Z monitoringu tisku

Středoevropský technologický institut CEITEC odstartoval svou činnost

 

Nečas jmenoval prorektora Fialu svým vědeckým poradcem

 

Revoluční italské výsledky se musíme pokusit zabít, říká český fyzik

 

Strakošův manifest. Proč se čeští vědci nenatahují po výzkumných grantech EU?


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Hradiště Vladař u Žlutic

Hradiště Vladař v západních Čechách je mimořádně významná lokalita, jejíž výzkum v posledních letech přináší převratné výsledky. Na dokumentaci nálezové situace, odebírání vzorků pro přírodovědné analýzy, jejich vyhodnocení a financování se podílejí pracovníci Katedry archeologie Západočeské univerzity v Plzni, Archeologického ústavu AV ČR v Praze, Krajského muzea Karlovarského kraje a Občanského sdružení Vladař, kteří úspěšně spolupracovali už v předchozích letech. Mezioborový tým, který vznikl v rámci již ukončeného grantu, v současné době hledá finanční podporu pro další pokračování výzkumu na Vladaři.

Stolová hora Vladař (693 m n. m.) je dominantou Vladařské vrchoviny, která tvoří jižní část Žlutické vrchoviny v západních Čechách. Opevnění přitahovalo pozornost již Václava Hájka z Libočan, který je v 16. století zmiňuje ve své kronice. Lokalita, jež byla v druhé polovině 19. století zařazena mezi významná pravěká hradiště, donedávna unikala bližší pozornosti archeologů a nedělala se zde žádná systematická dokumentace. Hradiště bylo naopak opakovaně poškozováno nelegálním užíváním detektorů kovů, které zde zanechalo nevyčíslitelné škody. Nová etapa poznávání nastává až v roce 2002, kdy se v rámci grantového projektu financovaného Grantovou agenturou Akademie věd (reg. č. IAA8002204, r. 2002–2006) přikročilo k prvním detailním průzkumům a sondážím v narušených místech.
Letecký snímek Vladaře s patrným jezírkem na akropoli bývalého hradiště
Letecký snímek Vladaře s patrným jezírkem na akropoli bývalého hradiště
Foto: Archiv OS VLADAŘ

Již první výsledky průzkumu upozornily na potenciální význam hradiště v mladším pravěku Čech. Projekt přinesl překvapivé poznatky např. o vývoji vegetace a intenzitě antropogenních zásahů na stolové hoře Vladař. Vzhledem ke značnému rozsahu a evidentnímu významu lokality jsou od roku 2005 vybrané otázky, přesahující možnosti původního grantu, zároveň studovány v rámci výzkumného záměru MŠMT (reg. č. MSM4977751314).
Díky zmíněnému prvotnímu průzkumu disponujeme geodetickým plánem fortifikační soustavy, která se rozkládá na ploše 115 ha a zahrnuje ze dvou stran i plochu na úpatí stolové hory. Další informace doplňuje analýza historických map a leteckých snímků. Kombinací všech dostupných pozorování, která byla získána nedestruktivními postupy, lze dodnes patrné terénní úpravy hypoteticky rozdělit na pravěké a mladší. Vývojovou sekvenci lokality s komplikovanou strukturou mohou ověřit a upřesnit jedině archeologické sondáže a odkryvy. Výzkumem obvodové fortifikace na akropoli (plocha 13 ha) se podařilo rozpoznat pět stavebních fází opevnění. Radiokarbonové datování umožnilo zařadit nejstarší fázi na přelom starší a střední doby bronzové, předposlední čtvrtou fázi na sklonek časné doby laténské. Podle nalezených fragmentů keramických nádob z doby popelnicových polí patřila jedna z nedatovaných fortifikací pravděpodobně i závěru doby bronzové.
Archeologický výzkum v severozápadním rohu akropole
Archeologický výzkum v severozápadním rohu akropole
Foto: Archiv ARÚ Praha

