů, symbolických a dalších předmětů) vůči jihovýchodním předlohám svébytný a měl by být chápán jako důsledek přizpůsobení moderního člověka nově osídleným euroasijským stepním zónám.

Svoboda, J.: On modern human penetration to Northern Eurasia: The multiple advances hypothesis. In: Mellars, P., Boyle, K., Bar-Yosef, O., Stringer, Ch. (eds.), Rethinking Human Revolution, Cambridge 2007: 329-339

Stuchlík, S., Archeologický ústav, Brno
Obsáhlá monografie předkládá komplexní zveřejnění výsledků dlouholetého výzkumu mohylníku ze starší a střední doby bronzové v Boroticích na Znojemsku, při kterém bylo postupně prokopáno 24 z celkem 28 dosud zjištěných mohyl. Práce obsahuje katalog nálezů z doby bronzové a jejich podrobné vyhodnocení, další její součástí je pojednání o obecném výskytu mohyl od nejstarších dob až po střední dobu bronzovou. Kromě toho je zde podrobně rozebrán pohřební ritus v období věteřovské skupiny na konci starší doby bronzové, včetně pohřbů v nádobách. Obdobně je vyhodnocen i pohřební ritus středodunajské mohylové kultury, doplněný soupisem pohřebišť s výskytem mohyl na Moravě. Důležitá je pasáž o dataci pohřebiště v Boroticích a jeho zařazení do soudobého historického vývoje. V závěrečné kapitole je předloženo i geologické, osteologické a herpetologické hodnocení lokality a nálezů. Za nejpodstatnější přínos knihy je třeba považovat potvrzení hypotézy o plynulém přechodu kultury tzv. věteřovské skupiny v závěru starší doby bronzové do středodunajské kultury mohylové, bez větších etnických či sociálních otřesů.

Stuchlík, S.: Borotice. Mohylové pohřebiště z doby bronzové. Brno, Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i. 2007, 297 s.

Jiráň, L., Venclová, N., Archeologický ústav, Praha
Osmidílná publikace shrnuje současné vědomosti o pravěkém vývoji na území Čech. Jde o dosud nejrozsáhlejší kompendium věnované českému pravěku, zamýšlené jako průvodce nejen pro profesionální archeology a odborníky dalších oborů, studenty a ochránce archeologického kulturního dědictví, ale i pro všechny zájemce o poznávání minulosti. Záměrem editorů a autorů bylo ukázat, kam archeologické bádání dospělo od r. 1978, kdy vyšla poslední souborná práce, a podat aktuální přehled pramenů, kladených otázek a názorů na interpretaci a význam získaných dat. Publikace předvádí, na co lze navázat, které přístupy se jeví jako perspektivní a do kterých oblastí by měly směřovat jednak nové badatelské projekty, jednak projekty památkové péče. V r. 2007 byly k tisku připraveny 4 díly (1. Pravěký svět a jeho poznání; 2. Paleolit a mezolit; 3. Neolit; 7. Doba laténská).

Jiráň, L., Venclová, N. a kol.: Archeologie pravěkých Čech. 1. Pravěký svět a jeho poznání; 2. Paleolit a mezolit; 3. Neolit; 7. Doba laténská. Praha, Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v .i., v tisku

Synchronizace nejstarších vývojových fází levobřeží pražské aglomerace

Schéma sídelního rozvoje historického centra Prahy do pol. 12. stol.

Sommer, P., Archeologický ústav, Praha
Monografie o svatém Prokopu je pokusem o syntézu poznatků o začátcích českého křesťanství na pozadí dějin raného českého státu, společnosti a církve. Zvláštní pozornost směřuje k otázce nejstarších českých klášterů, a to v souvislosti se sázavským opatem a zemským světcem Prokopem. Prokop je nazírán jako člověk 10. a 11. století s konkrétním osudem, jehož stopy autor hledá v dobových písemných i hmotných pramenech. Nutným východiskem k tomu je pokus o aktuální klasifikaci a dataci prokopských legend (v souvislosti s řadou dalších raně středověkých písemností) a o vyhodnocení výsledků archeologických a uměleckohistorických výzkumů nejstarších českých klášterů, zejména Sázavy. Získané informace jsou konfrontovány s rekonstrukčním obrazem české raně středověké společnosti a její kultury, aby bylo možné dojít k pravděpodobným závěrům o tom, co z informací o Prokopovi a jeho době odpovídá dobové realitě. Výsledkem podniknutých analýz je konstatace, že interdisciplinární medievistické bádání posledních několika desítek let umožňuje rekonstrukci doby začátků českého státu a křesťanství v podobě ne vyrovnaného, ale přesto plastického a věrohodného obrazu společnosti v měřítku krátkého i dlouhého trvání.

