(1911–2008)
Ani dějiny vědy často nebývají spravedlivé. Mnoho talentů z různých příčin nedostane možnost se plně rozvinout a jejich jméno se tak nezaskví v análech příslušného vědního oboru dostatečným leskem. V našich zemích v minulých desetiletích hrála v tomto ohledu klíčovou úlohu politická situace a represe režimu proti jeho skutečným či domnělým odpůrcům. Pro postižené ale existovala jedna cesta, jak povědomí o své osobě a zejména svém vědeckém potenciálu přece jen zvýšit – sepsat dostatečně čtivé paměti. Platí to i o významném českém mikrobiologovi a imunologovi Vladimíru Wagnerovi, jehož sté výročí narození jsme si 10. května připomněli.
Nakladatelství Galén v roce 2003 vydalo knihu vzpomínek Vladimíra Wagnera pod názvem Symptomy bezmoci.
V roce 1939 nastoupil V. Wagner po promoci na Lékařské fakultě (LF) UK, vojenské službě a po krátké praxi v Ústavu patologické anatomie LF UK do Bakteriologického a sérologického ústavu téže fakulty, který tehdy vedl Ivan Honl. Na novém pracovišti se setkal s mnoha vědci, kteří v budoucnosti velmi výrazně zasáhli do dějin české i slovenské mikrobiologie a příbuzných oborů, jako byli například Honlův nástupce na postu vedoucího František Patočka, Ivan Málek nebo Dionýz Blaškovič. Mnoho pracovníků ústavu včetně Vladimíra Wagnera, který v době okupace pracoval na bakteriologickém oddělení nemocnice v Uherském Hradišti a později ve Státním zdravotním ústavu, se zapojilo do protinacistického odboje i do květnové revoluce v roce 1945. V těchto časech se V. Wagner dokonce rozhodl vstoupit do komunistické strany. Opojení z něj však vyprchalo mnohem rychleji než z jiných, a tak již v roce 1946 svoji stranickou knížku odevzdal zpět. Šlo ovšem o osudový krok, který se mu později nepříjemně vrátil.
Prozatím se ale jeho kariéra rozvíjela velmi slibně – v roce 1946 se habilitoval z oboru mikrobiologie a vyšla také učebnice mikrobiologie pro ošetřovatelky, kterou za války napsal s Ivanem Málkem. Přišel však únor 1948 a Wagnerova pozice na fakultě se prudce zhoršila; byl donucen odejít do Plzně, kde pomáhal budovat Ústav mikrobiologie a imunologie na tamější LF UK. I zde se časem dostal pod tlak lidí, kteří jej obviňovali z nedostatečné vstřícnosti k novým sovětským „učením“. Vědecky nicméně nepřestával pracovat – velkou pozornost věnoval například autoimunitním reakcím v lidském těle. Nakonec i z finančních důvodů přešel v roce 1954 jako primář na Bakteriologické a sérologické oddělení Nemocnice Na Bulovce do Prahy. V té době se mu podařilo mj. obhájit kandidátskou práci věnovanou revmatologické imunologii (1958) a vydat již dříve připravenou knihu o základech imunologie. Co se mu však nepovedlo, byl přechod na některé pres-tižní vysokoškolské pracoviště. K projednání se nedostala ani jeho žádost o udělení doktorské hodnosti, kterou podal v roce 1959. Wagnerovu kariéru jako primáře nemocničního oddělení ukončila tvrdá represe na počátku šedesátých let; byl obviněn, že pravidelné schůzky s kruhem přátel, na nichž pochopitelně padala mnohá kritická slova na adresu režimu, měly ve skutečnosti spiklenecký charakter. Nakonec byl odsouzen k osmnácti měsícům vězení za podvracení republiky, přestože delikt měl výhradně verbální charakter.
Po podmínečném propuštění nemohl najít odpovídající zaměstnání, a tak musel na nějakou dobu nastoupit jako pomocný stavební dělník. Teprve poté se mu podařilo zakotvit v Krajské hygienicko-epidemiologické stanici (KHES) Středočeského kraje, kde zaváděl některé nové diagnostické metody a pomalu se vracel i k čistě vědecké práci. Roku 1967 získal místo imunologa v Ústavu pro matku a dítě. Zde se věnoval především radioimunologické diagnostice a imunoglobulinům. Když se v ústavu na počátku tzv. normalizace rychle zhoršovala atmosféra, přijal Vladimír Wagner nabídku práce v Otolaryngologické laboratoři ČSAV, kde se měl zabývat otázkami nádorové imunity a vlivu ionizačního záření. Do nové práce vkládal velké naděje, které však byly rychle zklamány. Již ke konci roku 1972 musel odejít do důchodu. I v důchodovém věku však přesto pracoval, dlouhou dobu strávil v KHES Středočeského kraje. Po roce 1989 se dočkal částečné profesní satisfakce, když byl s účinností od 1. prosince 1993 jmenován profesorem mikrobiologie a imunologie. Životní dráha Vladimíra Wagnera se dovršila v roce 2008.
MARTIN FRANC,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.
English
