Z monitoringu tisku

Středoevropský technologický institut CEITEC odstartoval svou činnost

 

Nečas jmenoval prorektora Fialu svým vědeckým poradcem

 

Revoluční italské výsledky se musíme pokusit zabít, říká český fyzik

 

Strakošův manifest. Proč se čeští vědci nenatahují po výzkumných grantech EU?


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2009  > září  > Událost

Hlavně nerozbít teleskop, to byla naše mantra

Seděly žáby v kaluži,
hleděly vzhůru k nebi,
starý jim žabák učený,
otvíral tvrdé lebi…

Jen bychom rády věděly,
vrch hlavy poulí zraky,
jsou-li tam tvoři jako my,
jsou-li tam žáby taky.


Není tomu tak dlouho, co tyto verše z Nerudových Písní kosmických zněly vesmírem. Na cestu si je totiž společně s českou vlajkou „přibalil“ americký astronaut Andrew Feustel, který se 11. až 24. května 2009 jako člen posádky Atlantis STS-125 zúčastnil poslední servisní mise k Hubbleovu kosmickému dalekohledu. Do České republiky zavítal se svou manželkou Indirou Feustelovou, která má české předky, na pozvání Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i.

Astronaut Andrew Feustel
Servisní mise k Hubbleovu teleskopu trvala 13 dní. Během nich Andrew Feustel třikrát vystoupil do vesmírného prostoru, kde strávil 21 hodin. Stal se posledním člověkem, který se „vesmírného oka“ dotkl.
© Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

Andrew Feustel na jaře loňského roku nabídl Astronomickému ústavu AV ČR, že při své misi s sebou v osobním balíčku vezme předmět, který ústav vybere, a symbolicky tak propojí Česko s kosmickým programem NASA. Z mnoha návrhů zvítězily Písně kosmické Jana Nerudy. Jednak jsou součástí národního kulturního dědictví, jednak jsou spojeny s ondřejovskou observatoří. Jan Neruda byl kmotrem bratří Fričů, kteří ondřejovskou hvězdárnu založili, a citace z Písní kosmických jsou uvedeny na sgrafitech historické pracovny hvězdárny.
Andrew Feustel během tiskové konference, která se uskutečnila 3. srpna 2009, slavnostně předal ­výtisk básní řediteli Astronomického ústavu Petru ­Heinzlovi a zároveň poděkoval, že měl možnost trávit chvilky před usnutím právě s tímto dílem. „Nerudovy žabí verše jsem předčítal i svým kolegům. Je opravdu úžasné, když jste ve vesmíru, a navíc čtete knihu, která vám popisuje, jak to ve vesmíru vypadá. Jste celí prosáklí vesmírem. Máte hlavu plnou vesmíru, modrého prostoru, hvězd. Ta intenzita byla fascinující.“
Sympatického amerického astronauta NASA v roce 2000 vybrala jako specialistu do kosmických misí. Absolvoval dvouletý výcvik a od té doby je zařazen v technickém oddělení pro raketo­plány a vesmírnou stanici. Poprosila jsem jej o krátký rozhovor.

Jaké to je „poletovat“ ve skafandru ve vesmírném prostoru?
Jde o mimořádné prostředí, naprosto jiné, než když jste uvnitř na palubě raketoplánu. Prostě kouzelné. Máte oblečený vesmírný oblek a jediné, co vás dělí od prázdnoty vesmíru, je právě on. Užíváte si naprosté svobody pohybu kolem kosmické lodě, před sebou pozorujete teleskop, prostě vskutku výjimečné prostředí pro práci.

Popsal byste, jak jste trávili dny v raketoplánu? Z čeho sestával váš denní program?
Byli jsme hodně vytíženi. Od chvíle, kdy jsme se dostali do vesmíru, jsme pracovali 16 až 17 hodin denně. Pak následoval osmihodinový spánek. To se opakovalo každý den. Ze všeho nejdřív jsme zachytili teleskop, dalších pět dní nám program vyplňovaly hlavně výstupy do vesmírného prostoru. A jakmile jsme dokončili jeden úkol, vzápětí následoval další. Např. jen oblékání do vesmírného skafandru zabralo jeden a půl hodiny. Samotné výstupy do vesmíru trvaly třeba šest až osm hodin. Než jsme se nadáli, byl čas na cestu domů.

V době vysokoškolských studií jste pracoval také jako automechanik. Pomohly vám nějakým způsobem tyto zkušenosti během vesmírné mise?
Myslím, že určitě. Pomohly mi pochopit, jak řada nástrojů funguje, a lépe se zorientovat v jejich používání. To mi ve vesmírném prostoru umož­ňovalo myslet na více věcí najednou a předvídat, co by se mohlo stát. Lépe jsem se například vyznal, v jaké poloze jsem vůči teleskopu. Nemohli jsme si samozřejmě dovolit jej jakýmkoli způsobem ohrozit či poškodit. Hlavně nezničit teleskop, to byla naše mantra.

Astronaut Andrew Feustel na podnožce na konci robotického manipulátoru raketoplánu Atlantis.
Astronaut Andrew Feustel na podnožce na konci robotického manipulátoru raketoplánu Atlantis během třetího výstupu do volného prostoru 16. května 2009.
Foto: IMAGE CREDIT NASA 2009

Vyskytly se během opravy teleskopu nějaké problémy?

Čelili jsme problémům denně. Během každého z pěti výstupů do vesmírného prostoru se objevovaly nové potíže. Mnohým jsme dokázali předejít a jiným čelit díky důkladné přípravě ještě na Zemi. Na hodinu pobytu ve vesmíru jsme trénovali 12 hodin na Zemi. Žádný problém nezůstal nevyřešen. Naopak, všechny plánované opravy jsme úspěšně dokončili, a navíc se nám podařilo provést i další práce, které původně nebyly naplánované.

Ve vesmíru jste strávili celkem 13 dní. Jak jste spolu na palubě raketoplánu vzájemně vycházeli? Měl někdo z vás například zdravotní potíže?
Bylo nás šest mužů, jedna žena a jedna koupelna. Vycházeli jsme spolu dobře. Každý z nás byl šťastný, že se mise účastní.
V prvních dnech trápila některé kolegy adaptace na vesmírné prostředí, něco jako mořská nemoc, ale jinak se vše obešlo bez problémů.

Jaké máte plány do budoucna? Přivítal byste účast na další vesmírné „služební cestě“?
To bych moc rád. Vše, co jsem prožil ve vesmíru, po návratu na zem pomalu vyprchává. Tyto zážitky obyčejné fotografie nahradit nedokážou. Hledět na Zemi z vesmíru je něco nepopsatelného. To, co vidíte, má na vás hluboký dopad. V temném vesmíru si najednou začnete klást otázky a přemýšlíte nad samotnou existencí, „kdo vlastně jste…“.

Poznámka redakce:
Podle tiskové zprávy NASA byl astronaut Andrew Feustel jmenován členem posádky pro let STS-134. Cílem letu bude doručit na Mezinárodní vesmírnou stanici zařízení AMS (Alpha Magnetic Spectrometer), které bude hledat galaxie tvořené antihmotou.

GABRIELA ADÁMKOVÁ