Sommer, P.: Svatý Prokop. Z počátků českého státu a církve, Praha 2007, 344 str., 126 obr. a příloh

Boháčová, I., Poláček, L., Archeologický ústav, Praha
V r. 2007 byl ukončen meziinstitucionální projekt (GA ČR, řešitel I.Boháčová), jehož cílem bylo přispět k objasnění funkcí „nerezidenčních“ částí hradů raného středověku. Bilance archeologických pramenů z vícegeneračního výzkumu vybraných lokalit na území Čech a Moravy umožnila formulaci priorit výzkumu, jeho metodiky a metod, včetně výzkumu mezioborového. U řady lokalit byly základní informace o výsledcích výzkumu prezentovány vůbec poprvé. Studované hrady raného středověku náleží odlišným vývojovým fázím období formování nejstarších státních útvarů na našem území a plnily různé funkce. V jejich funkční struktuře a prostorové organizaci však nalézt některé společné obecně platné rysy. Součástí těchto hradů byly tzv. vedlejší areály, označované jako předhradí a suburbia, odlišující se od bezprostředního zázemí centra svou přímou prostorovou vazbou na mocenské centrum, funkcemi, které si vesměs vyžádaly ochranu mohutnou fortifikací, ale např. i charakterem osídlení. K dalším společným rysům náleží např. dynamika vývoje a proměny uspořádání dílčích částí areálů, včetně střídání sídelních a pohřebních funkcí. Zatímco terminologie historických pramenů jednoznačně nerozlišuje mezi opevněnými a neopevněnými částmi vedlejších areálů, archeologie potvrzuje zpravidla opevnění u těch z nich, které byly úžeji spjaty se zajišťováním provozu mocenského centra. Komparativní a mezioborové studium postihlo některé konkrétní dříve neidentifikované jevy či aktivity (doklady sociální diferenciace, řemesla, zacházení s odpadem, projevy duchovní kultury apod.). Studium dostupných pramenů z nejstarších fází existence metropole českého státu prokázalo nejen synchronní vývoj, ale i rámcově současnou výstavbu opevnění všech základních komponent jádra aglomerace, včetně suburbia. Hlavní výstupy: konvolut příspěvků pro Archeologické rozhledy (2006/4 a v tisku), konferenční sborník: I. Boháčová – L. Poláček (Hrsg.) v tisku: Burg – Vorburg – Suburbium. Zur Problematik der Nebenareale frühmittelalterlicher Zentren. Internationale Tagungen in Mikulčice, Band VII.

Boháčová, I., Poláček, L. (Hrsg.): Burg – Vorburg – Suburbium. Zur Problematik der Nebenareale frühmittelalterlicher Zentren. Internationale Tagungen in Mikulčice, Band VII

Praha – Hrad, Opyš. Zaniklý barbakan před východní branou, dlážděná komunikace a vstup do budovy ze 16. století.

Míšková, A., Masarykův ústav a Archiv
Zásadní dílo vydané v němčině navazuje na obdobnou práci českou od téže autorky, specialistky nejen na Německou univerzitu v Praze, ale i na další německé vědecké instituce působící v českých zemích, je však významně obohacena – mj. podstatnými přílohami, např. přehledy vyučujících a nově založených ústavů na univerzitě, přehledem těch, kteří museli univerzitu opustit z rasových důvodů a celkovým přehledem profesorů a docentů univerzity v letech 1940–1945 i se základními biografickými údaji. Publikace se soustřeďuje především na otázky spojené s nástupem nacismu, sleduje změny profesorského štábu během války a srovnává je s vývojem říšskoněmeckých univerzit po nástupu nacismu. Zajímá se o změny v bádání a výuce, podtrhuje zacílení na východní studia a na rasový výzkum, sleduje chování funkcionářů univerzity a některých profesorů. Autorka dochází k závěru, že vývoj pražské univerzity za války se od říšských poměrů v hlavních trendech lišil v podstatě minimálně, zvláštní byla ale její poloha v českém prostředí a okolnosti, za nichž došlo k „zglajchšaltování“.

Míšková, A.: Die Deutsche (Karls-) Universität vom Münchener Abkommen bis zum Ende des Zweiten Weltkrieges. Praha, Karolinum 2007, 346 s.

