Zahraničním hostem letošního Týdne vědy a techniky byl na pozvání Britské rady mezinárodně uznávaný vědec Mark van Vugt, profesor sociální psychologie na Univerzitě v Kentu a na Svobodné univerzitě v Amsterdamu. Ve svém výzkumu se zabývá například klíčovými aspekty skupinových procesů, altruismem, spoluprací či konflikty uvnitř skupiny. Brněnské i pražské posluchače zaujal přednáškou Evoluční psychologie: nová teorie o sexu, společenském postavení, nakupování a televizních seriálech.
Pane profesore, mohl byste prosím přiblížit pojem evoluční psychologie a s ní spjatý termín sociální mozek?
Evoluční psychologie předpokládá, že naše chování je formováno evolucí prostřednictvím přirozeného výběru, a to stejným způsobem, jako jsou utvářena těla a chování všech dalších živočišných druhů.
Teorie o sociálním mozku obhajuje domněnku, že zvětšení našeho mozku během vývoje lidské rasy je převážně způsobeno stresem (zátěží) ze života ve velkých spletitých sociálních skupinách. Lidé potřebovali velký mozek, aby se mohli co nejlépe rozhodovat ve všech možných situacích. V těchto skupinách spolu existovalo mnoho různých lidí – některým se dalo důvěřovat, jiným ne; někdo byl přítel, další byli nepřátelé. K tomu, aby lidé dokázali jednat v těchto složitých situacích, nutně využívali značné množství mozkové kapacity.
V dnešní době jsme však podle mého názoru dosáhli maxima rozměru mozku. Ženy nemohou porodit děti s většími lebkami, než které mají nyní. Pokud však nebereme v potaz porod císařským řezem, což pak vytváří nové selektivní prostředí.
Kdy se pojem sociální mozek začal používat poprvé?
Původně se mu říkalo machiavelská inteligence. Jak asi víte, Machiavelli byl středověký státník žijící ve Florencii (1469–1527). V zásadě tvrdil, že k tomu, abyste získali moc, je zapotřebí zmanipulovat další individuality. V podstatě jsou všichni primáti (savci) velmi schopnými „machiavelisty“. Využívají společenské vztahy k tomu, aby pro sebe získali vždy to nejlepší. A proto jsme tuto specifickou kvalitu primátů (savců) nazvali machiavelská inteligence. Postupem času však lidé došli k názoru, že definovat ji tímto způsobem je příliš omezené. Jejich chování totiž není jen o manipulaci a klamání. Je také o tom, aby se skupiny držely pohromadě, tedy také o spolupráci, soudržnosti. Proto se v 90. letech objevil pojem sociální mozek, který poprvé použili Robin Dunbar a Leslie Aiello.
Evoluční psychologie je považována za Darwinovo dítě a jako taková je relativně novým vědeckým oborem...
Jde o zcela novou oblast. Darwin psal své knihy před 150 lety. Už tehdy se zmínil, že by měla být psychologie založena na nových základech. Přestože byly změny požadovány 120 let, nic závažného se v ní neodehrálo. Nyní se však objevilo mnoho psychologů a dalších vědeckých pracovníků – například sociologové, politologové, antropologové – a ti všichni vycházejí ze stejné ideje, že mozky jsou utvářeny přirozeným zátěžovým výběrem, a na základě toho pak hledají patřičné důkazy, aby tuto domněnku potvrdili. Dá se tedy říci, že se tato teorie začala vyvíjet až nyní.
Obě fota: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Vy se ve své přednášce zmiňujete mj. o nové teorii sexu. Co si pod ní mohou čtenáři představit?
