Věhlas Německa jako země vysokého školství a „země básníků a myslitelů“ založily osobnosti, jako byli Wilhelm von Humboldt, Albert Einstein, Wilhelm C. Röntgen či Max Planck. Po univerzitní reformě Wilhelma von Humboldta (1767–1835) se německé vysoké školy dokonce staly ideálem náročného akademického světa. Humboldt také vytvořil koncepci univerzity jako místa nezávislého hledání poznání; výuka a výzkum zde měly tvořit jednotu. Před rokem 1871, v době neexistence společného německého státu, byla německá kultura a věda důležitým prvkem německého národního uvědomění. Na počátku 20. století již byli Němci význačným vědeckým a kulturním národem – dalo by se říci Mekkou vědy.
Foto: Luděk Svoboda, Akademický bulletin
Nástup nacismu a následná emigrace německých vědců a spisovatelů však zapříčinily úpadek. Po 2. světové válce se začalo rozvíjet vědecké prostředí, které je dnes rozvětvené jako nikdy předtím, mimo jiné i v důsledku německého sjednocení v roce 1990. V současnosti patří Německo ve vědě mezi celosvětově nejlépe hodnocené země – vzdělání, věda, výzkum a vývoj totiž mají ústřední význam. Vědecký výzkum se ve Spolkové republice Německo pěstuje na vysokých školách, v samo-statných vědeckých ústavech nebo v hospodářských podnicích.
Globalizace staví současnou německou vědu a oblast vysokých škol před nové úkoly; jak na politické úrovni, tak i na vysokých školách proto vznikla iniciativa pro reformy, které mají vysokoškolský systém přizpůsobit mezinárodním požadavkům. Reformy se týkají různých stupňů zakončení studia, jako jsou bakalář nebo magistr, či zavedení školného a výběrových testů, vzniku soukromého akademického vzdělání a také vyššího počtu strategických partnerství vysokých škol a mimouniverzitních ústavů. Cílem je posílit postavení německého výzkumu a výuky ve stále ostřejší mezinárodní konkurenci. Tomuto cíli slouží také nová iniciativa excelence, která se od roku 2006 na německých vysokých školách úspěšně aplikuje a zaměřuje se na podporu špičkového výzkumu. Hlavní odpovědnost za organizaci této iniciativy nese Německá výzkumná společnost (Deutsche Forschungsgemeinschaft – DFG), která je významným donátorem vědy a ústřední organizací pro podporu výzkumu na vysokých školách a veřejně financovaných výzkumných ústavech.
Podporou nových badatelských struktur a interdisciplinární spolupráce nejen v rámci univerzity, ale také mezi univerzitami, mimouniverzitními výzkumnými ústavy a hospodářským sektorem dosáhla iniciativa excelence velké strukturní účinnosti; podporovány jsou vysoké školy s doktorským studiem pro mladé vědce, vynikající centra v určitých výzkumných disciplínách (klastry excelence) a badatelský profil devíti špičkových univerzit. K této „elitě“ patří Ludvíkova-Maxmiliánova univerzita a Technická univerzita v Mnichově, Technická vysoká škola v Karlsruhe, Porýnsko-Vestfálská technická vysoká škola v Cáchách, univerzity v Kostnici, Göttingenu, Heidelbergu, Freiburgu a Svobodná univerzita v Berlíně. Tyto „majáky vědy“ mají svým výzkumem „zářit“ až do zahraničí.
V Německu je celkem více než 370 univerzit s rozmanitým studijním zaměřením. Univerzity, technické univerzity a vysoké odborné školy jsou institucemi vědeckého výzkumu a jsou zároveň oprávněny vydávat tituly doktor věd a docent. Akademické vzdělávání se vyznačuje úzkým propojením nauky a výzkumu. Spolkové i zemské vlády podpořily vznik iniciativy excelentních univerzit, jejímž cílem je rovnoměrná podpora špičkového výzkumu a zvýšení kvality široké vysokoškolské a vědecké sféry, a tudíž trvalé posílení Německa jako země s vysokým vědním potenciálem.
Zatímco klasické univerzity jsou zasvěceny čisté vědě a nabízejí různé obory od věd antického starověku až po současnou ekonomii, technické univerzity se zaměřují na inženýrské a přírodovědné obory. Mimo to se od konce šedesátých let systematicky rozvíjí specifický typ vysoké školy, který má i v zahraničí mnoho napodobitelů – vysoké školy odborné. Okolo dvou set vysokých škol odborných se věnuje také výzkumu, většinou však aplikaci vědy ve spolupráci s průmyslem.