Vašek, R., Fejlek, V., Masarykův ústav a Archiv
Druhý svazek Cesty demokracie navazuje na již vydané tři díly tohoto souboru a vychází jako kritická reedice původního vydání Masarykových projevů, článků a rozhovorů z let 1921–1923, nyní doplněná o nové texty. Svazek tak doplňuje do ucelené podoby komplet vydávaných Masarykových textů z let jeho prezidentství (1918–1935). Práce shrnuje autorovu veřejnou a publicistickou činnost na počátku 20. let; dokumenty slouží k bližšímu poznání aktivit T. G. Masaryka v tomto období. Mnohé z těchto textů jsou zároveň i osobitým svědectvím o Masarykových názorech na řešení řady problémů mladého státu, o vývoji koncepce budování samostatného Československa, jakož i dokladem prezidentovy aktivní účasti v četných dobových polemikách. Soubor dokumentů je doplněn vysvětlivkami a jmenným rejstříkem.

T. G. Masaryk: Cesta demokracie II. Projevy, články, rozhovory 1921-1923, Vašek, R., Fejlek, V. (eds.), Spisy T. G. Masaryka, sv. 34, Praha, Masarykův ústav – Archiv AV ČR, 572 s.

Dziurzyńska, E., Ďurčanský, M., Kodera P., Masarykův ústav a Archiv
Edice korespondence Tadeusze Kowalského s Janem Rypkou a Bedřichem Hrozným není jen příspěvkem k dějinám zakladatelského období polské a české orientalistiky, ale ve stejné míře také příspěvkem k dějinám česko-polských vědeckých styků první poloviny 20. století. Objasňuje řadu do dnešního dne neznámých faktů a okolností z jejich badatelské práce a tedy i z dějin jejich oboru. Všichni tři patřili ke generaci středoevropských slovanských orientalistů, která pro nedostatek domácích možností získávala své odborné vzdělání na vídeňské univerzitě a doplňovala si jej poté většinou na univerzitách německých. Jejich první vědecké úspěchy spadaly ještě do období před r. 1918, hlavní těžiště jejich odborné kariéry ale představuje až období mezi světovými válkami. Po ustavení samostatného polského a československého státu se záhy stali profilujícími osobnostmi svých oborů, k jejichž rozvoji přispěli nejen svými vědeckými pracemi, ale rovněž neúnavnou činností organizační. Předkládaná edice zpřístupňuje veškerou nalezenou vzájemnou korespondenci mezi T. Kowalským a jeho českými kolegy J. Rypkou a B. Hrozným, souhrnně z let 1914–1948. Veškerá korespondence je editována v jazyce originálu (polsky, česky, německy), jazykem publikace obecně je polština, v níž byl také formulován celý ediční aparát. Publikace vznikla v rámci společného projektu Archiwum Nauki Polskiej Akademii Nauki i Polskiej Akademii Umiejętności w Krakowie a Archivu Akademie věd České republiky v Praze Vědecké a kulturní styky mezi českými zeměmi a Haličí v 19. a 20. století, realizovaného v letech 2003–2006.

Korespondencja Tadeusza Kowalskiego z Janem Rypką i Bedřichem Hroznym. Ewa Dziurzyńska, Marek Ďurčanský, Pavel Kodera (eds.). Kraków, Archiwum PAN I PAU – Archiv AV ČR, 2007, 310 s.

Lacina, V., Harna, J., Historický ústav
Publikace obsahuje politické programové dokumenty českého i slovenského agrárního hnutí od jeho počátku do konce roku 1938. Připojeny jsou i dva klíčové dokumenty vztahující se k dalšímu období: Středoevropský agrární manifest vydaný v Londýně 1942 a Svatováclavská deklarace ze září 1948 o obnově činnosti agrární strany v exilu. Edici dokumentů předchází rozsáhlá a faktograficky i pojetím nová studie autorů o vývoji agrárního hnutí. Připojen je i úplný seznam literatury k dané tematice.

Lacina, V., Harna, J. (eds.): Politické programy českého a slovenského agrárního hnutí 1899-1938. Praha, Historický ústav 2007, 274 s.

Semotanová, E., Šimůnek, R., Žemlička, J., Historický ústav
Historický atlas měst České republiky, součást celoevropského projektu historických atlasů měst, má mezioborový charakter a představuje přínos ke srovnávacímu studiu měst v mezinárodním měřítku. mezinárodního projektu „atlasů měst“, zaštítěného autoritou Commission internationale pour l'histoire des villes. Svazek Chomutov i Kladno jsou věnovány lokalitám s výraznými proměnami městské aglomerace, kde industrializace krajiny a proces urbanizace v 19. století výrazně poznamenaly jejich rozvoj. Atlasy obsahují kromě textů reprodukce starých map a vyobrazení a soubor rekonstrukčních map historické krajiny.