Sex v názvu přednášky se váže ke dvěma bodům. Nejprve jde o rozdíl mezi mužem a ženou, tedy z hlediska pohlaví. A za druhé se váže k potřebě mít sex, což je potřeba bezpodmínečná a nutná k udržení jakéhokoli evolučního procesu. U lidí stejně jako u dalších savců platí, že samička či žena na rozdíl od muže musí vložit více času (energie) do výchovy a péče o své potomky. Sex je založen na výběru, což znamená, že muži a ženy, samci a samičky, mají rozdílné strategie páření. Ženy upřednostňují kvalitu, zatímco muži naopak kvantitu. Ženy hledají nejlepšího partnera z hlediska svých možností, kdežto muži chtějí ty nejhezčí protějšky. Zajímá je především krása a jsou méně nároční, co se ostatních rysů týče. Tento rozdílný přístup mužů a žen vede při podrobném šetření k celé řadě dalších odlišností v jejich chování s ohledem na to, co obě strany upřednostňují u svých partnerů, jak moc riskují během svých každodenních činností, jak moc je zajímá otázka času, stárnutí…
Jak byste na základě evoluční psychologie vysvětlil v současné době tolik rostoucí emancipaci žen?
Obecně vzato, v komunitách našich předků si byli muži a ženy téměř rovni v tom smyslu, že obě skupiny vykonávaly mnoho práce. Přičemž mužům byla určena jiná práce než ženám; muži byli převážně lovci, ženy zase udržovatelky rodu. Naše historie je historií mužů a žen vycházející z párů, monogamních vztahů. To je základní spojení našeho společného soužití a přetrvává dodnes. S tímto párovým utvářením vztahů dochází k rozličné spolupráci mezi muži a ženami a snaha žen po emancipaci, jak ji vidíme dnes, je tedy návrat k tomu, co bylo za dob našich předků. Rozdíly mezi muži a ženami se více prohloubily v naší nedávné historii, kdy právě nepřevládalo zemědělské prostředí.
Je tempo vývoje lidské společnosti dostatečné?
Jedním z názorů je, že v důsledku evoluce, zejména biologické, probíhá vývoj pomalu, že se naše mysl a mozek stále nevyrovnaly s tlakem, který s sebou nese život v dnešní moderní společnosti. Je to patrné v mnoha rozličných sférách. Vezměte si například, z čeho máme strach. Psychologické poznatky vykazují, že se dosud hodně bojíme hadů a pavouků, třebaže už pro nás tito tvorové žádnou hrozbou nejsou. V moderní společnosti bychom se měli spíše obávat aut či elektrických zařízení. Přesto však lidé ještě tento instinktivní vrozený strach z novodobých předmětů nemají.
Je docela jasné, že pokud by např. mnoho lidí v současné moderní společnosti usmrtil automobil, pak by strach z aut nakonec znamenal zátěžový výběr, na základě něhož by mohlo docházet k přirozenému výběru. Takže strach z aut by mohl být příští fobií, respektive mohl by se vyvíjet.
Jaká je prognóza chování budoucích generací?
Mnohé z toho, co děláme a co dělají naše děti, jsou výsledky minulého konání. Neplatí, že děti po narození přicházejí na svět jako nepopsaná deska („tabula rasa“) a vše další v jejich životě je výsledkem jejich zespolečenštění. Děti se rodí s plným „zavazadlem“ (břemenem) vtištěným v genech, což je v podstatě naší reakcí na události, které se staly kdysi dříve, před dlouhou dobou, a to bude dál pokračovat. Věci se však mohou vyvinout rychle, pokud tu je silný zátěžový výběr. Otázky, které nyní řešíme, zní, zda funguje kvalitní kontrola porodnosti či systém sociálního blaha a jak tyto uměle vytvořené koncepty ovlivní lidskou evoluci. Podle některých odborníků omezí průběh úspěchu rozličných transakcí. Pokud mají být v systému sociálního státu zabezpečeny i chudé vrstvy obyvatel, následkem toho se chudí lidé dostanou do podobných poměrů jako bohatí, a tudíž nebude možné uskutečnit žádný výběr v oblasti transakce. Přemýšlíme o tom, ale zřejmě se jedná o velmi obtížnou záležitost.
