Pohlédneme-li na tabulku mortality obyvatel v civilizovaných zemích, zjistíme, že více než 50 % všech úmrtí připadá na vrub chorob srdce a cév. Polovinu z tohoto počtu představuje ischemická choroba srdeční a její akutní forma, infarkt myokardu. Jestliže v České republice umírá přes polovinu obyvatelstva na choroby srdce a cév, je nezbytně nutná existence výzkumné základny, která se touto problematikou zabývá.
Podle odhadů Světové zdravotnické organizace bude ischemická choroba srdeční hlavní příčinou smrti nejméně do roku 2020. Není proto divu, že společnou snahou kardiologů na celém světě je tento nepříznivý trend zvrátit. Impozantní pokrok v prognóze, diagnóze a terapii tohoto onemocnění by však byl nemyslitelný bez základního experimentálního výzkumu a těsné spolupráce teoretických a klinických kardiologů; ta má v tomto oboru dlouholetou tradici a je hnacím motorem vědeckého pokroku.V České republice umírá na ischemickou chorobu srdeční neuvěřitelných 60 000 lidí ročně. Při výčtu všeobecně známých příčin tohoto stavu se často zapomíná na skutečnost, že k dosažení evropského standardu úspěšnosti léčby jsou bezpodmínečně nutná moderní, metodicky a personálně adekvátně vybavená výzkumná pracoviště.
Když se proto v roce 1999 konstituovala první reprezentativní výzkumná centra v rámci projektu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jevilo se neformální uskupení kardiologicky orientovaných, mezinárodně ostřílených a již řadu let volně kooperujících laboratoří Fyziologického ústavu AV ČR, 2. lékařské fakulty UK a Institutu klinické a experimentální medicíny pro tento cíl jako přímo modelové. Projekt se soustředil na výzkum teoretických základů ischemické choroby srdeční a jejích rizikových faktorů, jako je ateroskleróza a vysoký krevní tlak. Úzce spolupracující týmy se s činností Centra identifikovaly, což vedlo ke vzniku prioritních výsledků, které by bez jeho existence nebylo možné realizovat. Centrum dále umožnilo vybudovat nové společné laboratoře a vytvořit širokou základnu mladých vědeckých pracovníků. Za pět let existence Centra bylo více než 115 prací přijato k otištění v prestižních zahraničních časopisech; staly se tak součástí světové pokladnice vědy v této oblasti. Oponentní rada na konci pětiletého období konstatovala, že Centrum experimentálního výzkumu chorob srdce a cév představuje ojedinělou výzkumnou základnu, která nemá v naší republice obdoby, a jednoznačně doporučila, aby Centrum ve své činnosti pokračovalo i v dalších letech.
Když pak v r. 2004 vypsalo MŠMT nové kolo soutěže o výzkumná centra, bylo na čem stavět. Nové Centrum výzkumu chorob srdce a cév nevznikalo na zelené louce a s úspěchem se vyrovnalo i s novým pravidlem soutěže: povinností úzké spolupráce s pracovišti aplikovaného výzkumu. Vždyť kardiologie je disciplína, ve které není spojení teorie s praxí jen proklamovanou frází, ale dlouho existující skutečností. Členy výzkumného týmu se tak na příštích pět let stala – kromě shora uvedených výzkumných laboratoří – špičková pracoviště klinická: kliniky kardiologie a kardiochirurgie IKEM a jedno z nejlepších evropských pracovišť dětské kardiologie a kardiochirurgie, Kardiocentrum FN Motol. Vzhledem k tomu, že se vesměs jedná o klinické základny, se kterými jsou stávající experimentální pracoviště spojena dlouholetou neformální spoluprací, vzniklo nové Centrum plynule, bez obvyklé neproduktivní seznamovací periody. Výzkumná koncepce nového Centra přitom vychází z priorit kardiovaskulárního výzkumu v Evropské unii na příštích deset let, na jejichž přípravě se pracovníci Centra podíleli. Cílem výzkumné činnosti je objasnění některých molekulárních a buněčných mechanismů, které se podílejí na vzniku ischemické choroby srdeční a jejích rizikových faktorů se zvláštním zřetelem k novým terapeutickým postupům. K hlavním strategickým přístupům patří vývojové a sexuální odlišnosti v citlivosti kardiovaskulárního systému k různým typům poškození. Ukázalo se totiž, že ischemická choroba není onemocněním pátého a vyšších decennií, ale její rizikové faktory, jako je obezita, zvýšená hladina cholesterolu a nedostatečná fyzická aktivita, jsou přítomny již brzy po narození. Intenzivní spolupráce experimentálních a klinických kardiologů by měla přispět k pokroku v prevenci a terapii ischemické choroby srdeční, a tím i ke snížení morbidity a mortality.
