Z monitoringu tisku

Středoevropský technologický institut CEITEC odstartoval svou činnost

 

Nečas jmenoval prorektora Fialu svým vědeckým poradcem

 

Revoluční italské výsledky se musíme pokusit zabít, říká český fyzik

 

Strakošův manifest. Proč se čeští vědci nenatahují po výzkumných grantech EU?


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Quido Vetter

(1881–1960)
Český matematik a historik přírodních věd, zejména matematiky, Quido Vetter se narodil 5. června 1881 v Praze. Od jeho smrti uplyne letos 20. října již 50 let.

18_1.jpg

Quido Vetter pocházel z pražské „patricijské“ rodiny. Studoval na pražské české technice a univerzitě matematiku a deskriptivní geometrii. Po absolutoriu v roce 1907 působil jako středoškolský profesor v Lipníku nad Bečvou, Chrudimi a později také v Praze. Ještě před válkou složil doktorát z filozofie prací Základy geometrie a vztahy metrické a těsně po ní se habilitoval prací O metodice dějin matematiky na univerzitě; v roce 1924 mu byla habilitace rozšířena i na techniku. Poté působil jako lektor didaktiky matematiky na univerzitě s titulem mimořádného profesora.

Jeho výborné jazykové vybavení a zájem o dějiny matematiky, odrážející se v uznávaných statích uveřejňovaných v českých i zahraničních časopisech, mu připravily cestu do mezinárodní komunity historiků vědy, jež na konci 20. let zakládala mezinárodní organizaci: Académie internationale d’Histoire des Sciences vznikla v roce 1927 (název Akademie přijala až v roce 1932). Měla osobní členství – mezi zakládajícími členy byly osobnosti oboru jako A. Mieli, G. Sarton, H. E. Sigerist či K. Sudhoff. Quido Vetter byl přijat roku 1929 pod číslem 34 jako dopisující, v roce 1933 pak jako 33. člen řádný. Ve třicátých letech se činnosti v Akademii obzvlášť aktivně věnoval a stal se v roce 1934 viceprezidentem a poté na tři roky i jejím prezidentem. Vetterovo působení v této funkci vyvrcholilo uspořádáním 4. mezinárodního kongresu pro dějiny přírodních věd v roce 1937 v Praze.

Také v českém, resp. československém prostředí se Vetter snažil o organizační zaštítění oboru: uspěl v rámci Masarykovy akademie práce v podobě komise při 1. odboru MAP. Druhá skupina historiků vědy byla v roce 1936 začleněna do Československé národní rady badatelské. Stal se členem Archivu pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce, byl oceněn mimořádným členstvím v Královské české společnosti nauk v Praze (1931).

Vedle členství v Akademii byl také členem jiných zahraničních institucí, např. Comité belge d’histoire des sciences v Bruselu, Commission d’histoire des sciences při Centre de synthèse v Paříži, čestným členem Unio nationalis et internationalis totius energiae renovatricis v Rio de Janeiro, delegátem při Mezinárodní komisi pro matematické vyučování.

Překvapivě ještě přijal v roce 1937 místo ředitele reálky v Humpolci, rodišti jeho manželky Anny (členky, poslankyně a senátorky Národního shromáždění za Čs. národní demokracii). Za dva roky však odešel kvůli restrikcím do penze. Restrikce bohužel pokračovaly i po válce. Podařilo se mu sice částečně se vrátit do aktivního života – ještě v padesátých letech vyučoval na Pedagogické fakultě a patrně i na Přírodovědecké fakultě UK dějiny matematiky, ale ta podstatná část jeho celoživotního úsilí už byla zmařena. Osobní kontakty se zahraničními činiteli sice nepřerušil, jak je vidět i z jeho korespondence, oficiální post už však neměl. V roce 1959 byl ještě jmenován členem tehdy ustavené Komise pro dějiny přírodních, lékařských a technických věd, ve které aktivně pracoval.

Výsledkem jeho celoživotní práce je úctyhodná suma téměř 250 studií, pojednání a článků. Velmi cenným přínosem je jeho habilitační práce. Vedle toho se zabýval starověkou matematikou (babylonskou, egyptskou, řeckou i arabskou – např. Jak se počítalo a měřilo na úsvitě kultury, 1926), posléze se věnoval českému prostředí (Šest století matematického a astronomického učení na Universitě Karlově v Praze, 1952; Dějiny matematických věd v českých zemích až do roku 1620, 1958; Vývoj matematiky v českých zemích od roku 1620 do konce 17. století, posmrtně, 1961).

Q. Vetter byl pilířem pro dějiny přírodních věd a jejich organizaci v českých zemích. Z jeho neúnavné práce vzešly vlastně po válce všechny důležité instituce, které se tomuto oboru mohly profesionálně i zájmově věnovat.

HANA BARVÍKOVÁ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.