Během přednášky jste na příkladu televize a vysílaných seriálů zmínil, že jedním z dopadů evoluční psychologie je, že nejsme zcela přizpůsobeni naší moderní společnosti.
Lidé přespříliš sledují televizi. Když sledujeme televizní seriál, začneme se na něj dívat pravidelně a jeho hrdinové jako by se stali našimi přáteli. Někteří lidé opravdu věří, že hlavní postavy ze seriálů skutečně existují, že nejsou vymyšlené. Naše mozky nám totiž v podstatě podsouvají, že televizní hrdinové, které den co den sledujeme, jsou našimi známými, naší rodinou. A i když z racionálního hlediska to, co vidíme na televizní obrazovce, zcela jasně není skutečné, naše mozky ty postavy z televize vnímají, jako by skutečnými byly. To je pravděpodobně největší skok v lidské evoluci.
Letos si připomínáme 200. výročí narození Charlese Darwina. Co pro vás jeho osoba znamená?
Jsem si vědom, že to, co řeknu, může znít trochu znepokojivě, ale myslím si, že lidé potřebují své ikony, což není zdravé, a určitě ne pro vědce.
Darwin byl opravdu velký vědec, neboť pátral bez potřeby přičlenit svým výsledkům nějaké náboženské motivy. Byl velmi vizionářský a také velice milý a vznešený člověk, což je ještě důležitější. Když čtete dojmy, které nasbíral na svých výpravných cestách, kde například popisuje otroctví či exotické lidi, jež po-
tkal, pak to, co se mu na nich nelíbilo, byl jejich pocit podřazenosti. Zapisoval si poznámky o jejich společenských a materiálních podmíněnostech a přiřazení, kdežto ostatní vědci v té době i poté tvrdili, že tito lidé nemají žádnou materiální hodnotu, protože jsou v podstatě hloupí (negramotní). Darwin něco podobného ve svých spisech nikdy nenaznačil. A myslím si, že právě toto je důležitá lekce pro dnešek, protože snadno podléháme snaze vytvářet tyto kategorizace a hodnocení o lidech, kteří ne-jsou jako my. Jde též o součást naší dědičné minulosti, tribalismu (kmenovitosti). Jakmile pochopíme, že je zde, pak s tím, doufejme, dokážeme něco udělat.
GABRIELA ADÁMKOVÁ
Pane profesore, mohl byste prosím přiblížit pojem evoluční psychologie a s ní spjatý termín sociální mozek?
Evoluční psychologie předpokládá, že naše chování je formováno evolucí prostřednictvím přirozeného výběru, a to stejným způsobem, jako jsou utvářena těla a chování všech dalších živočišných druhů.
Teorie o sociálním mozku obhajuje domněnku, že zvětšení našeho mozku během vývoje lidské rasy je převážně způsobeno stresem (zátěží) ze života ve velkých spletitých sociálních skupinách. Lidé potřebovali velký mozek, aby se mohli co nejlépe rozhodovat ve všech možných situacích. V těchto skupinách spolu existovalo mnoho různých lidí – některým se dalo důvěřovat, jiným ne; někdo byl přítel, další byli nepřátelé. K tomu, aby lidé dokázali jednat v těchto složitých situacích, nutně využívali značné množství mozkové kapacity.
V dnešní době jsme však podle mého názoru dosáhli maxima rozměru mozku. Ženy nemohou porodit děti s většími lebkami, než které mají nyní. Pokud však nebereme v potaz porod císařským řezem, což pak vytváří nové selektivní prostředí.
Kdy se pojem sociální mozek začal používat poprvé?
