V loňském roce vzpomínala rakouská chemická veřejnost na Zdenka Hanse Skraupa, vynikajícího organického chemika a profesora vídeňské univerzity, který zemřel před sto lety. Nejvýznamnější rakouský organický chemik z přelomu 19. a 20. století se narodil v Praze v česko-německé rodině. Od malička jej matka vedla k němectví, takže své vzdělání absolvoval na pražských německých školách. Od roku 1873 žil a trvale pracoval ve Vídni a ve Štýrském Hradci jako asistent, později profesor tamních vysokých škol. Proslavil se hlavně syntézou chinolinu po něm pojmenovanou. Ač měl z otcovy strany české předky a české příbuzné (jeho strýc František Škroup – autor nápěvu české hymny – byl zejména v mládí velkým českým vlastencem), Zdenko Hans Skraup se hrdě hlásil k německé národnosti, ale nebyl to odrodilec.
Foto: Archiv UNI-GRAZ, AT
Proslavil se především syntézou chinolinu z anilinu jeho zahříváním s kyselinou sírovou, glycerinem a oxidačním činidlem (např. nitrobenzenem). Byl autorem stovek prací z oblasti organické chemie. Po studiích v Praze na německé technice byl asistentem pražské německé polytechniky, asistentem vídeňské univerzity, profesorem vídeňské obchodní akademie, profesorem štýrskohradecké techniky a univerzity a posléze profesorem vídeňské univerzity. V tomto článku se budeme zabývat Skraupovým vztahem k Praze, nikoli jeho vědeckou a pedagogickou činností ve Vídni a ve Štýrském Hradci ani jeho soukromým životem.
Zdenko Hans Skraup se narodil podle všech literárních údajů (i jeho samého; např. v dotazníku Vídeňské univerzity z r. 1907 vyplněném vlastnoručně Skraupem) 5. března 1850. Matrika narozených vedená farním úřadem u sv. Víta však uvádí jako datum narození 10. březen a jeho křest 14. březen. Pokřtěn byl jako Zdenko Carl Johann. Kloníme se k pozdějšímu datu narození, protože nelze předpokládat, že by rodiče uvedli datum dřívější – už vzhledem k tomu, jaké po-stavení měl u sv. Víta otec dítěte. Jako místo narození je uveden dům čp. 31 na Hradčanech, tedy bydliště rodičů. Den narození 5. března uvádí H. Schrötter, Skraupův přítel, a převzali jej zřejmě všichni biografisté Skraupovi, stejně jako údaje o Skraupově matce a Škroupově rodině jako německé. Za 20 měsíců do rodiny přibyl v listopadu 1851 syn Karl. Výchovu měla nejspíš v rukou matka, národností Němka, takže se nelze divit, že oba bratři chodili do pražských německých škol. Otec byl plně zaměstnán hudbou u sv. Víta; skládal převážně duchovní hudbu. V padesátých letech v duchu doby napsal na text kardinála Wisemana Papežskou hymnu, kterou výnosem vídeňského arcibiskupství z r. 1858 zavedli do rakouských škol. Do kterých pražských německých základních škol bratři Škroupové uvádění však už jako Skraupové chodili, se zjistit nepodařilo. Víme ovšem, že Zdenko Hans v letech 1860–1866 navštěvoval na Novém Městě německou vyšší reálku (Oberrealschule) v Mikulandské ulici. Ze zachovalých katalogů reálky vyčteme, že Zdenko Hans byl německé národnosti a byl římský katolík.
Rodný dům Z. H. Skraupa na Hradčanech čp. 31
Na podzim 1866 se Z. H. Skraup zapsal jako řádný posluchač na německou techniku na obor technické lučby. Technika tehdy sídlila v Dominikánské, dnes Husově ulici na Starém Městě. V průběhu studií nastoupil jako jednoroční dobrovolník u pražského pěšího pluku a od roku 1868 byl činným členem buršáckého studentského spolku Constantia. Již coby student působil jako asistent profesora H. Buffa. Na technice však dlouho nevydržel a po přechodných zaměstnáních mimo Prahu se usadil ve Vídni, kde získal místo asistenta na univerzitě u profesora F. Rochledera. Prahu tedy opustil počátkem 70. let.
