Z monitoringu tisku

Středoevropský technologický institut CEITEC odstartoval svou činnost

 

Nečas jmenoval prorektora Fialu svým vědeckým poradcem

 

Revoluční italské výsledky se musíme pokusit zabít, říká český fyzik

 

Strakošův manifest. Proč se čeští vědci nenatahují po výzkumných grantech EU?


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Josef Drachovský

(1876–1961)

Dne 14. února 2011 uplynulo 50 let od úmrtí Josefa Drachovského, českého právníka a národohospodáře, který se zasloužil o výchovu účetního úřednictva nové republiky a rozvoj finančního práva a státního účetnictví jako svébytných oborů.

 17_1.jpg
Josef Drachovský se narodil ve Zbirohu 31. března 1876. Základní školu navštěvoval v Podmoklech a poté nastoupil na reálné gymnázium v Plzni. Po jeho absolvování studoval právnickou fakultu české univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze, postupem času se však vedle studia práva začal zajímat i o historii a problematiku národního hospodářství, které studoval u profesorů Bohuše Riegera a Albína Bráfa. Od roku 1899 až do svého jmenování mimořádným profesorem pracoval Drachovský v II. oddělení Zemského finančního ředitelství (ZFŘ), posléze v okresním finančním ředitelství, odkud se znovu vrátil přímo do prezidia ZFŘ. Na doporučení profesora Antonína Randy se stal jeho předsedou.

S podporou vlády a cukrovarnického spolku odjel na delší studijní cestu do zahraničí; své poznatky publikoval ve stěžejním díle Rakouská praemie cukerní se zřetelem k nauce a k poměrům mezinárodním. Na základě této práce byl v roce 1902 habilitován pro obor finančních věd a finančního práva. Tento obor si posléze rozšířil o všeobecné a státní účetnictví.

Po habilitaci suploval finanční právo a státní účetnictví na právnické fakultě české univerzity a pro druhý ze zmiňovaných oborů se stal též zkušebním komisařem. Vedle toho zasedal ve zkušebních komisích, státovědné a historicko-právní. Dne 12. února 1909 byl jmenován mimořádným profesorem. Řádnou profesuru získal 10. listopadu 1912.

Několikrát zastával funkci proděkana a děkana právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ve školním roce 1934–1935 byl zvolen rektorem této univerzity. Stalo se tak v době, kdy se odehrávaly dramatické boje o odevzdání univerzitních insignií zpět Karlově univerzitě. Drachovský tehdy, díky všeobecnému respektu, dokázal uklidnit zradikalizované studenty, které zavázal slibem, že dokud nepřiveze univerzitní insignie z ministerstva školství, oni neopustí budovu univerzity. Zamezil tak dalším pouličním demonstracím, které hrozily vyústit do krvavých střetů. Ke studentům obecně přistupoval se zásadou rovnosti a s respektem k jejich vlastním názorům a svobodnému profesionálnímu vývoji každého z nich. Zároveň si všichni vážili jeho schopnosti objektivního hodnocení a vyzdvihovali jeho neutuchající zájem o vzdělávání účetního stavu a rozvoj československého účetnictví.

Současníci popisovali, že v Drachovského povaze se projevovalo kouzlo osobnosti, ušlechtilost jednání, vřelost a jasnost výkladů. On sám patřil ke generaci vědců, která nastoupila na scénu na přelomu století. Ta navázala na činnost skupiny okolo Josefa Kaizla a vytvořila první české samostatné systémy finanční vědy a finančního práva (Rakouské účetnictví státní). Knihou Principy kontroly státního hospodářství v Rakousku de facto založil státní účetnictví. Tyto průkopnické práce se přirozeně staly učebnicemi pro další pokračovatele.

Ve své vědecké a popularizační činnosti se J. Drachovský věnoval třem oblastem: finanční vědě, finančnímu právu a finančním dějinám. Z nejdůležitějších děl je třeba uvést: Finanční rovnováha státu (o deficitu) a Přehled finančního hospodářství v Československé republice. J. Drachovský (spolu s dr. V. Brechtlem) byl autorem stěžejního komentáře k zákonu o přímých daních (1927–1928, in: Československý kompas).
Mimo univerzitní půdu se věnoval rozsáhlé přednáškové a vzdělávací činnosti. Přednášel v Extenzích vysokých škol, a to i ve Slezsku a Slovensku, v samosprávných a záloženských kurzech. Po převratu 1918 vzdělával české diplomaty.

Hojnou měrou přispíval do novin a byl redaktorem všech finančně právních článků pro Slovník veřejného práva československého. V letech 1938–1944 zastával funkci místopředsedy a předsedy Národní rady české. Od ledna do října 1944 byl předsedou České ligy proti bolševismu a současně také působil v odboji. Počátkem října jej zatklo gestapo a až do konce války věznilo. Po osvobození v roce 1945 jej Národní soud obvinil z kolaborace a odsoudil k osmi měsícům vězení.

DANIELA BRÁDLEROVÁ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.