Původně se mu říkalo machiavelská inteligence. Jak asi víte, Machiavelli byl středověký státník žijící ve Florencii (1469–1527). V zásadě tvrdil, že k tomu, abyste získali moc, je zapotřebí zmanipulovat další individuality. V podstatě jsou všichni primáti (savci) velmi schopnými „machiavelisty“. Využívají společenské vztahy k tomu, aby pro sebe získali vždy to nejlepší. A proto jsme tuto specifickou kvalitu primátů (savců) nazvali machiavelská inteligence. Postupem času však lidé došli k názoru, že definovat ji tímto způsobem je příliš omezené. Jejich chování totiž není jen o manipulaci a klamání. Je také o tom, aby se skupiny držely pohromadě, tedy také o spolupráci, soudržnosti. Proto se v 90. letech objevil pojem sociální mozek, který poprvé použili Robin Dunbar a Leslie Aiello.
Evoluční psychologie je považována za Darwinovo dítě a jako taková je relativně novým vědeckým oborem...
Jde o zcela novou oblast. Darwin psal své knihy před 150 lety. Už tehdy se zmínil, že by měla být psychologie založena na nových základech. Přestože byly změny požadovány 120 let, nic závažného se v ní neodehrálo. Nyní se však objevilo mnoho psychologů a dalších vědeckých pracovníků – například sociologové, politologové, antropologové – a ti všichni vycházejí ze stejné ideje, že mozky jsou utvářeny přirozeným zátěžovým výběrem, a na základě toho pak hledají patřičné důkazy, aby tuto domněnku potvrdili. Dá se tedy říci, že se tato teorie začala vyvíjet až nyní.
Obě fota: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Vy se ve své přednášce zmiňujete mj. o nové teorii sexu. Co si pod ní mohou čtenáři představit?
Sex v názvu přednášky se váže ke dvěma bodům. Nejprve jde o rozdíl mezi mužem a ženou, tedy z hlediska pohlaví. A za druhé se váže k potřebě mít sex, což je potřeba bezpodmínečná a nutná k udržení jakéhokoli evolučního procesu. U lidí stejně jako u dalších savců platí, že samička či žena na rozdíl od muže musí vložit více času (energie) do výchovy a péče o své potomky. Sex je založen na výběru, což znamená, že muži a ženy, samci a samičky, mají rozdílné strategie páření. Ženy upřednostňují kvalitu, zatímco muži naopak kvantitu. Ženy hledají nejlepšího partnera z hlediska svých možností, kdežto muži chtějí ty nejhezčí protějšky. Zajímá je především krása a jsou méně nároční, co se ostatních rysů týče. Tento rozdílný přístup mužů a žen vede při podrobném šetření k celé řadě dalších odlišností v jejich chování s ohledem na to, co obě strany upřednostňují u svých partnerů, jak moc riskují během svých každodenních činností, jak moc je zajímá otázka času, stárnutí…
Jak byste na základě evoluční psychologie vysvětlil v současné době tolik rostoucí emancipaci žen?
Obecně vzato, v komunitách našich předků si byli muži a ženy téměř rovni v tom smyslu, že obě skupiny vykonávaly mnoho práce. Přičemž mužům byla určena jiná práce než ženám; muži byli převážně lovci, ženy zase udržovatelky rodu. Naše historie je historií mužů a žen vycházející z párů, monogamních vztahů. To je základní spojení našeho společného soužití a přetrvává dodnes. S tímto párovým utvářením vztahů dochází k rozličné spolupráci mezi muži a ženami a snaha žen po emancipaci, jak ji vidíme dnes, je tedy návrat k tomu, co bylo za dob našich předků. Rozdíly mezi muži a ženami se více prohloubily v naší nedávné historii, kdy právě nepřevládalo zemědělské prostředí.
Je tempo vývoje lidské společnosti dostatečné?
Jedním z názorů je, že v důsledku evoluce, zejména biologické, probíhá vývoj pomalu, že se naše mysl a mozek stále nevyrovnaly s tlakem, který s sebou nese život v dnešní moderní společnosti. Je to patrné v mnoha rozličných sférách. Vezměte si například, z čeho máme strach. Psychologické poznatky vykazují, že se dosud hodně bojíme hadů a pavouků, třebaže už pro nás tito tvorové žádnou hrozbou nejsou. V moderní společnosti bychom se měli spíše obávat aut či elektrických zařízení. Přesto však lidé ještě tento instinktivní vrozený strach z novodobých předmětů nemají.