Německo je jednou z nejoblíbenějších destinací studentů z různých zemí, místem mezinárodního špičkového výzkumu a rozvoje patentů; na vysokých školách studuje přibližně 240 000 cizinců. Kromě toho zde působí okolo 25 000 zahraničních vědců v roli vědeckých spolupracovníků, německé stipendijní organizace podporují dalších 23 000 vědců z celého světa.
Úspěch internacionalizace německého vysokého školství je výsledkem společného úsilí univerzit, výzkumných ústavů a politické sféry. Mezinárodní výměny studentů, doktorandů a vědců s cílenými projekty podporují stipendia a pravidelně udělované ceny. Tyto iniciativy mívá často na starost Deutscher Akademischer Austauschdienst (Německá akademická výměnná služba – DAAD). Rovněž Nadace Alexandera von Humboldta (Humboldtova nadace – AB 3/2011) patří k důležitým podporovatelům přeshraniční vědecké spolupráce.
Zatímco za studium odpovídají jen vysoké školy, výzkum se realizuje také mimo univerzitní sféru, na stovkách vědeckých ústavů, které se sdružují v organizacích, jako jsou Helmholtzova společnost, Fraunhoferova společnost nebo Leibnizova společnost. Ve výzkumných ústavech mají špičkoví vědci optimální pracovní podmínky, jaké může nabídnout jen málo ústavů na světě; pracují v nich nejproduktivnější němečtí vědci a vznikají zde originální publikace. Platí to zvláště o 77 ústavech Společnosti Maxe Plancka (MPI), které jsou ve hře vždy, kdykoli se věda vydává na nový, dosud neprozkoumaný terén – ať už se jedná o hledání vody na Marsu, výzkum lidského genomu nebo zkoumání lidského chování.
Společnost Maxe Plancka (Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften e.V. – MPG) je nezávislou neziskovou výzkumnou organizací pro podporu vědy. Zabývá se základním výzkumem v oblasti přírodních a společenských věd, čímž doplňuje univerzitní výzkumné projekty. MPG vznikla v roce 1948 jako nástupnická organizace Společnosti císaře Wilhelma z r. 1911.
V současné době disponuje 81 výzkumnými ústavy, které se angažují v inovativních, finančně a časově náročných vědních oborech a jejich spektrum výzkumu se neustále rozšiřuje. Vědci z institutů Maxe Plancka získali sedmnáct Nobelových cen a mnoho dalších mezinárodních vyznamenání; v roce 2007 získal Nobelovu cenu za chemii Gerhard Ertl, bývalý ředitel Ústavu Fritze Habera MPG. Atraktivitu MPG garantuje především pojetí výzkumu – ústavy si samy určují zaměření své činnosti, mají nejlepší pracovní podmínky a volnou ruku při výběru spolupracovníků. Stát se ředitelem některého z ústavů Maxe Plancka znamená pro mnohé vědce vrchol profesní kariéry.
Spolupráce s průmyslem je ve Společnosti Maxe Plancka ojedinělá, zatímco pro ústavy Fraunhoferovy společnosti jde o životní nutnost. Fraunhoferova společnost (Fraunhofer-Gesellschaft – FhG) je vedoucí organizací pro aplikovaný výzkum pro veřejné a soukromé podniky, stejně jako výzkum ve veřejném zájmu. S více jak 80 výzkumnými zařízeními a 18 000 zaměstnanci s převážně přírodovědným a inženýrským vzděláním je Fraunhofer největší organizací, která se zabývá aplikovaným výzkumem v Evropě.
Oblasti výzkumu se orientují na potřeby společnosti: zdraví, bezpečnost, komunikace, mobilita, energie a životní prostředí. Výzkum FhG financuje ze dvou třetin z vlastních příjmů za zakázky, zbývající část pokrývá z 90 % spolková vláda (i tento příspěvek je ale závislý na výsledcích výzkumů). Mezinárodní spolupráce FhG se prohlubuje prostřednictvím poboček v USA a Asii.
Leibnizova společnost (Wissenschaftsgemeinschaft Gottfried Wilhelm Leibniz e.V. – WGL) sdružuje 86 vědeckých institutů, které se dělí do pěti vědeckých odvětví. Vědecké cíle organizace leží mezi základním výzkumem s orientací na získání nových poznatků a aplikovaným výzkumem, a vytvářejí tak spojení těchto dvou protilehlých pólů.
