Z monitoringu tisku

Středoevropský technologický institut CEITEC odstartoval svou činnost

 

Nečas jmenoval prorektora Fialu svým vědeckým poradcem

 

Revoluční italské výsledky se musíme pokusit zabít, říká český fyzik

 

Strakošův manifest. Proč se čeští vědci nenatahují po výzkumných grantech EU?


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Smutné svátky – Vánoce 1938 u Benešů

Do roku 1938 vstupovalo Československo a jeho nejvyšší představitelé s mírným optimismem. Také prezident Edvard Beneš viděl s přicházejícím rokem na obzoru mnoho potíží, věřil však v jejich zdárné vyřešení. V předtuše těžkého zápasu o osud demokracie ve svém vánočním rozhlasovém projevu r. 1937 zdůraznil, že nadcházející rok bude patrně „rokem jednání, diskutování, dohodování a konečně i uzavření aspoň částečných a předběžných dohod, jež by pak vedly k definitivnějším dohodám, zajišťujícím opravdu mír aspoň v Evropě“.

V tom se nemýlil. Mír v roce 1938 nakonec zůstal přes dramatické události, které dovedly Evropu až na okraj válečného konfliktu, opravdu zachován. Netušil však, že ono „diskutování a dohodování“ mezi velmocemi se bude odehrávat bez ohledu na zájmy Československa a že dohoda z něho vzešlá v Mnichově bude znamenat nejen zmrzačení republiky, ale předznamená též konec éry, v níž existovalo svobodné a demokratické Československo.
Celý rok 1938, zvláště zářijová krize, v níž nóta stíhala nótu, si vyslanci velmocí v prezidentské kanceláři téměř neustále podávali dveře. Hektická jednání s mnoha zvraty, završená tragickým přijetím mnichovské dohody, vyčerpala prezidenta do krajnosti a přivedla ho na hranici duševních a fyzických sil. Situace se zdála beznadějná, celá prezidentova koncepce a životní práce se rázem octla v troskách. Beneš po krátkém váhání 5. října 1938 abdikoval a odebral se do ústraní své vily v Sezimově Ústí, kde hodlal přečkat nejtěžší okamžiky. Během čtrnácti dnů se přece jen poněkud vzpamatoval z těžkého otřesu a ráno 22. října 1938 odletěl s manželkou a v doprovodu několika nejbližších spolupracovníků narychlo a takřka bez rozloučení do Velké Británie. Tam se usadil ve vilce na londýnském předměstí Putney, kterou pro něj zařídil jeho synovec Bohuš Beneš.
Edvard Beneš ve své exilové pracovně v Londýně
Edvard Beneš ve své exilové pracovně v Londýně
FOTO: ISIFA

V Anglii žil Edvard Beneš v ústraní a vyhýbal se veřejným prohlášením, mj. jak s ohledem na stanovisko britské vlády, tak i na novou vládu v Praze. O to více se věnoval přemítání nad Mnichovem a vlastně nad celou poválečnou politikou a neustále se vracel ke své roli, zda mohl udělat něco jinak nebo lépe. Začal také pomalu shromažďovat materiál pro své paměti. Vstoupil v rozsáhlý korespondenční styk s lidmi z domova i z ciziny (např. ještě v den volby 30. listopadu 1938 poblahopřál Emilu Háchovi ke zvolení prezidentem Česko-Slovenska) a začal si připravovat přednášky pro chicagskou univerzitu, na níž měl v letním semestru 1939 přednášet o demokracii, jejích vzestupech a pádech.
Poslední týdny roku a Vánoce však nepatřily k těm nejveselejším. Doma se již naplno rozjela nenávistná kampaň očerňující bývalého prezidenta i jeho ženu, v Benešovi byl spatřován hlavní viník současného marasmu a mnichovské katastrofy; byly to u Benešů smutné svátky. Vždyť na počátku r. 1938 by nikoho ani ve snu nenapadlo, že se republika nedočká připravovaných oslav dvacátého výročí 28. října. A Edvarda Beneše také jistě při přípravě vánočního projevu nemohlo napadnout, že sám již další poselství dobré vůle nepronese a že budou se ženou trávit Vánoce v emigraci. Co se mu ve sváteční dny asi honilo hlavou při pomyšlení na lidi doma, na další vývoj okleštěné republiky i na další osud svůj?
Na Vánoce přijel z USA prezidentův bratr Vojta Beneš a svátky s nimi trávila i Benešova neteř Božena Klučková, která po svém návratu vyprávěla, jaké množství pozdravů, pohlednic, balíků a drobných dárků ze všech koutů republiky přicházelo manželům Benešovým do Londýna, což je jistě potěšilo a zvedlo jim náladu. Na přelomu let 1938–1939 se Benešovi přece jen začal vracet jeho pověstný optimismus a věci posuzoval jinak, než je viděl v zoufalství těsně po Mnichovu. Počátkem února 1939 se vypravil do Ameriky na své přednáškové turné. Po přistání v New Yorku ho k jeho překvapení čekal dav novinářů i uvítání starosty La Guardii. Americkým pobytem začala nejen nová etapa Benešova života, ale jak se mělo ukázat, i počátek dlouhého zápasu za znovuobnovení Československa. To je ovšem již jiná kapitola.

RICHARD VAŠEK,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.