Z monitoringu tisku

Středoevropský technologický institut CEITEC odstartoval svou činnost

 

Nečas jmenoval prorektora Fialu svým vědeckým poradcem

 

Revoluční italské výsledky se musíme pokusit zabít, říká český fyzik

 

Strakošův manifest. Proč se čeští vědci nenatahují po výzkumných grantech EU?


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2007  > listopad  > Věda a výzkum

INOVACE V REGIONECH ANEB PŘÍLEŽITOST I VÝZVA

Obrázek k článku Obrázek k článku 

Závěrečná konference evropského projektu ProAct (Practical Regional Research and Innovation Policy in Action – the Efficient Tools for Regional Catching-up in New Member States), který se zabývá problematikou regionální inovační a výzkumné politiky v kontextu úsilí o vyrovnání ekonomické úrovně "starých" a "nových" členských zemí EU, se konala letos 20. září v Praze.

Projektu se účastní výzkumné instituce a regionální inovační či rozvojové agentury ze čtyř "tradičních" (Dánsko, Nizozemí, Rakousko, Velká Británie) a čtyř "nových" zemí EU (Česká republika, Maďarsko, Polsko, Slovensko). Česká republika je zastoupena Jihomoravským krajem – Jihomoravským inovačním centrem – a inovační výzkum reprezentuje Kabinet pro studium vědy, techniky a společnosti při Filosofickém ústavu AV ČR. Více o projektu viz http://www.proact-network.net.

Problematika regionů se dostala do centra pozornosti ekonomických a inovačních analýz poměrně nedávno. Vedly k tomu praktické i teoretické důvody. V ekonomické realitě druhé poloviny minulého století se začalo ukazovat, že velmi dobré ekonomické a inovační výkony se často soustřeďují do geografických oblastí, regionů, které se mohou prokázat hustou sítí výrobních, výzkumných a školských institucí spolu s rozvinutými službami, zprostředkovatelskými a obchodními organizacemi, které spolu vzájemně intenzivně komunikují. Inovační teorie pak v této době opustila lineární model inovací (inovace jako jednosměrný sled aktivit vycházející buď z výzkumu či z potřeb trhu) ve prospěch modelu nelineárního, postaveného na vzájemných interakcích a zpětných vazbách jednotlivých aktérů i fází inovačního procesu. Inovace je v nelineárním modelu chápána především jako institucionalizovaný proces učení.

Interakce a komunikace přinášejí podněty a inspiraci. V tomto smyslu má prostředí regionu nepopiratelné výhody: interakce jsou nejen četnější, ale také plnější, "hlubší", efektivnější. Regionální aktéři sdílejí společné zkušenosti, zvyky, často i hodnoty. Sémantické problémy v komunikaci jsou minimální a transakční náklady nízké, snáze se uplatňuje i odpovědnost a důvěra. Navíc společná zkušenost posiluje schopnost vyrovnávat se s nejistotami inovačního procesu.

V inovačních produkcích se vynakládá velké úsilí, aby se přišlo s něčím jedinečným, unikátním, co se obtížně napodobuje. Prospěšné zde může být regionálně či lokálně vázané implicitní vědění (tacit knowledge), které je velice těžké kopírovat. Čím více je produkce založena na znalostech, tím významnější je prostorová blízkost – inovacím a znalostní produkci velmi prospívá možnost intenzivních plnohodnotných lidských interakcí, které vytvářejí stimulativní prostředí – u běžné industriální výroby tato konotace není zdaleka tak významná.

Ve výzkumu a inovacích nestojí problém regionální (jako svým významem omezené) versus světové; neplatí zde vztah metropole a provincie. Regionálním se nemíní omezený regionální trh, ale valorizace příznivého faktoru prostorové blízkosti v inovačních aktivitách. Silicon Valley či Cambridge a Oxford jsou také regiony; světové výkony se rodí v silných regionech s vysokým "inovačním napětím" (hotspots).

