Z monitoringu tisku

Středoevropský technologický institut CEITEC odstartoval svou činnost

 

Nečas jmenoval prorektora Fialu svým vědeckým poradcem

 

Revoluční italské výsledky se musíme pokusit zabít, říká český fyzik

 

Strakošův manifest. Proč se čeští vědci nenatahují po výzkumných grantech EU?


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2007  > září  > Věda a výzkum

GLOBÁLNÍ SPRAVEDLNOST PODLE NANCY FRASER

Obrázek k článku Obrázek k článku 

V pražské vile Lanna se 10. května 2007 uskutečnila autogramiáda a slavnostní uvítání knihy Rozvíjení radikální imaginace: globální přerozdělování, uznání a reprezentace významné profesorky sociální a politické teorie Nancy Fraser z New School University v New Yorku.

Při návštěvě Prahy na pozvání Centra globálních studií, společného pracoviště AV ČR a UK, se Nancy Fraser mimo to zúčastnila také 15. ročníku mezinárodní konference Philosophy and Social Science a pronesla na ní jednu z hlavních přednášek Abnormal Justice. Českému publiku byla Nancy Fraser poprvé představena v roce 2004 překladem knihy Přerozdělování a uznání, jejímž spoluautorem je německý kritický teoretik Axel Honneth.

Výběr textů uvedených v nové knize postihuje delší časový vývoj teoretických úvah autorky, které vedly od dvoudimenzionální teorie spravedlnosti, jež měla ambici zahrnout do jednoho teoretického rámce jak paradigma přerozdělování, tak paradigma uznání, k návrhu postvestfálské teorie demokratické spravedlnosti. Ta vedle dimenze ekonomické a kulturní zahrnuje rovněž třetí dimenzi politickou, a směřuje k nové formulaci teorie spravedlnosti, která reaguje na pokračující procesy globalizace a na transnacionální vzájemnou závislost teritoriálních států.

Tento vývoj výstižně přibližuje sama autorka v úvodním rozhovoru s editorem knihy Markem Hrubcem, který tak čtenáři poskytuje orientační rámec, do něhož jsou zasazeny konkrétní analýzy rozpracované v dalších kapitolách. Nancy Fraser v nich postupuje od genderové spravedlnosti k analýze konceptu veřejnosti, přičemž liberální model jediné všeobsáhlé veřejnosti zpochybňuje existencí opozičních podřízených feministických veřejností a feministickou kritikou striktního rozdělení soukromého a veřejného. Tuto kritiku konceptu veřejnosti dále převádí do globálního prostoru transnacionální veřejnosti, ve které se mohou odvíjet diskuse ohledně otázek spojených s nespravedlností chybného rámce a metapolitickou nerovnou reprezentací.

V současné době tedy Fraser reformuluje svou původní dvojdimenzionální teorii spravedlnosti, kterou vyložila v již zmíněné knize Přerozdělování a uznání, a dospívá k formulaci trojdimenzionální teorie spravedlnosti. Jelikož aktuální konflikty překračují rámec národních států v jejich keynesiánsko--vestfálském rámci, na pořad dne se podle ní dostává otázka rámce, ve kterém by měly být boje proti nespravedlnostem artikulovány. Fraser rozlišuje mezi třemi rovinami politické nespravedlnosti: v první se podle ní jedná o běžnou nerovnou politickou reprezentaci, nad níž vyvstávají dvě roviny nerovné metapolitické reprezentace, jednak nespravedlnosti chybného rámce a jednak nerovná metapolitická reprezentace ve smyslu vyloučení některých jedinců z procedur definování relevantního rámce spravedlnosti. Problémy reprezentace a rozhodovacích procedur tedy představují politickou dimenzi teorie spravedlnosti, kterou je třeba zahrnout do úvah, aby tato teorie byla schopna reagovat na urychlení procesu globalizace a nadnárodní charakter sociálních i kulturních konfliktů.

Charakteristickým rysem přístupu autorky je provázání spravedlnosti s demokracií jako organizačním principem, který může nárokům spravedlnosti dostát. Ačkoli sama Fraser své poslední úvahy nechápe jako konečné a plně si uvědomuje nutnost dalšího detailního rozpracování koncepce postvestfálské spravedlnosti, její teorie je již nyní nahlížena jako významný originální příspěvek k novému promýšlení otázek spravedlnosti v globalizovaném světě.

Zuzana Uhde,
Sociologický ústav AV ČR, v. v. i.