Již na sklonku 19. století, kdy se uskutečnily archeologické výzkumy v Předmostí u Přerova, byl zřejmý světový význam tábořišť moravských \"lovců mamutů\" pro poznání některých etap nejstarší lidské minulosti. Když pak v roce 1924 zahájil Karel Absolon výzkum nového naleziště v Dolních Věstonicích, otevřela se v tomto bádání další kapitola.
Absolon použil progresivní metody výzkumu ve větších plochách, odkryl unikátní sídelní situace, skládky mamutích kostí, ohniště a celé série ozdobných a uměleckých předmětů, z nichž část byla – poprvé na světě – vypálena z hlíny. Musel tedy bojovat za uznání této nejstarší keramiky.V poválečném období na tyto projekty navázal Archeologický ústav Akademie věd. Bohuslav Klíma zapojoval do archeologického výzkumu další obory, geologii a antropologii, a záběr svého zájmu rozšířil na lokality v okolí, takže se začal utvářet obraz vymezeného a vnitřně strukturovaného sídelního areálu Dolní Věstonice – Pavlov. Dnes se unikátnost tohoto areálu projevuje v několika rovinách. Získali jsme prakticky kompletní kostry pleistocénních lovců, ať už jde o známý trojhrob či hroby jednotlivých mužů a žen, které jsou rituálně uloženy, nebo o jednotlivé zlomky lidských kostí, volně rozptýlené v kulturních vrstvách. Ale nejen to, lidské skelety můžeme zkoumat v kontextu tábořišť, kde tito lovci žili, s ohništi, půdorysy obydlí, skládkami mamutích kostí, doklady výrobních aktivit, umění a rituálů.
Slavná Věstonická venuše, kterou Absolon objevil v roce 1925, je jistě nadčasovým symbolem, neměla by však zastínit informační potenciál celého naleziště. Jeho komplexně pojatá analýza je dnes věcí interdisciplinárních a mezinárodních týmů. Ke spolupráci můžeme zvát nejlepší odborníky ze zahraničí, kteří do výzkumu vnášejí nové metody. V poslední době to byli např. američtí archeologové a antropologové či britští přírodovědci. Opačně se naše pracoviště podílí na výzkumech v zahraničí, ať už je to na Slovensku, na Sibiři či na výzkumech našich egyptologů v Egyptě. Základní výsledky editujeme a publikujeme v rámci interdisciplinárně pojaté monografické řady Dolnověstonické studie. Od roku 1994 vyšlo 14 svazků, střídavě v Archeologickém ústavu AV ČR Brno a v zahraničí (Liege, Leiden, Cambridge a Oxford).
Prvou otázkou je širší historický kontext našeho výzkumu. V období před 40 000 až 25 000 lety náhle mizí poslední neandertálci a do Evropy pronikají anatomicky moderní lidé. V této dramatické době se objevují nové technologie a další jevy, z nichž nejnápadnější je hra se symboly, jejich použití při komunikaci a v nejstarším umění. Myslím, že za těmito inovacemi můžeme tušit hlubší změny ve struktuře lidského myšlení. Moderní lidé se tak od neandertálců viditelně odlišili.
Naše nově formulovaná hypotéza předpokládá, že příchod moderní populace nebyl jednorázovou migrací, ale odvíjel se v několika vlnách. Každá z nich má svou konkrétní problematiku a v archeologickém a antropologickém záznamu se neprojevují podle jednotného vzorce. Přitom podunajská Evropa nehrála jen pasivní roli příjemce cizích populací. Nové technologie a umění si příchozí populace nepřinesly s sebou, ale vytvářely je teprve v Evropě. V novém prostředí chladné stepi, s velkými stády zvířat se proměňovala také struktura lidské společnosti a strategie lovu. Areál Dolní Věstonice – Pavlov plasticky ilustruje lidské adaptace, nové výrobní technologie i rituály.
V současné době je rozpracována celá řada terénních výzkumů. Časově a kulturně nejbližší naleziště je Předmostí u Přerova, kde jsme v roce 2006 odkryli část plochy s mamutími kostmi, a ta je nyní na místě konzervována jako Památník lovců mamutů (obr. 1). Současně ukončujeme projekty zaměřené na lovecké kultury na Uherskohradišťsku, v Moravském krasu a v pískovcových převisech severních Čech. Uvolňujeme si prostor, abychom se mohli plně zaměřit na areál Dolní Věstonice – Pavlov.
Organizace dalšího terénního výzkumu v tomto prostoru sleduje jednak konkrétní otázky, jednak stavební práce, které by archeologické situace mohly ohrozit. Například v roce 2005 probíhal ve spolupráci s Univerzitou v Cambridge výzkum lokality Dolní Věstonice II nedaleko místa, kde byl v roce 1986 objeven známý trojhrob (obr. 2). O lovu a konzumaci zvířat máme na základě dochovaných kostí informací dost, a proto jsme se tentokrát zaměřili na možné zbytky rostlinné potravy, celkovou výživu a sezónní cyklus lovců v průběhu roku. V roce 2007 jsme při sledování výkopu pro kanalizaci v nedalekém Pavlově narazili na zcela novou lokalitu, která poskytla unikátní situaci: centrální ohniště vyplněné kameny rozpraskanými žárem a obklopené malými varnými jamkami. Mamutí kosti, kamenné i kostěné nástroje, ozdoby z provrtaných schránek terciérních měkkýšů, oblázků a zvířecích zubů patří v tomto prostředí ke standardním nálezům (obr. 3). Ale hlavní, "klasické" lokality nyní navrhuje AV ČR a Ministerstvo kultury ČR vyhlásit jako kulturní a posléze národní kulturní památku, aby byly důsledně chráněny před narušením. Také Dolní Věstonice by si do budoucna jistě zasloužily vybudování autentické terénní expozice, jakou se nám podařilo vytvořit v Předmostí.
Interdisciplinární zpracování materiálu shromážděného na pracovišti v Dolních Věstonicích je dlouhodobým programem. Do budoucna chceme spektrum dosud používaných metod rozšiřovat o perspektivní metody molekulární genetiky a další laboratorní metody analýzy zvířecího i lidského osteologického materiálu. Cílem je vytvoření plastického obrazu první anatomicky moderní populace v Evropě, způsobu života, lovu a sezónního rytmu.
Jiří Svoboda,
Archeologický ústav AV ČR, v. v. i., Brno
English