Je docela jasné, že pokud by např. mnoho lidí v současné moderní společnosti usmrtil automobil, pak by strach z aut nakonec znamenal zátěžový výběr, na základě něhož by mohlo docházet k přirozenému výběru. Takže strach z aut by mohl být příští fobií, respektive mohl by se vyvíjet.
Jaká je prognóza chování budoucích generací?
Mnohé z toho, co děláme a co dělají naše děti, jsou výsledky minulého konání. Neplatí, že děti po narození přicházejí na svět jako nepopsaná deska („tabula rasa“) a vše další v jejich životě je výsledkem jejich zespolečenštění. Děti se rodí s plným „zavazadlem“ (břemenem) vtištěným v genech, což je v podstatě naší reakcí na události, které se staly kdysi dříve, před dlouhou dobou, a to bude dál pokračovat. Věci se však mohou vyvinout rychle, pokud tu je silný zátěžový výběr. Otázky, které nyní řešíme, zní, zda funguje kvalitní kontrola porodnosti či systém sociálního blaha a jak tyto uměle vytvořené koncepty ovlivní lidskou evoluci. Podle některých odborníků omezí průběh úspěchu rozličných transakcí. Pokud mají být v systému sociálního státu zabezpečeny i chudé vrstvy obyvatel, následkem toho se chudí lidé dostanou do podobných poměrů jako bohatí, a tudíž nebude možné uskutečnit žádný výběr v oblasti transakce. Přemýšlíme o tom, ale zřejmě se jedná o velmi obtížnou záležitost.
Během přednášky jste na příkladu televize a vysílaných seriálů zmínil, že jedním z dopadů evoluční psychologie je, že nejsme zcela přizpůsobeni naší moderní společnosti.
Lidé přespříliš sledují televizi. Když sledujeme televizní seriál, začneme se na něj dívat pravidelně a jeho hrdinové jako by se stali našimi přáteli. Někteří lidé opravdu věří, že hlavní postavy ze seriálů skutečně existují, že nejsou vymyšlené. Naše mozky nám totiž v podstatě podsouvají, že televizní hrdinové, které den co den sledujeme, jsou našimi známými, naší rodinou. A i když z racionálního hlediska to, co vidíme na televizní obrazovce, zcela jasně není skutečné, naše mozky ty postavy z televize vnímají, jako by skutečnými byly. To je pravděpodobně největší skok v lidské evoluci.
Letos si připomínáme 200. výročí narození Charlese Darwina. Co pro vás jeho osoba znamená?
Jsem si vědom, že to, co řeknu, může znít trochu znepokojivě, ale myslím si, že lidé potřebují své ikony, což není zdravé, a určitě ne pro vědce.
Darwin byl opravdu velký vědec, neboť pátral bez potřeby přičlenit svým výsledkům nějaké náboženské motivy. Byl velmi vizionářský a také velice milý a vznešený člověk, což je ještě důležitější. Když čtete dojmy, které nasbíral na svých výpravných cestách, kde například popisuje otroctví či exotické lidi, jež po-
tkal, pak to, co se mu na nich nelíbilo, byl jejich pocit podřazenosti. Zapisoval si poznámky o jejich společenských a materiálních podmíněnostech a přiřazení, kdežto ostatní vědci v té době i poté tvrdili, že tito lidé nemají žádnou materiální hodnotu, protože jsou v podstatě hloupí (negramotní). Darwin něco podobného ve svých spisech nikdy nenaznačil. A myslím si, že právě toto je důležitá lekce pro dnešek, protože snadno podléháme snaze vytvářet tyto kategorizace a hodnocení o lidech, kteří ne-jsou jako my. Jde též o součást naší dědičné minulosti, tribalismu (kmenovitosti). Jakmile pochopíme, že je zde, pak s tím, doufejme, dokážeme něco udělat.
GABRIELA ADÁMKOVÁ
English
