Ústav molekulární genetiky AV ČR letos vstoupil do nové etapy své existence – koncem roku 2006 byla dokončena stavba nové moderní budovy v krčském areálu biomedicínských ústavů AV ČR, která se na počátku roku 2007 stala domovem většiny pracovních skupin dosud rozděleného ústavu. Náš ústav tak začíná konečně po formální stránce fungovat jako standardní, plnohodnotná vědecká instituce.
V nové budově máme mnohem lepší podmínky k práci. Detašovanými pracovišti zůstávají zvěřinec v Kolči a laboratoř strukturní biologie, která sídlí v budově Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a úzce spolupracuje s vědecko-servisní laboratoří strukturní biologie ÚOCHB. V létě 2007 bude dokončena nová přilehlá budova zvěřince a přibližně do února 2008 další přednášková budova se sálem pro 300 lidí, jenž bude sloužit celému krčskému areálu.Stěhování do nové budovy bylo spojeno s výraznou reorganizací ústavu. Ke konci roku 2006 činnost ukončilo pět méně perspektivních skupin, naopak vzniklo šest nových skupin vedených mladšími vědeckými pracovníky, kteří byli vybráni v náročném mezinárodním konkursu. A další tři nové skupiny zahájí výzkum v roce 2008. Uskutečnila se také organizační reforma servisních a podpůrných útvarů.
V budově Lb krčského areálu nově sídlí též speciální součást ústavu, tzv. Biotechnologický sektor, který se v roce 2008 v souladu se schváleným výzkumným záměrem osamostatní jako nový Biotechnologický ústav AV ČR. Zde pracuje šest výzkumných skupin, z nichž většina teprve vzniká.
Ústav molekulární genetiky má v současné době přes 370 zaměstnanců (včetně částečných úvazků studentů), z nichž je 89 vědeckých pracovníků, 56 technických vysokoškolsky vzdělaných pracovníků, 54 technických pracovníků se středoškolským vzděláním, 66 doktorandů (32 v prezenčním a zbytek v kombinovaném studiu) a 47 diplomantů.
I když za prioritní oblast činnosti ústavu považujeme základní výzkum, přiměřeně je podporován i výzkum aplikovaný či případné praktické realizace, zvláště pokud jsou přímými "vedlejšími produkty" základního výzkumu. V ústavu již vzniklo několik dobře fungujících spin-off firem, které se zabývají aplikovaným výzkumem a komercializují především monoklonální protilátky a rekombinantní proteiny.
Trocha historie
Předchůdcem Ústavu molekulární genetiky bylo Oddělení experimentální biologie a genetiky Biologického ústavu ČSAV, a od roku 1961 Ústav experimentální biologie a genetiky ČSAV (ÚEBG), které řídil Milan Hašek, spoluobjevitel imunologické tolerance.
Šedesátá léta 20. století se bezesporu stala nejslavnější kapitolou – zrodila se československá imunogenetická škola – vedle M. Haška reprezentovaná jmény jako Pavol a Juraj Iványi, Jan Klein, Tomáš Hraba, Ivan Hilgert, Věra Hašková či Alena Lengerová. Je všeobecně známo, že Milan Hašek měl blízko k Nobelově ceně – za objev imunologické tolerance byla udělena P. Medawarovi a M. Burnetovi; Pavol Iványi se významně podílel na experimentech, za které později dostal Nobelovu cenu Jean Dausset; Jan Klein, spoluobjevitel zásadního imunologického významu MHC proteinů, se po emigraci do USA stal v 70. letech 20. století pravděpodobně nejvýznamnějším světovým imunogenetikem. Na ÚEBG se v té době díky Janu Svobodovi rozvíjel také světově prioritní výzkum retrovirů.
V letech 1964–2006 sídlila větší část ústavu v budově Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV na Flemingově náměstí v Dejvicích, menší část v komplexu biologických ústavů AV ČR v Krči. Důležitou součástí ústavu bylo a dosud je chovné a experimentální zařízení asi 20 km od Prahy v Kolči.
Srpen 1968 znamenal konec slavné éry – mnozí nadějní pracovníci odešli do emigrace, kde si často vedli velmi úspěšně. Milan Hašek byl zbaven vedení ústavu, zahraniční kontakty byly drasticky omezeny.
V roce 1977 se Ústav experimentální biologie a genetiky ČSAV spojil s několika biochemickými laboratořemi Ústavu organické chemie a biochemie a přejmenoval se na Ústav molekulární genetiky ČSAV (ÚMG), jehož ředitelem se stal Josef Říman, pozdější dlouholetý předseda ČSAV. Hlavním tématem ústavu se stala molekulární biologie, avšak pokračovaly i tradiční obory – imunogenetika, retrovirologie, nádorová imunologie –, které stále více přecházely na molekulární úroveň. Mezi výraznými úspěchy jinak obtížných 70. a 80. let minulého století patří spoluobjevení reverzní transkriptázy (J. Říman), objev virogenie (J. Svoboda) či sekvenování jednoho z prvních virových genomů (V. Pačes).
Po roce 1989 pokračoval ústav pod vedením Jana Svobody (1991–1999), Václava Pačesa (1999–2005) a Václava Hořejšího v posilování molekulárně biologických přístupů k řešení tradičních i nově zaváděných problémů.
A budoucnost?
Vzhledem k mimořádně dobrým podmínkám, které jsme po dokončení nové budovy získali, nelze, než mít opravdu vysoké cíle. Budeme se ze všech sil snažit, aby se z ÚMG stal nejlepší český akademický ústav v oblasti molekulárně biologického a biomedicínského výzkumu. Naším vzorem je např. vídeňský Institute of Molecular Pathology nebo drážďanský Max Planck Institute for Cell Biology. Doufáme, že v dohledné budoucnosti u nás budou pracovat (i jako vedoucí) vynikající zahraniční vědci.
Pro podrobnější informace o ústavu a informace o jeho jednotlivých odděleních "nalistujte" http://www.img.cas.cz//main.php?lang=cz&subject=1.
Václav Hořejší,
Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i.
English