Podle pramenů se jeví, že Skraupovy styky s rodným městem byly sporadické. Ve Vídni na univerzitě jako asistent II. chemického ústavu usilovně experimentoval a publikoval své výsledky. Tamtéž prvně syntetizoval výše zmíněný chinolin; tato reakce také nese jeho jméno. (Pro vědce exaktních věd je velkým uznáním, když jsou po nich jako autorech pojmenovány syntézy, rovnice, teorie, jevy, postupy atd., což se projeví v monografiích a učebnicích, kam se dostanou do věcného rejstříku. Být uveden ve jmenném rejstříku není nic zvláštního.) V městě na Dunaji se Skraup dvakrát habilitoval: nejprve v roce 1879 na Vysoké škole technické a v roce 1881 na univerzitě. Pět let (1881–1886) byl profesorem vídeňské Obchodní akademie. Roku 1883 se oženil se Sofií Trutterovou (1864–1943), s níž měl pět dětí, z nichž nejstarší Josef Christian (1884–1941) se narodil ještě ve Vídni a byl později lékařem, kdežto ostatní děti ve Štýrském Hradci. Roku 1886 pražská německá filozofická fakulta navrhla na uvolněné místo vedoucího katedry chemie Z. H. Skraupa (primo loco) – jmenován byl ale profesor Richard Maly ze Štýrského Hradce. Tím pádem se uvolnil post šéfa katedry chemie na tamní technice, které obsadil Z. H. Skraup jako císařem jmenovaný profesor. Skraup se s celou rodinou přestěhoval z Vídně do Štýrského Hradce, kde spokojeně a velmi tvůrčím způsobem prožil 20 let života. V roce 1886 měl tedy šanci vrátit se do Prahy, což se – jak je výše uvedeno – nestalo. Náhoda přispěla, že také na štýrskohradecké univerzitě bylo v roce 1887 třeba obsadit místo přednosty katedry chemie na filozofické fakultě. Dosavadní přednosta prof. L. Pebal byl v únoru toho roku zavražděn šíleným univerzitním sluhou. Fakulta vyzvala tři kandidáty: Skraupa, profesora štýrskohradecké techniky, G. Goldschmidta, adjunkta Chemického ústavu Vídeňské univerzity, a H. Weidela, profesora vídeňské Vysoké školy zemědělské. Z. H. Skraup konkurz vyhrál a ještě v témže roce byl štýrskohradeckým univezitním profesorem jmenován.
V roce 1891 vznikla v Praze Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách (Die Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen). Do této společnosti se Z. H. Skraup přihlásil. Jeho přihlášku posoudil mj. též prof. E. Mach (1838–1916), který jej doporučil k přijetí za dopisujícího člena; stalo se tak brzy na to. Přitom podle stanov společnosti se dopisujícími členy mohly stát osobnosti, které přispěly k podpoře německé vědy v Čechách, což případ Skraupa nebyl. Jeho věhlas a místo narození a studium v Praze ale tento paragraf stanov společnosti převážily.
Skraupovu účast na pohřbu otce v roce 1892 zatím nelze doložit. Prahu ale určitě navštívil v listopadu 1906, kdy slavila 100. výročí svého trvání německá technika. V průběhu slavnostního zasedání v Rudolfinu, které zahájil rektor W. Gintl, Skraupův učitel, se konala promoce, při níž bylo uděleno devět čestných doktorátů: kromě Z. H. Skraupovi také E. Kolbenovi a F. Ringhoferovi coby zástupcům českého průmyslu a dále K. Ludwikovi, von Scheinerovi, von Waltenhofenovi, Josefu Zítkovi, K. Zulkowskému a F. Lorbeerovi. Všichni noví doktoři byli z Prahy, pouze von Waltenhofen a Skraup si pro diplomy přijeli z Vídně. Kupodivu k novým dr. h. c. nebylo proneseno laudatio a nikdo z doktorů škole nepoděkoval. Druhý den po slavnosti (11. listopadu) byl Na Slupi položen základní kámen k nové budově německé techniky (aktu se Skraup zřejmě zúčastnil).
Zda po roce 1906 ještě navštívil Prahu nelze doložit, ale asi nikoli, neboť oba rodiče byli již mrtví a bratr žil v cizině. V Praze bydleli tehdy jen Skraupovi bratranci a sestřenice – a kdo ví – spíše však jejich děti, z nichž některé se živily muzikou, takže hudební geny rodinu Škroupovu neopustily.
Pro úplnost dodáváme, že Z. H. Skraup byl od roku 1906 přednostou II. chemického ústavu Vídeňské univerzity a kromě jiných poct byl i dvorním radou, řádným členem Císařské akademie věd ve Vídni a dalších akademií. Zemřel náhle na srdeční mrtvici 10. září 1910 ve Vídni, kde byl též na evangelickém hřbitově v Simmeringu pochován.
JIŘÍ JINDRA,
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.
Česky
