Bude dražší chleba i pečivo, byla nižší úroda v předcházejícím roce, světové zásoby pšenice klesly na nejnižší úroveň za posledních 20 let. To jsou zprávy, které počátkem letošního srpna jistě působily rozpaky pozornějšího čtenáře denního tisku. Ten byl dlouhodobě zásobován informacemi o nadprodukci obilovin v Evropě, o problému, co na těch evropských i domácích orných lánech vlastně pěstovat. Nechci rozebírat zvláštnosti třaslavého burzovního pohybu zásadní komodity výživy lidstva. Jde jen o upoutávku ke sněmování rostlinných fyziologů, v jejichž vědecké agendě se alespoň část \"pšeničného problému\" nalézá.
Z pověření České společnosti experimentální biologie rostlin uspořádala Laboratoř růstových regulátorů, společné pracoviště Ústavu experimentální botaniky AV ČR a Univerzity Palackého, 11. dny rostlinné fyziologie. Konaly se ve dnech 9. až 12. července tohoto roku v Olomouci. Jde o tradiční setkání rostlinných biologů, které se v tříletých intervalech střídá mezi Čechami, Moravou a Slovenskem. Jeho československý ráz není projevem nostalgického sentimentu (i když trocha jej tam jistě je), ale trvale silných osobních a institucionálních vazeb. Na letošních dnech se sešly více jak tři stovky rostlinných biologů, z toho 50 slovenských kolegů a 120 účastníků magisterského studia a doktorandů, což značí výrazný nárůst zájmu oproti předcházejícím setkáním. Nejen genius loci Olomouce, ale i předpona fyto- může být přitažlivá. Zadostiučinění pro všechny, kdo se snaží v nerovné konkurenci s prestižními odvětvími biomedicíny a přidružených oborů udržovat zájem o rostliny. Účastníci ve dvou paralelních zasedáních přednesli celkem 70 přednášek a prezentovali více jak 80 plakátových sdělení.A o čem že si rostlinní fyziologové povídali? Především v pestrém tématickém rámci jednotlivých sekcí shrnuli, co přineslo poslední období jak na vysokých školách, v ústavech akademie, ve specializovaných výzkumných institucích, tak u krajanů, kteří úspěšně zakotvili v zahraničí. Na vrcholu pomyslné pyramidy stála zřejmě studie sekce již zdomácnělé genomiky a proteomiky rostlin. Hlavní část však tvořily příspěvky Biofyzikálního ústavu AV ČR. Tématika přinesla i pro leckoho překvapivé zjištění, že se s využitím chytrých, doma vyvinutých technik cytometrie podílíme na klonování pšeničného genomu (AB 6/2007). Posluchače zaujaly také sekce "klasických" témat rostlinných fyziologů: minerální výživy, asimilace a transportu a sekce Fotosyntézy a respirace. Elegantní spojení hormonologických přístupů s bunečnou biologií přinesla sekce Rostlinná buňka a buněčné dělení, jakož i Regulace růstu vývoje, dlouhodobě úspěšné oblasti domácí biologie. Ekofyziologie a produkční fyziologie zdůraznily problematiku lesních dřevin i energetické využívání rostlinné biomasy. Nesměla chybět fyziologie stresu, orientovaná na adaptace vůči dehydrataci a vlivy těžkých kovů. Méně zastoupeno bylo téma rostlinných biotechnologií a jejich komerční využití. Do rodiny rostlinných biologů patřili též přednášející v sekci Patofyziologie a sekundární metabolismus a enzymologie rostlin.
Konference uspěla i proto, že si na ní nastupující generace zkouší svá první vystoupení a objevuje své vzory. V prvním případě je motivací i ocenění nejlepších přednáškových (cena doc. M. Kutáčka) a posterových (cena dr. M. Luxové) vystoupení.
Vyhýbal jsem se jménům, osobním zmínkám, ale jednu výjimku opomenout nemohu. Entuziasmus, nápaditost i lidský nadhled hlavního organizátora, vedoucího laboratoře růstových regulátorů prof. Mirka Strnada, který letošní setkání s kamarádsky vedeným týmem vymýšlel a dotáhl do úspěšného konce. Na závěr ještě rozloučení s Dny fyziologie rostlin; rostlinní fyziologové se sejdou jistě i po dvanácté, jen vývěsní štít se změní na Konferenci experimentální biologie rostlin. Oprávněná inovace, fyziologické disciplíny se rozrůstají, je zapotřebí širšího klobouku.
Jan Krekule,
Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i.
English