Leibnizova společnost se výrazně uplatňuje nejen v přírodních vědách, ale také v oblasti humanitních, sociálních a hospodářských věd; zahrnuje také výzkumná centra, jako jsou Ústav pro hospodářský výzkum, který pravidelně publikuje index obchodního prostředí, nebo Německé muzeum v Mnichově, jež je jedním z nejvýznamnějších přírodovědně a technicky zaměřených muzeí na světě. Dále také Ústav Bernharda Nochta pro tropickou medicínu v Hamburku či Ústav německého jazyka v Mannheimu, který se vědecky zabývá vývojem německého jazyka.
Helmholtzova společnost – sdružení výzkumných center s názvem Hermann von Helmholtz-Gemeinschaft Deutscher Forschungszentren – HGF – se věnuje výzkumu a vývoji v oblasti přírodovědecko-technické i biologicko-lékařské. Helmholtzova společnost zahrnuje 17 ústavů se špičkovým německým výzkumem; je největší vědeckou organizací v Německu. Jejím úkolem je sledovat dlouhodobé výzkumné cíle státu a společnosti. Zpracovává velké a naléhavé společenské, vědní a ekonomické otázky prostřednictvím strategicky a programově zaměřeného špičkového výzkumu v šesti výzkumných oblastech: energie, Země a životní prostředí, zdraví, klíčové technologie, materiální struktury a doprava, letectví a kosmonautika. Velké, často velmi finančně nákladné instituce jsou známé po celém světě: např. Společnost pro výzkum těžkých iontů (GSI), Německé centrum výzkumu rakoviny (DKFZ), Německý elektronový synchrotron v Hamburku (DESY) nebo Ústav Alfreda Wegenera pro polární výzkum a výzkum moří. Každým rokem do ústavů Helmholtzovy společnosti přijíždějí tisíce zahraničních vědců, kteří zde využívají jedinečná světová zařízení pro své fyzikální a lékařské pokusy.
Hlavní úkol německých akademií věd spočívá v koordinaci a podpoře dlouhodobých výzkumných projektů a v rozvoji a udržování dialogu mezi jednotlivými disciplínami. Kromě toho poskytují veřejnosti konzultace ve všeobecných i specializovaných vědeckých záležitostech. Akademii blízkými institucemi jsou Národní vědecká akademie Leopoldina a Unie německých akademií.
Nadace Alexandra von Humboldta je nezisková nadace založená Spolkovou republikou Německo s cílem podporovat mezinárodní spolupráci v oblasti výzkumu. Tato instituce umožňuje vysoce kvalifikovaným zahraničním vědcům dlouhodobé výzkumné pobyty v Německu a podporuje takto vzniklé vědecké a kulturní kontakty.
Nadace Volkswagen je rovněž nezisková nadace založená na základě soukromého práva se sídlem v Hannoveru a je největší svého druhu v Německu. Jejím posláním je podpora vědy a techniky ve výzkumu a vzdělávání. Tato nadace umožňuje realizaci výzkumných projektů v perspektivních oblastech a pomáhá vědeckým institucím zlepšit strukturální předpoklady pro jejich činnost. Zvláštní pozornost věnuje nejen mladým vědcům, ale také spolupráci badatelů, jež překračuje hranice oborů i států. Nadace může finančními prostředky podporovat všechny oblasti vědy, a to činí jak v případě věd humanitních a společenských, tak věd přírodních, technických a lékařských.
Na rozdíl od podnikového, resp. firemního výzkumu jsou náklady vysokých škol a ústavů mimouniverzitního výzkumu převážně hrazeny státem. Na financování mimouniverzitního výzkumu se v různém poměru podílí Spolkové ministerstvo pro výzkum a technologii (BMFT) a vláda příslušné spolkové země. Tzv. Velký výzkum je zvláště charakterizován dlouhodobými projekty, při nichž se využívají vysoce náročné a nákladné aparatury a zařízení. Na financování Velkého výzkumu se BMFT podílí 90 %.
Uvedené typy mimouniverzitního výzkumu vždy spolková i zemská vláda podporovala. Výzkum je důležitým klíčem k inovaci a inovace zase motorem růstu. Dotacemi se spolková vláda snaží posunovat vědu a výzkum dále dopředu. V letech 2010–2013 plánuje navýšit výdaje na vývoj a výzkum o 12 miliard eur. Cílem je nejpozději do roku 2015 investovat v této oblasti 10 % hrubého domácího produktu.
