Z monitoringu tisku

Středoevropský technologický institut CEITEC odstartoval svou činnost

 

Nečas jmenoval prorektora Fialu svým vědeckým poradcem

 

Revoluční italské výsledky se musíme pokusit zabít, říká český fyzik

 

Strakošův manifest. Proč se čeští vědci nenatahují po výzkumných grantech EU?


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2007  > červ-srp  > Portréty z archivu

KAREL CHYTIL (1857–1934)

Obrázek k článku 

Letos uplynulo 150 let od narození prof. Karla Chytila, historika umění, který své bádání zasvětil uměleckému průmyslu.

Karel Chytil se narodil v Praze 18. dubna 1857. Po absolvování chrudimského gymnázia odešel studovat na filozofickou fakultu pražské univerzity, kde byl v letech 1875–1878 žákem Josefa Kalouska, Václava Vladivoje Tomka, Otakara Hostinského, Jaroslava Golla a dalších. Ve školním roce 1878–1879 studoval ve Vídni u Rudolfa Eitelbergera a Moritze Thausinga. Studium bylo převážně historické a určilo metodu samostatné vědecké práce Karla Chytila, který byl v roce 1882 promován na doktora filozofie.

Po školské praxi na pražské reálce v letech 1880–1885 byl vzápětí jmenován řídícím kustodem Uměleckoprůmyslového muzea obchodní a živnostenské komory v Praze. O deset let později se stal jeho ředitelem a muzeum vedl až do roku 1911.

V roce 1897 se stal docentem dějin umění na Univerzitě Karlově a sedm let nato získal mimořádnou profesuru. Roku 1911 byl jmenován řádným profesorem a vedoucím katedry dějin umění na Univerzitě Karlově. Od roku 1905 také přednášel na Českém vysokém učení technickém. V roce 1927 odešel do soukromí, ale i nadále zůstal v kontaktu se všemi místy svého působení.

V badatelské práci se snažil o vysvětlení uměleckého díla, jeho autora, doby vzniku a myšlenkového i věcného obsahu. Až na málo výjimek věnoval svou práci bádání o umění domácím a jeho stycích s uměním zahraničním.

Hlavním oborem jeho profesní i vědecké literární působnosti byl umělecký průmysl. V tomto oboru přinesla Chytilova práce velké výsledky. Vedle toho se zabýval dějinami české malby, plastiky a architektury, především drobnomalbou doby lucemburské a jagellonské, uměním na dvoře Rudolfa II., počátky české renesanční i barokní architektury. Významnou součástí jeho vědeckého úsilí byla i editorská činnost.

Mezi jeho významná díla patří například Vývoj miniaturního malířství v době králů rodu Lucemburského (1885), Petr Parléř a mistři gmündští (1885), Vývoj miniaturního malířství doby králů rodu Jagellonského (1896), Umění v Praze za doby Rudolfa II. (1904), O historickém a stavebním rázu Prahy (1916). Výčet prací Karla Chytila je podrobně uveden v Ročence Kruhu pro pěstování dějin umění za léta 1917 a 1926–1927 a později byl ještě doplněn ve svazku za rok 1933.

Svou působností v Uměleckoprůmyslovém muzeu položil Karel Chytil základy k organizaci české muzejní výzkumné práce. Z Uměleckoprůmyslového muzea vybudoval vědecky založený a uspořádaný ústav. V organizačním plánu muzea, který v roce 1886 předložil ještě coby kustod, bylo jako hlavní úkol stanoveno "činnost uměleckoprůmyslovou povzbuzovati a ku zušlechtění vkusu přispívati". Zasloužil se rovněž o vybudování knihovny, která byla veřejnosti otevřena v roce 1887. Vedle stálé expozice byla jeho přičiněním v muzeu věnována pozornost zpracování odborných katalogů výstav, publikacím, přednáškám, kurzům a soutěžím.

Získávání, instalaci, katalogizování muzejních uměleckých předmětů věnoval velké úsilí a píli. V období jeho působnosti v Uměleckoprůmyslovém muzeu patří mezi významné počiny obsáhlé retrospektivní výstavy: Umění v Praze za doby Rudolfa II. (1904), Kniha v XVI. století (1906), Václav Hollar (1907), Keramické a skleněné práce českého původu (1908).

Byl řádným členem České akademie věd a umění, Královské české společnosti nauk. Zabýval se otázkami památkové péče, byl jedním z hlavních organizátorů Soupisu památek, významné bylo jeho působení v Archeologické komisi, v Zemské historické i Pražské soupisné komisi, v Archeologickém sboru Národního muzea a ve vídeňské Ústřední památkové komisi.

V roce 1913 založil Kruh přátel pro pěstování dějin umění, jehož Ročenka se od roku 1916 stala významným sborníkem drobných prací věnovaných českému i zahraničnímu umění.

Kateřina Mojsejová,
Masarykův ústav – Archiv AV ČR, v. v. i.