Z monitoringu tisku

Středoevropský technologický institut CEITEC odstartoval svou činnost

 

Nečas jmenoval prorektora Fialu svým vědeckým poradcem

 

Revoluční italské výsledky se musíme pokusit zabít, říká český fyzik

 

Strakošův manifest. Proč se čeští vědci nenatahují po výzkumných grantech EU?


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Kamenné suroviny v pravěku

Pracovník Ústavu geologických věd Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně prof. Antonín Přichystal obhájil před komisí Archeologie disertaci Kamenné suroviny v pravěku východní části střední Evropy a získal vědecký titul „doktor historických věd“. Práce se věnuje metodám, klasifikaci a terminologii kamenných surovin, štípané a broušené industrii. Podrobně představuje výzkum zdrojů surovin štípaných a broušených neolitických artefaktů a jejich současný stav poznání. Prof. Přichystal patří mezi představitele mezního oboru petroarcheologie, který se u nás nyní systematicky realizuje. Zasloužil se o zavedení odborné klasifikace kamenných surovin používaných lidmi během dlouhého pravěkého období od paleolitu po dobu bronzovou.

20_1.jpg
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Antonín Přichystal spolu s dalšími nositeli titulu „doktor věd“. Zleva: Michal Štros, Jan Andres, Jaromír Vochala, Stanislav Stuchlík a Anna Šedivá.

Těžba surovin a přístup k nim hrály klíčovou roli v rozvoji lidské společnosti od pravěku až do současnosti. Jestliže dnes jsou středem pozornosti především energetické suroviny, v pravěkých obdobích se jednalo o různé typy kamenů. Dřívější badatelé uvažovali obvykle o sběru pazourku v sedimentech, které až na sever našeho území dopravil kontinentální ledovec ve starých čtvrtohorách. Dnešní stav poznání však ukazuje na neobyčejně pestrý a komplikovaný obraz získávání celého spektra kamenných surovin. Pravěká hornická těžba je v Evropě doložena již od konce starší doby kamenné. Z mladší až pozdní doby kamenné je na našem kontinentu registrováno kolem 300 takových dobývacích míst, na území České republiky je jich nejméně 12. Těžba v pravěku nepředstavovala jen pragmatické dobývání kamenné suroviny, ale na řadě míst se zřejmě jednalo o rituální získávání darů, které v představách pravěkých lidí poskytovala Matka země. Výzkumy na časně neolitické (prekeramické) lokalitě Göbekli Tepe při hranici Turecka s Mezopotámií ukazují, že to byla právě rituální těžba kamene a budování kultovních staveb, které vedly ke koncentraci mnoha lidí a tím pravděpodobně i vzniku zemědělství.
Jednu z nejvýznamnějších surovin střední Evropy v mladší době kamenné představovaly metamorfované bazické horniny dobývané na jižních svazích Jizerských hor. Postupně se podařilo identifikovat několik těžebních polí, z nichž byla tato vynikající surovina rozšiřována od Krakovska na východě až po údolí Rýna na západě. Nástroje z tohoto kamene se objevují také na nejvýznamnějších neolitických lokalitách Moravy, v Dolním Rakousku i v severním Maďarsku. Podle italských badatelů byl sekeromlat z jizerských metabazitů nalezen až v jeskyni u Terstu.
Nepřítomnost přírodních výskytů pazourku na většině území České republiky vedla k tomu, že se zde využívaly kamenné materiály v jiných částech Evropy neznámé. Byly to například chalcedonové a opálové zvětraliny serpentinitů, křišťál nebo kozákovský jas-pis. Opracovávaly se i vltavíny, silicifikovaná dřeva permského či terciérního stáří nebo silicifikovaní koráli. Na druhé straně máme na našem území doloženy importy silicitových seker z jižního nebo středního Polska, sopečného skla obsidiánu z jihovýchodního Slovenska nebo masově červených radiolaritů od maďarského Balatonu. Západní a jižní Čechy byly zase zásobovány bavorským deskovitým rohovcem z okolí Regensburgu nebo skvrnitým rohovcem z prostoru západně od Pasova.
Uvažovat o pohybu kamenných surovin lze jen na základě jejich spolehlivého určení. V případě pravěkých artefaktů se jedná o unikátní předměty, na které není možné aplikovat destruktivní metody, běžně po-užívané v geologii. V České republice jsme proto jako jedni z prvních na světě začali využívat nedestruktivní měření magnetické susceptibility artefaktů nebo určování různých typů silicitů pod stereomikroskopem ve vodní imerzi. Současné výzkumy ukazují, že hornická těžba patřila již v neolitu a eneolitu v podstatě k základním činnostem tehdejších komunit. Distribuce nejatraktivnějších surovin probíhala až na vzdálenost kolem 500–800 km. Naše znalosti o pravěkých společenstvích tak získávají překvapivě nové dimenze.

ANTONÍN PŘICHYSTAL,
Masarykova univerzita v Brně