Minule jsme vás krátce informovali o slavnostním předávání diplomů vědeckého titulu doktor věd. Nejvýstižněji se k titulu vyjádřil dr. Miroslav Peterka z Ústavu experimentální medicíny AV ČR, z jehož projevu za oceněné doktory vybíráme:
Dovolte, abych začal citátem prof. Arnošta Kotyka, který o Eugenu Garfieldovi, jenž v roce 1973 zavedl Impakt faktor jako kritérium hodnocení kvality vědecké práce, napsal: "Když byl v roce 1995 v Praze a pak v Třešti na slavnostním zasedání ke 40. výročí vydávání Folia Microbiologica autor IF Eugene Garfield, a když se od nás dozvěděl, že se podle součtu IF v Česku hodnotí práce jak jednotlivců tak celých ústavů, zezelenal v tváři a sklíčeně prohlásil: To jsem tedy otevřel pěknou Pandořinu skříňku – prosím odpusťte."Od této historky uplynulo 12 let a hodnocení kvality práce našich vědeckých pracovníků je dnes mnohem komplexnější, což dokládají například kritéria pro nově zavedený titul doktor věd. Hodnocení vědeckého pracovníka není založeno jen na jediném kritériu, ale sleduje se počet jeho publikací, citovanost těchto publikací, počet získaných grantů, počet školených doktorandů, pedagogická činnost apod.
Výhody a nevýhody jednotlivých scientometrických kritérií jsou chronicky známé a jsou předmětem nikdy nekončících diskusí. Tak např. Journal impact factor, jak z jeho názvu vyplývá, hodnotí citovanost příslušného časopisu, ale nikoliv práci autora samotného. Tento problém se snaží řešit tzv. Hirschův index (H-index), který uvádí citovanost jednotlivých prací autora bez ohledu na výši IF příslušných časopisů. Nejednou se vědeckým pracovníkům přihodilo, že jejich nejcitovanější publikace byla otištěna v časopise bez IF. Použití H-indexu je však nevýhodné zvláště pro mladé vědecké pracovníky, neboť citovanost práce je přímo závislá na čase, který uběhl od jejího otištění. Nepřesnost výsledků citačního indexu je také dána tím, že se počítají jako citace i negativní ohlasy zpochybňující výsledky citované práce. Množství citací je také značně ovlivněno velikostí oboru – tj. velikostí celosvětové komunity vědeckých pracovníků, u nichž vůbec může daná práce vyvolat ohlas. Komplexní kritéria jsou předpokladem pro spravedlivé hodnocení vědeckých pracovníků pracujících v různých oborech jak v základním, tak aplikovaném výzkumu.
Jak už to bývá, existují dva typy odpůrců tohoto titulu, a to i z řad akademické obce. Jedni tuší, že na získání titulu nemají, a druzí, ač jsou velmi dobrými vědeckými pracovníky, nechtějí se zdržovat administrativní procedurou spojenou s jeho získáním.
O důvodech, proč má smysl o titul DSc. usilovat, napsal prof. Jiří Forejt: "Domnívám se, že titul DSc. má svůj význam, a ten stoupá s tím, jak se prokazuje jeho vysoká, stabilní kvalita. Naopak, ignorováním vědeckého titulu kolegy, kteří patří mezi naši vědeckou elitu, se kredibilita titulu DSc. podkopává."
Prof. Eva Syková na to reagovala následovně: "Zcela s Vámi souhlasím, a to také proto, že význam tohoto titulu je větší, alespoň pro pracovníky Akademie věd, nežli titul profesor. Ostatně, když si prohlédnete kritéria pro docenty a profesory na našich univerzitách, zjistíte, že požadavky pro získání titulu DSc. jsou mnohem náročnější. Jistě se dočkáme toho, že si to akademická obec uvědomí. Myslím, že je i motivací pro ty nejlepší, že mohou získat titul (ocenění) udělovaný pouze za vlastní a excelentní výzkum."
Prof. Blanka Říhová se připojuje: "DSc. je jediný titul, který uděluje Akademie věd. To jistě vůbec neznamená, že ti, kdož ho nemají, nejsou vynikajícími vědeckými osobnostmi. Znám několik kdysi emigrantů, dnes kolegů z ciziny, kterým stálo za to v porevolučním období titul získat."
Dodávám za všechny, kteří dnes titul doktora věd obdrželi, že si nového titulu doktor věd vysoce ceníme. Jedná se o titul velmi prestižní a nelitujeme úsilí vynaloženého pro jeho získání.
-red-
English
