Akademický bulletin provázel své čtenáře po celý loňský rok galerií uměleckých děl, která jsou v majetku Akademie věd České republiky a nacházejí se v hlavní budově na Národní třídě. Novorenesanční stavbě jako takové byla věnována samostatná kapitola (AB 11 a 12/2008). Ovšem zraky kolemjdoucích nepochybně ještě víc přitahuje sousední zdobná budova ve stylu secese. I tento dům patří Akademii věd.
Dům čp. 1011 na Národní třídě koupila v r. 1905 jako své reprezentativní sídlo Pojišťovna Praha. V následujícím roce zahájila jeho zásadní přestavbu. Tou byl pověřen jeden z představitelů tehdy módního architektonického stylu secese Osvald Polívka.
Budovu na Národní 7 proslavila zejména poetická vinárna, která zde vznikla již v roce 1963 a pod jménem Viola se stala místem protkaným múzou, kde se v komorním prostředí setkávali naši známí umělci s náročným publikem. Přestože v letech „socialistického realismu“ věhlas Violy neklesal, obvyklý devastující způsob užívání objektů se nemohl nepodepsat ani zde. Lidé navštěvovali divadlo a přilehlou restauraci, kam je z Národní třídy přiváděl nevábný průchod. Jak nespravedlivé to bylo vůči původně skvostnému projektu budovy architekta Osvalda Polívky z počátku 20. století.
Pohleďte vzhůru a potěšte se zdobnou fasádou i krásou detailů secesní budovy na Národní 7 a poté vstupte do zrekonstruovaného průchodu, který vás zavede k divadlu Viola.
Tento secesní dům bývalé pojišťovny Praha z let 1906 až 1907 je kulturní památkou České republiky. O návrat k původní kráse jeho průchodu se úspěšně postaralo Středisko společných činností AV ČR, v. v. i. V letech 2006 až 2008 prošel stejně náročnou jako zajímavou rekonstrukcí, na níž se podílelo několik restaurátorských firem. Autorství projektu patří architektce Zuzaně Rákosníkové. Obnovu stěn, stropu a mramorového obkladu zajistila společnost Art Arcus, práce na podlahách prováděla firma Archkaso, zatímco vstupní portál restauroval Petr Hartmann. Restaurátoři chtěli nejen zachovat, ale i objevit co možná nejvíce z původní tváře průchodu. „Museli jsme se potýkat s negativními otisky, které na interiéru zanechala ‚svérázná péče‘ období socialismu,“ vzpomíná Jitka Havlíková ze stavebního odboru SSČ AV ČR, která měla rekonstrukci průchodu na starosti. Paradoxně však právě vzhledem k necitlivým zásahům této éry objevili památkáři například historický výkladec v dubovém provedení, který zůstal pohřben pod jednou „novodobou úpravou“.
První fáze rekonstrukce spočívala v celoplošném odkryvu a konsolidaci odsnímaného povrchu. V následné druhé etapě pracovali restaurátoři na plastikové a malířské výzdobě, rekonstruovali nedochované části výmalby stěn a stropu, kamenného obložení a konečně i vchodového portálu.
Doufali, že jim k realizaci dobových rekonstrukcí napomůže rozšířený badatelský průzkum, a také věřili, že se najdou historické fotografie. Bohužel dobové snímky a ostatní dokumentace byla buď zničena, anebo – v lepším případě – nebyla ještě v době zahájení prací rozmražena po povodni z roku 2002 (tehdy bylo jediným řešením zasažené dokumenty, knihy atd. zmrazit). Z toho důvodu se restaurátoři ani nesnažili o naprosto přesnou barevnou rekonstrukci stěn říms a fabionu. U těchto architektonických prvků proto použili monochromní šedou barevnost, která pravděpodobně původně sloužila jako podklad výrazně barevných dekorů. Původní prvky však bylo možno rekonstruovat pouze ve stropních zrcadlech.
A jak se udržuje takto náročně zrekonstruovaný prostor?
Podlahy jsou ošetřeny vosky, na něž nepůsobí kyselé ani zasolené prostředí. Jenže ani tyto vosky nezabrání provoznímu ošlapání, a proto se musí čas od času obnovit.
Strop a stěny jsou vymalovány vápennými barvami na sádrovém podkladu. To je technologie, při níž reagují barvy na změny vlhkosti, a proto se mohou objevit barevné odchylky. Přes všechnu užitnou funkci zůstává průchod Viola současně uměleckým dílem – pokud by se tedy stalo, že by někdo znečistil stěnu např. párkem s hořčicí, musel by se k „úklidu“ – opravě – povolat restaurátor.
