Z monitoringu tisku

Středoevropský technologický institut CEITEC odstartoval svou činnost

 

Nečas jmenoval prorektora Fialu svým vědeckým poradcem

 

Revoluční italské výsledky se musíme pokusit zabít, říká český fyzik

 

Strakošův manifest. Proč se čeští vědci nenatahují po výzkumných grantech EU?


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2007  > listopad  > Portréty z archivu

GUSTAV KABRHEL (1857–1939)

Obrázek k článku 

Letos uplynulo 150 let od narození zakladatele české hygienické školy a prvního profesora hygieny na české lékařské fakultě Univerzity Karlovy Gustava Kabrhela.

Tento český lékař se narodil v Dražkovicích u Pardubic. Po absolvování gymnázia v Chrudimi v roce 1877 odešel studovat na univerzitu do Vídně, kde se věnoval studiu matematiky, a teprve po třech semestrech přestoupil na lékařskou fakultu. Již za studií pracoval jako demonstrátor ústavu pro všeobecnou a experimentální patologii ve Vídni u profesora Strickera, když ho Eduard Albert a Karl Maydl vybrali za budoucího asistenta profesora Arnolda Spiny. S ním také po promoci v roce 1883 odešel do Prahy na českou lékařskou fakultu. V této době se, po rozdělení pražské univerzity na českou a německou, česká lékařská fakulta budovala a Gustav Kabrhel tak patřil vedle Josefa Thomayera, Jaroslava Hlavy a dalších mezi její první docenty a budovatele.

V březnu roku 1886 se habilitoval z experimentální patologie u profesora Spiny a o rok později odjel na studijní pobyty do Mnichova a Vratislavi. Po studiích v Mnichově u profesora Maxe von Pettenkofera si v červenci roku 1889 rozšířil venia legendi o zcela novou a na naší univerzitě do té doby nepřednášenou hygienu. Obor hygieny byl v té době ve svých počátcích a slučoval řadu dnes samostatných oborů jako epidemiologii, mikrobiologii, veřejné zdravotnictví. V prosinci následujícího roku se habilitoval také z průmyslové hygieny na české technice v Praze.

V dubnu roku 1891 se Gustav Kabrhel stal mimořádným profesorem a v lednu roku 1899 prvním řádným profesorem hygieny na lékařské fakultě české univerzity v Praze.

V roce 1897 založil Hygienický ústav této fakulty, dnešní Ústav hygieny a epidemiologie 1. lékařské fakulty UK, jehož byl, až do svého odchodu na odpočinek v roce 1927, přednostou. Současně vedl také Státní ústav pro zkoumání léčiv. V obou vychoval celou řadu pracovníků v oboru hygieny, kteří působili jak na našich univerzitách, na vysokém učení technickém, tak ve veřejném zdravotnictví, v mikrobiologii, epidemiologii a potravinářství.

Během první světové války vedl G. Kabrhel mobilní polní epidemiologickou laboratoř v Haliči a vojensko-hygienickou laboratoř v Praze.

Po první světové válce byl jmenován členem Státní zdravotnické rady, v roce 1924 jejím předsedou. Kromě lékařské fakulty přednášel také na filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na Českém vysokém učení technickém.

Ve svém vědeckém bádání v oboru hygieny vycházel z pojetí Maxe von Pettenkofera a Roberta Kocha. Ve svých vědeckých studiích se velmi intenzivně věnoval hygienickým otázkám, publikoval práce např. o vlivu trávení na choroboplodné organizmy, věnoval se otázkám dietetiky, hygieně vody atd. Publikoval rovněž několik prioritních nálezů. Jeho nejvýznamnější práce byly zaměřeny právě na hygienu vody (filtrace, znečištění a samočištění řek). Napsal první českou učebnici hygieny Zdravověda (1922) a monografii Hygiena vody (1927), kterou završil svá bádání v tomto oboru a ukončil aktivní učitelskou činnost na fakultě.

Gustav Kabrhel se také zasloužil o vysoce progresivní koncepci vybudování káranského vodovodu pro Prahu a jeho práce měly zásadní vliv na obrat v posuzování kvality pitné vody.

O rozsáhlé činnosti a významu profesora Kabrhela pro rozvoj naší vědecké i praktické hygieny svědčí i jeho působení ve vědeckých společnostech jako Česká akademie věd a umění či Česká eugenická společnost, v nejrůznějších poradních sborech a komisích a redakcích odborných časopisů. Byl členem Zemské zdravotní rady v Praze a od roku 1909 Nejvyšší zdravotní rady ve Vídni. Založil Zemský spolek proti alkoholismu, Časopis pro veřejné zdravotnictví a v roce 1900 Klub přátel veřejného zdravotnictví. V letech 1900–1901, 1907–1908 a 1914–1915 byl také děkanem lékařské fakulty Karlovy univerzity.

Gustav Kabrhel byl velkým milovníkem hudby, zejména komorní. Často navštěvoval koncerty a sám jako výborný houslista a žák profesora Štěpána Suchého hrál až do své smrti v kvartetech, která se u něho scházela.

Vlasta Mádlová,
Masarykův ústav – Archiv AV ČR, v. v. i.