Semotanová, E., Šimůnek, R., Žemlička, J., a kol.: Historický atlas měst České republiky, sv. č. 16 – Chomutov, sv. č. 17 – Kladno. Praha, Historický ústav 2007

Gebhart, J., Kuklík, J., Historický ústav
První část XV. svazku tvoří léta 1938-1941, konkrétně šestiměsíční intermezzo druhé republiky, nastolení okupačního a protektorátního režimu v Protektorátu Čechy a Morava do podzimu 1941. Jeho závěrečnou kapitolu tvoří pokus o souhrnnější pohled na úlohu českého kulturního a společenského života, na roli vědy a školství v celém období nacistické okupace 1939-1945. Druhá část zahrnuje období od podzimu 1941 do května 1945 a končí příjezdem nové, košické vlády do Prahy. Kniha rozebírá a syntetizuje politický, hospodářský a kulturní vývoj české společnosti, okupační a protektorátní politiku, aktivity československého exilu, organizování české domácí a československé zahraniční rezistence v letech 1938-1945.

Gebhart, J., Kuklík, J.: Velké dějiny zemí Koruny české, díl XVb (období let 1941-1945). Praha-Litomyšl, Paseka 2007, 743 s. (sv. XVa vydán 2006)

Švácha, R., Platovská, M., Ústav dějin umění
Šestým dílem, vzhledem k velkému rozsahu rozděleným do dvou svazků, se dovršuje velký projekt, který započal už v osmdesátých letech 20. století dílem věnovaným umění středověkému. Období, které je představeno v závěrečném díle, se dělí do několika period. Začíná proslulým vystoupením československých umělců a architektů na EXPO 58 v Bruselu, dále následují šedesátá léta, během nichž české umění těžilo z „tání“ politických poměrů před rokem 1968, potom téměř dvě desetiletí normalizace a konečně umění v zásadně změněné politické a společenské situaci po roce 1989, do současnosti. Autoři – historici umění z Ústavu dějin umění AV ČR, z univerzit a z dalších institucí pojednávají o vývoji českého umění ve všech jeho oblastech a žánrech – od architektury, malířství, kresby, grafiky a sochařství přes umělecká řemesla, fotografii, scénografii atd. až po tzv. nová média, k nimž v současnosti patří například land art, body art nebo videoart. Zvláštní kapitoly jsou věnovány umělcům žijícím v exilu.

Švácha, R., Platovská, M.: Dějiny českého výtvarného umění VI/1-2. Praha, Academia 2007

Zdeněk Sýkora, Osmibarevná struktura, 1969 (Dějiny českého výtvarného umění VI)

Lahoda, V., Ústav dějin umění
Kompletní monografie českého malíře Emila Filly (1882-1953), sledující jeho dílo od secesních počátků přes expresionismus až ke kubismu a jeho různým odnožím. Důraz je kladen i na Fillovu tvorbu po roce 1945, která byla v minulosti často opomíjena a podceňována, na jeho teoretickou a sběratelskou činnost. Fillovo díla dosud nebylo v takovém rozsahu a šíři kontextu publikováno, jedná se o první kritickou a retrospektivní monografii malíře.

Lahoda, V.: Emil Filla. Praha, Academia 2007, 751 s.

Emil Filla, Já som bača velmi starý, 1947

Mádl, M., Šeferisová - Loudová, M., Wörgötter, Z., Ústav dějin umění
Příspěvky, které byly předneseny v rámci mezinárodní konference, která se uskutečnila v Brně a Praze ve dnech 27. září – 1. října 2007 v rámci grantového projektu „Barokní nástěnná malba v Praze“. Sborník o rozsahu více než 300 stran, obsahuje dvacet příspěvků (v němčině nebo angličtině) od domácích i zahraničních odborníků v oblasti barokní nástěnné malby. Sborník je doprovázen rozsáhlou obrazovou přílohou, z velké části pořízenou řešitelem grantu.

Mádl, M., Šeferisová - Loudová, M., Wörgötter, Z. (eds.), Baroque Ceiling Painting in Central Europe / Barocke Deckenmalerei in Mitteleuropa (Proceedings of the International Conference, Brno – Prague, 27th of September – 1st of October, 2005). Praha, Artefactum 2007, 324 s.

