Profesor Siňiti Murata, ředitel Evropského institutu Tokijské univerzity „Moudrosti“ (Sophia Universtity), navštívil během své třítýdenní cesty po evropských univerzitách a výzkumných pracovištích také Slovanský ústav AV ČR. V Národní knihovně ČR přednášel 21. února 2011 na téma Rozvoj a perspektivy japonské slavistiky.
Foto: Archiv SLÚ AV ČR
Prof. Murata je odborníkem v oblasti ruské literatury, především avantgardní ruské poezie a dramatu v evropském kontextu; v posledních letech se specializuje i na průniky českého a ruského avantgardního umění. Při svých častých návštěvách Evropy hledá nové kontakty na slavistických pracovištích, aby rozšířil filologický a literárněvědný kurz na svém pracovišti oproti stávajícímu převládajícímu zaměření politologickému.
Přednášku v ruském jazyce zorganizoval Slovanský ústav AV ČR a Slovanská knihovna při Národní knihovně ČR. Posluchačům přiblížila historii japonsko-slovanských vztahů i zájem Japonska o slovanský svět, který vyvolala geografická blízkost Ruska. Prof. Murata také hovořil o postupné přeměně původního živelného zájmu ve vědecký slavistický diskurz a rozšíření výzkumu o další slovanské jazyky a kultury.
Ruská literatura se do Japonska dostala v polovině 19. století, ne však přímo z originálu, ale díky německým a anglickým překladům. V průběhu 19. století ovládli japonští překladatelé ruštinu natolik, že mohli postupně přeložit díla ruské klasické literatury. Podobně jako v Evropě fungovala i v Japonsku díla Ivana S. Turgeněva jako příklad dokonalé syntézy ruské a západoevropské literatury. Stejně tak byl recepční trend, v němž nadlouho dominoval Lev N. Tolstoj a Michail F. Dostojevskij, příznačný pro Japonsko i pro Evropu.
Zatímco pro Evropu hraje Rusko a jeho kultura roli „východního“ či „exotického“ prvku, pro Japonsko byly zdrojem „západního“ ducha a „západní“ inteligence. Tento fakt je cenný nejen pro komplexní studium fenoménu ruské kultury na křižovatce mezi „Východem“ a „Západem“, ale především svědčí o tom, že ruská kultura od 19. století výrazně čerpala z kultury a literatury západoevropské, kterou následně svérázně přetvářela, a vytvářela tak jakýsi „třetí prostor“ mezi Evropou a Asií.
V dnešní době převládá u japonských slavistů složka lingvistická; velmi důležitými výstupy jsou dvojjazyčné slovníky, jejichž přípravu i vydávání japonské univerzity podporují, a to i u minoritních jazyků (příkladem je nedávno vydaný japonsko-hornolužickosrbský slovník profesorky Keiko Mitani). V oblasti literární vědy jsou podobně jako v evropské slavistice produktivními výzkumnými tématy literatura období avantgardy, sílí také zájem o literaturu současnou. Japonští slavisté se pak specializují především na otázky intertextovosti a poetiky literárního textu.
Kromě rusistiky se japonská slavistika zaměřuje i na výzkum polské, české či srbské literatury. Vědecké slavistické časopisy vydávají např. Asociace japonských slavistů, Japonská asociace pro výzkum slovanských a východoevropských kultur či Asociace pro výzkum slovanských kultur a jazyků. Od roku 1978 se japonští vědci pravidelně účastní mezinárodních sjezdů slavistů.
Přednáška prof. Muraty potvrdila, že slavistika je dynamicky se rozvíjejícím oborem, o který je zájem i mimo Evropu. Slovanský ústav AV ČR plánuje do budoucna spolupráci s japonskými kolegy v oblasti výzkumu současné ruské literatury a rusko-německých literárních a kulturních vztahů.
HELENA ULBRECHTOVÁ,
Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.
English