Regiony ale představují velkou výzvu i z "opačného" hlediska – z hlediska úkolu pozvednout sociálně-ekonomicky méně rozvinuté oblasti – za vydatné pomoci výzkumu a inovací. Evropská unie přikládá tomuto aspektu mimořádný význam. Vždyť samotné Strukturální fondy EU, od nichž si český výzkum i inovační systém tolik slibují, jsou především nástrojem regionální politiky, a nikoliv přímým nástrojem podpory národních soustav vzdělání, vědy a inovací, jak jsou někdy mylně chápány.

V České republice je regionální inovační politika relativně novým instrumentem, tak jako u nás mají krátkou historii samotné regiony. Byly přijaty základní dokumenty inovační politiky na národní úrovni, vytvořena síť regionálních rozvojových agentur, většina krajů vypracovala své regionální inovační strategie. Realita politik je však přirozeně rozdílná podle dostupných výzkumných a inovačních kapacit a postojů jednotlivých krajských samospráv.

Zřejmě nepopiratelnou skutečností je, že na nejvyšší úrovni je dnes u nás regionální inovační politika v Jihomoravském kraji. Kraj i město Brno učinily z podpory znalostní a inovační ekonomiky osu regionální ekonomické strategie. Prudký vzestup – kvantitativní i kvalitativní – zaznamenává brněnské vysoké školství a působí zde četné výzkumné ústavy. Město a okolí těží i z výhodné geografické polohy. Úspěšně se rozvíjí činnost Jihomoravského inovačního centra, jež vzniklo na základě doporučení 1. verze regionální inovační strategie v roce 2003.

Se specifickými problémy se potýká Praha. Jako region je ekonomicky mimořádně úspěšná, ale úspěch může být i na překážku – v tomto případě souvisí s nižším tlakem na inovace. Do Prahy proudí kolem 40 % národních výdajů na výzkum a vývoj, velké instituce však často mívají sklon k autarkii a setrvačnosti. Partneři projektu ProAct z Vídně na workshopech upozorňovali, že v obdobné situaci byla Vídeň počátkem 90. let, také velmi úspěšná, např. v turistice a gastronomii. Ale mj. i v souvislosti s novou konkurencí Prahy a Budapešti postupně nabylo převahy přesvědčení, že v rámci úsilí o zvýšení konkurenceschopnosti je nutno vsadit na dlouhodoběji udržitelnou strategii podpory znalostně intenzivní ekonomiky. Dnes Vídeň uplatňuje nejrůznější programy a nástroje regionální inovační politiky a patří v inovačních a znalostních aktivitách v Evropě ke špičce.

To je jeden z hlavních cílů ProActu: umožnit různým aktérům regionální inovační politiky z nových členských zemí EU hlouběji se seznámit s inovační politikou regionů tradičních členských zemí. Přitom v ProActu jsou tradiční členské země zastoupeny těmi nejvyspělejšími regiony. Jde o velkou příležitost i výzvu: umožňuje poznat tu nejvyspělejší praxi, na druhé straně ale klade velké nároky na tvořivost při pokusu implantovat zralé postupy do ne zcela zralého prostředí.

Na pražské konferenci se diskutovaly hlavní poznatky i zamýšlené hlavní produkty (publikace) projektu. Podpora učení z "nejlepších postupů" vyspělých regionů má mít podobu jak teoretické analýzy dané problematiky, tak sady případových studií o jednotlivých regionech. Vytváří se rovněž soustava benchmarků/indikátorů, pomocí nichž by bylo možno specifikovat stav regionální inovační politiky v jejích klíčových dimenzích (formování strategie, realizace strategie a projektové aktivity). ProAct vychází z teoretického modelu regionální inovační politiky jako stálého cyklického procesu učení; tento princip může být uplatněn i na samotný ProAct: pro jeho účastníky je to především podnět k dalším vzdělávacím, výzkumným i realizačním aktivitám.

Jiří Loudín,
Kabinet pro studium vědy, techniky a společnosti při Filosofickém ústavu AV ČR, v. v. i.