Kamenné ostění průchodu je zhotoveno z mramorových desek. U nich se musely provést barevné retuše tmelů a barevných odchylek, a to akrylovými barvami. Povrch světlejších mramorů se nakonec uzavřel akrylovým lakem s UV filtrem, zatímco soklové tmavé mramory restaurátoři uzavřeli voskem. I tento povrch se pouze oprašuje jemným štětcem nebo bezdotykovým odsáním.
PORTÁL
Před opravou portálu bylo nutné nejprve sundat kovové konzole a popisné cedulky, jejichž povrch odborníci zbavili prachových nečistot a svrchních degradovaných vrstev. Kovová mříž se opravovala v ateliéru, kde na finálně ošetřený povrch dostala vyzlacenou historickou repliku nápisu RESTAURACE VIOLA tak, jak byl použit na fasádě – s tmavým ohraničením.
VSTUPNÍ DVEŘE
Měděné části vrchních výplní, včetně vstupní mříže, pokrývala degradovaná stará vrstva laku, nečistot a koroze. Na snímcích dole jsou vidět detaily po úpravě.
MOZAIKY PODLAH
Restaurování podlah bylo rozděleno do dvou navazujících etap. Nejprve se zakreslily chybějící části mramorové mozaiky a následně byly odebrány vzorky pro identifikaci použitých materiálů. Bylo nutno dohledat totožné materiály a dnes již neexistující druhy nahradit obdobnými. Použití materiálů se konzultovalo s odbornými zástupci Národního památkového ústavu a po jejich odsouhlasení restaurátoři podle zakreslených šablon s vykreslením jednotlivých kostiček seskládali mozaiku do jednotlivých daných vzorů a dekorů.
NÁPIS PRAHA
Ve druhé etapě se práce z ateliéru přesunuly přímo do průchodu Viola. Restaurátoři museli nejprve celý povrch šetrně přebrousit s ohledem na co nejmenší úbytek materiálu. Poté připravili podklad pro nové osazení doplňovaných mozaikových dekorů a vzorů. Následovalo doplnění chybějících jednotlivých mramorových kostiček. Písmena nápisu PRAHA byla osazena podle původní podoby a okolí na závěr restaurátoři zalili novou směsí terazza v červeném odstínu.
ZLACENÉ DEKORY A NÁPISY
Na pravé stěně průchodu můžete číst:
ROZUMNÝ HOSPODÁŘ POJIŠŤUJE
NEJDRAŽŠÍ STATEK SVŮJ. „ŽIVOT.“
Vlevo:
ŽIVOTNÍ POJIŠŤOVÁNÍ ROZMNOŽUJE
JMĚNÍ, SPOKOJENOST A ŠTĚSTÍ RODINY.
STROP
Zrcadla stropů restaurátoři mohli zrekonstruovat i z hlediska barevnosti – na šedý podklad nastříkali zrna umělého ultramarínu a namalovali čtvercovou linkovou mříž se zlacenými detaily čtverečků v křížení. Při detailním pohledu je vidět, že linky jsou v prvním a čtvrtém poli hnědé, ve druhém a třetím poli modré. Přes tyto linie se táhnou ještě slabší linky zelenavě nažloutlé s drobnými čtverečky.
MRAMOROVÉ OBLOŽENÍ CHODBY
Aby mohli obnovit mramorové obložení, museli restaurátoři odstranit rozvodné skříně z pravé strany pasáže. Zjistili však, že podkladové zdivo vpravo od vchodu vystupuje do prostoru, a tudíž jej bude nutné upravit ve velkém rozsahu. Obávali se, že nebudou moci dodržet původní linii povrchu, ale nakonec docílili roviny původního zdiva. Ovšem s odkryvem nepůvodních omítek podobných nepříjemných odhalení přibývalo…
MOTÝLI
V trojúhelníkových výsecích v mramoru se při rekonstrukci stěn „vylíhli“ motýli. Původně měli pravděpodobně vykládaná křídla sklem odlévaným do formy. V levé části restaurátoři rekonstruovali červená křídla pouze barevně, tělíčka motýlů podložili stříbrem a zlatem a domalovali ve vínovém, modrém, žlutém a zeleném odstínu.
Text Marina Hužvárová a Stanislava Kyselová,
foto Stanislava Kyselová, Akademický bulletin a archiv DSMS
English