Carlo Innocenzo Carlone, Alegorie Malířství, nástěnná malba, Clam-Gallasův palác, Praha-Staré Město, 1727-1729

Prečan, V., Císařovská, B, Ústav pro soudobé dějiny
První kompletní, bohatě komentovaná edice všech dokumentů Charty 77 (1977-1989), doplněná historickou studií a připojenými dalšími dokumenty. Rozsáhlý archeografický úvod vysvětluje, co byly dokumenty Charty 77, jak je uspořádána a vybavena jejich edice, odkud byly texty převzaty a podle jakých zásad se přetiskují. Výkladu o Chartě jsou pak věnovány tři statě: „Charta 77 jako československý i mezinárodní fenomén“ z pera Viléma Prečana, dosud neznámý text Václava Havla z prosince 1986 editory nazvaný „Deset tezí o Chartě“ a úvahu Jacquesa Rupnika „Charta 77 a zrození evropského veřejného prostoru“. V prvním a druhém svazku edice je otištěno v plném znění 598 mluvčími Charty 77 signovaných dokumentů s rozsáhlým poznámkovým aparátem s údaji o tom, za jakých okolností jednotlivé dokumenty vznikly, jaké byly jejich další osudy, kde a jak byly v době svého vzniku publikovány či komentovány – v domácím samizdatovém prostředí, v exilovém tisku či v zahraničních rozhlasových stanicích. Poznámkový aparát přináší i množství dalšího pramenného materiálu a mnohostranné informace ze života Charty 77, o její komunikaci se zahraničními partnery, o perzekuci občanských aktivit, nezávislé literatury a umění ze strany komunistických aparátů. Třetí svazek publikace nazvaný „Přílohy“ obsahuje více než devadesát většinou dosud nepublikovaných textů tematicky rozdělených do kapitol, které blíže dokumentují a osvětlují nejzávažnější okolnosti vzniku Charty 77 a domácího i mezinárodního kontextu roku 1977.

Prečan, V., Císařovská, B. (eds.): Charta 77: Dokumenty 1977-1989. Praha: ÚSD AV ČR, v. v. i. 2007, 1804 s.

Devátá, M., Suk, J., Tůma, O., Ústav pro soudobé dějiny
Mezinárodní vědeckou konferenci konanou u příležitosti 30. výročí vzniku Charty 77 ve dnech 21.-23.3.2008 v Praze uspořádal ÚSD ve spolupráci s Československým dokumentačním střediskem, Národním muzeem a Filozofickou fakultou UK. Na konferenci zazněly 24 (13 zahraničních) příspěvky reflektující nejnovějšího výsledky bádání o dějinách disentu a jeho podílu na pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Součástí konferenčního jednání byly také dvě panelové diskuse s předními evropskými a českými disidenty. Konference byla přenášena ČT24.

Devátá, M., Suk, J., Tůma, O. (eds.): Charta 77. Od obhajoby lidských práv k demokratické revoluci, 1977-1989. Sborník z konference k 30. výročí Charty 77. Praha, 21.-23. března 2007. Praha, ÚSD AV ČR, v.v.i. 2007, 415 s.

Kalinová, L., Ústav pro soudobé dějiny
Práce představuje významný příspěvek ke studiu sociální historie Československa v období dvou poválečných dekád. Orientace na sociální historii představuje nový a produktivní směr bádání, který přispívá k obsažnějšímu porozumění vlivu strukturních okolností na kontext jednání a politického rozhodování ve studovaném období. Představuje první pokus o systematické zpracování sociální historie socialistického experimentu v letech 1945-1968, který se vyznačuje relativně širokým záběrem na sociální oblast, bere v úvahu ekonomické vědeckotechnické, politické a kulturní faktory. V neposlední řadě práce přispívá k porozumění strukturních závislostí, které ovlivňují probíhající sociální proměny v ČR a které jsou předmětem soustředěného zkoumání ve všech sociálních vědách. Význam práce spočívá v jejím začlenění do nového směru historických bádání ve světě, sbližuje domácí vědu s aktuálním globálním trendem, sleduje mnohooborový přístup a vytváří produktivní poznávací příspěvek pro ostatní sociální vědy i jejich současnou orientaci na problematiku sociálních a institucionálních změn.

Kalinová, L.: Společenské proměny v čase socialistického experimentu. K sociálním dějinám v letech 1945-1969. Praha : Academia 2007, 363 s.