Po prvních letech společné práce v novém Centru je na bilancování příliš brzo, rozjezd se však, zdá se, vydařil. Pro experimentální kardiology jde o pokračování v úspěšně nastoupené cestě, přítomnost kliniků znamená velké oživení a vzájemný prospěch. Především je třeba zdůraznit velký podíl pre- a postgraduálních studentů: je radostné vidět, jak se budoucí kardiochirurgové a kliničtí kardiologové seznamují s prací v laboratoři a stávají se platnými členy výzkumných týmů. Věříme, že to je jedna z možných cest jak zvýšit úroveň našeho klinického výzkumu.
A jaký je největší aktuální problém Centra? Domnívám se, že je dán nejistou budoucností: koncepční vědecká spolupráce, která nemá být jen formálním seskupením jednotlivých pracovišť, jež jednou za rok sepíší, co vykonala, potřebuje jasnou představu o možné další existenci. Již nyní by měla být vypracována koncepce budoucnosti center, pravidla pro nové aplikace (posouzení nových aplikací by mělo logicky předcházet zhodnocení dosavadní činnosti center; tak tomu dosud nebylo), měl by se ujasnit způsob jejich financování. Další skupina problémů se týká potenciální přeměny virtuálního centra na centrum skutečné, pracující pod jednou střechou.
Na základě dosavadních zkušeností je třeba jednoznačně konstatovat, že myšlenka založení center byla velmi šťastná. Jejich předností je:
a) koncentrace intelektuálních a přístrojových kapacit k řešení závažného a ve srovnání s výzkumnými záměry mnohem precizněji definovaného, a tedy i lépe kontrolovatelného výzkumného projektu;
b) neformální spojení výzkumných týmů z různých rezortů, což zvláště v biomedicíně představuje novou hodnotu. Způsob financování významně usnadňuje efektivní spolupráci na projektech, na kterých se jednotlivé týmy dohodnou a jejichž řešení by bez existence Center nebylo možné; v této souvislosti je rovněž třeba zmínit možnost budování společného přístrojového parku a vznik nových laboratoří;
c) překvapivě velký zájem mladých pracovníků o práci v Centrech, což by při pokračujícím trendu mohlo vést k postupnému zvyšování úrovně našeho kardiologického výzkumu.
Z výše uvedených důvodů se domníváme, že nejoptimálnější by bylo zachovat dosavadní způsob existence center: jejich výběr se děje na kompetitivní bázi, tok financí je dobře kontrolovatelný a při dobrém organizačním zázemí nečiní distribuce mezi jednotlivými rezorty žádné potíže. Zdá se nám, že i řídicí práce je dostatečně pružná, což je pro často překvapivá vědecká řešení naprosto nezbytné. Má-li systém financování vědy v budoucnu zahrnovat i tarifní mzdy, pak by se tato položka mohla stát integrální součástí financování projektu. Pro zachování center svědčí i skutečnost, že se jedná o prověřený systém; zavádění nových metod je vždy spojeno s určitým rizikem.
Bohuslav Ošťádal,
odpovědný řešitel projektu,
Fyziologický ústav AV ČR, v. v. i.
English