Na nejnižším místě vrcholové plošiny akropole hradiště se nachází rašelinné jezírko oválného tvaru. Zjistilo se, že se jedná o uměle vyhloubenou nádrž na dešťovou vodu, která byla vybudována kolem roku 400 př. Kr. V její výplni zůstává uložen nepřetržitý sedimentární záznam lokálního soužití člověka a přírody v posledních zhruba 2400 letech. Jde o unikátní situaci, která byla z větší části zhodnocena již v rámci zmíněného ukončeného projektu GA AV. Pomocí řady přírodovědných metod se podařilo popsat a upřesnit historii osídlení stolové hory Vladař. Opevněná sídelní aglomerace zde zažívala největší rozkvět v 6.–4. stol. př. Kr. Před rokem 200 př. Kr. byla ovšem plošina částečně a na přelomu starého a nového letopočtu zcela opuštěna. K novému využití došlo až na přelomu raného a vrcholného středověku.
V roce 2007 pracovníci Karlovarského muzea v prostoru IV. areálu předhradí umístili zjišťovací sondu na břehu malého rybníka vyhloubeného v r. 1980 v místě někdejšího mokřadu. Nehlášené zemní práce tehdy silně narušily dřevěné konstrukce, ale tato skutečnost vyšla najevo až v r. 2007. V sondě na břehu rybníka se podařilo objevit zvláštní stavbu z pečlivě opracovaných dubových hranolů obdélníkového průřezu. Roubená konstrukce vytvářela několik provázaných komor a dno bylo vydlážděno říčními valouny. Části stejných dřevěných konstrukcí vyčnívají ze stěn v protilehlých úsecích břehu rybníka. Geofyzikální měření provedené georadarem naznačilo existenci obdobných konstrukcí také v širším okolí rybníka. Do dnešních dnů se dochovaly jen díky vlhkému a jílovitému prostředí prameniště.
Vzhledem k překvapivému nálezu značného množství vysoce fragilních organických materiálů, které se nepodařilo přímo datovat a interpretovat, bylo nutné zahájit laboratorní analýzy odebraných vzorků a na základě nich zhodnotit význam tohoto neobvyklého kontextu. K dispozici jsme měli nejdříve výsledky radiokarbonového datování, které dubové fošny zařadilo do poměrně širokého intervalu 8.–4. stol. př. Kr. Výsledek měl své opodstatnění. Jednalo se totiž o vůbec první silný argument pro zatím jen nesměle vyslovovanou možnost, že by mohlo jít o zcela unikátní výrobky pravěkých řemeslníků. Nedávno tuto hypotézu potvrdilo dendrochronologické datování. To je založeno na měření šířek letokruhů stromů, jejichž delší sekvence jsou pro různá období do značné míry unikátní a lze je synchronizovat se standardy sahajícími v některých regionech až do počátku holocénu. Protože u nás vytvořená standardní chronologie dubu nesahá před počátek středověku, bylo nutno provést porovnání s křivkami z Bavorska a dalšími oblastmi západní Evropy. Touto metodou byly rozlišeny dvě skupiny dřevěných konstrukcí. Pro jednu byly použity relativně mladé a rychle rostoucí stromy pokácené nedlouho po roce 480 př. Kr., komory přímo porušené hloubením rybníčku byly zhotoveny ze starých a pomalu rostoucích dubů pokácených někdy po roce 463 př. Kr.
Semena máku setého z laténských vrstev cisterny na akropoli Vladaře.
Semena máku setého z laténských vrstev cisterny na akropoli Vladaře. Asi 400 před Kr. Jedná se o jeden z nejstarších nálezů této kulturní rostliny u nás.
Foto: Archiv ARÚ Praha

Nejsvrchnější část dřevěných konstrukcí se v průběhu staletí rozpadla a zbylé pozůstatky překryly sedimenty, takže nevíme přesně, jak celá stavba původně vypadala. V prostoru nynějšího rybníka bylo dříve prameniště a popisované nálezy s ním mohly souviset. Analýza rostlinných makrozbytků a pylových zrn ukázala, že se v místě dřevěných konstrukcí již kdysi nacházela stojatá či mírně tekoucí voda. Poměrně složité dřevěné konstrukce mohly sloužit jako zpevnění podmáčeného svahu, využitelné pro stavbu domů i soustavu studní a retenčních nádrží. Vodní zdroje měly v pravěku velký strategický i kultovní význam, což potvrzuje i fakt, že se celá situace nachází v silně opevněném prostoru na úpatí stolové hory.
Naším hlavním úkolem do budoucna je přesné zmapování celkového rozsahu unikátně dochovaného stavebního díla; na projektu mají zájem spolupracovat i kolegové ze zahraničních archeologických i přírodovědeckých institucí. Zachované dřevěné konstrukce takového stáří a množství nemají ve středoevropském prostoru přesné analogie. Realizace projektu umožní získat více informací o ploše předhradí a zodpoví některé otázky týkající se charakteru a plošného rozsahu potenciálních dřevěných architektonických prvků uvnitř areálu hradiště. Velmi cenné bude datování nejmladší obvodové fortifikace i poznání celkového stavebního vývoje vnějšího opevnění, které prameny chránilo. Dokumentace architektury obranných staveb i nově zjištěných dřevěných konstrukcí umožní také stanovit ochranný režim celého areálu z hlediska památkové péče. Zároveň může výzkum přispět k bližšímu poznání společenských procesů na počátku doby laténské ve střední Evropě; hradiště Vladař u Žlutic je v tomto ohledu výjimečně vhodným modelem.

Miloslav Chytráček, Petr Pokorný,
Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.,
Ladislav Šmejda,
Filozofická fakulta, Katedra archeologie, Západočeská univerzita v Plzni