V Německu kromě toho existují ještě další výzkumné ústavy, které podporuje pouze spolková nebo zemská vláda či jiná instituce – např. Bavorská akademie věd. Někdy zadávají ministerstva vlastní výzkumné úkoly, většinou mezioborové. Pracovní společenství výzkumných zařízení tzv. Modrého sez-namu (AG-BL) představuje sdružení nadregionálních ústavů. Modrý seznam, nazvaný podle barvy papíru, na němž ústavy poprvé vystupovaly společně při jednání s vládami, obsahuje 82 výzkumných ústavů a servisních zařízení. Náklady každého ústavu jsou hrazeny stejným dílem spolkovou a zemskou vládou.
Aktivita německého hospodářství v oblasti výzkumu je velká: Německo zaujímá v rámci celosvětově platných patentů po USA a Japonsku třetí místo. S více než 26 500 patenty přihlášenými u Evropského patentového úřadu je Německo evropským hráčem číslo jedna. Siemens, Bosch a BASF s celkem 5000 přihlášenými patenty v roce 2008 patří k pětici nejvýznamnějších z více než 35 000 přihlašovatelů patentů. V počtu přihlášených patentů v oblasti nanotechnologií, biotechnologií, nových technologií a obnovitelných energií patří Německo společně s USA a Japonskem k nejaktivnějším národům na světě. Celosvětový primát (téměř třetina patentů) obhájilo Německo i v oblasti snižování výfukových zplodin pro automobily.
Spolupráce Akademie věd ČR s vědeckými institucemi v SRN
Kontakty Akademie věd ČR a jejích ústavů s vědeckými pracovišti v SRN jsou velmi bohaté a mají dlouhou tradici. V současné době má AV ČR v rámci dvoustranné spolupráce zajištěny tři smluvní partnery:
• DFG (Deutsche Forschungsgemeinschaft) – spolupráci v rámci společných projektů lze realizovat ve všech vědních oborech, s kteroukoli vědeckou institucí v SRN, která pro svůj projekt získá roční finanční podporu DFG;
• DAAD – vzhledem k zaměření DAAD, která přednostně podporuje výzkum a výměnnou spolupráci vysokých škol, byl program spolupráce s DAAD začleněn do Prováděcího plánu ke Kulturní dohodě mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo a účastní se jej i neakademická výzkumná pracoviště ČR, tj. vysoké školy a veřejné výzkumné instituce. Program společné podpory výměn vědců spolupracujících na vědeckých projektech (tzv. PPP program) vznikl z iniciativy DAAD a jejího přání nabídnout především mladým vědeckým pracovníkům možnost zahájení nové spolupráce v rámci projektů. Dohodu s DAAD v roce 2003 podepsala AV ČR, která ji také administruje a finančně podporuje projekty z pracovišť AV ČR.
Foto: Luděk Svoboda, Akademický bulletin
Pražské informační centrum Německé akademické výměnné služby (DAAD) oslavilo v říjnu loňského roku desáté výročí své existence. Na sympoziu Perspektivy výzkumné a vědecké spolupráce v srdci Evropy, které se uskutečnilo v budově AV ČR, mj. vystoupili ředitelka berlínské kanceláře DAAD Annette Julius, předseda AV ČR Jiří Drahoš, německý velvyslanec v ČR Johannes Haindl a zástupce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Jindřich Fryč.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR poskytuje institucionální podporu formou dotace ze státního rozpočtu projektům předkládaným veřejnými vysokými školami a veřejnými výzkumnými institucemi. Na základě Programu podpory výměn vyhlašují AV ČR a DAAD každoročně výzvu k podávání návrhů česko-německých výzkumných projektů s dobou řešení dva roky. V současné době je vyhlášeno výběrové řízení Programu PPP na projekty na léta 2012–2013;
• Akademie věd a literatury, Mainz (AVL) – z popudu Etnologického ústavu podepsala AV ČR v roce 2008 Memorandum o spolupráci mezi AV ČR a AVL Mainz. Základem této spolupráce jsou čtyři společné projekty z oblasti společenských věd, z nichž nejvýznamnější je projekt The New Complete Edition of the Works of Antonín Dvořák, jenž na české straně řeší EÚ AV ČR.
Kromě spoluprací, které zastřešují meziakademické dohody, se realizuje mnoho společných projektů a dvoustranných kontaktů a společných vědeckých setkání, kongresů a konferencí na úrovni výzkumných pracovišť AV ČR a univerzit a výzkumných pracovišť v SRN. Příkladem je spolupráce s Max-Planck-Gesellschaft, která má obdobnou strukturu jako AV ČR a vlastní síť výzkumných pracovišť (viz výše).
JITKA TESAŘOVÁ,
Referát zahraničí SSČ AV ČR, v. v. i.
English
