Dalším obrazem Václava Brožíka, se kterým se dnes můžeme setkat v reprezentačních prostorách Akademie věd České republiky, je nadživotní monumentální portrét arcivévody Karla Ludvíka (1833–1896), nejmladšího bratra císaře Františka Josefa I. a otce následníka trůnu Františka Ferdinanda d\
Arcivévoda Karel Ludvík se v císařově zastoupení účastnil jako "nejjasnější a nejmilostivější protektor" slavnostního aktu zahájení činnosti České akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění. Toto shromáždění se konalo 18. května 1891 v Pantheonu nově postavené budovy Muzea Království českého za účasti vrcholných reprezentantů politických i kulturních kruhů. Arcivévoda pohovořil česky, což, jak upozornila řada historiků, nebylo něco zase až tak neobvyklého; při obdobných příležitostech řečníval krátce česky i císař, v českém jazyce podepsal např. i zakládací listinu města Žižkova. Večer následovalo slavnostní představení melodramatu Zdeňka Fibicha na slova Jaroslava Vrchlického Námluvy Pelopovy. Na jevišti Národního divadla při té příležitosti přednesla Otýlie Sklenářová-Malá Vrchlického oslavnou báseň, která interpretovala založení Akademie jako uskutečnění snu mnoha generací, oslavu chvíle, kdy "Vlast vstala a žije!". Za připomínku stojí fakt, že slavnostní obřad zahájení činnosti Akademie se konal tři dny po zahájení Zemské jubilejní výstavy, kterou v císařově zastoupení opět otevíral arcivévoda Karel Ludvík.V roce 1894 objednal Josef Hlávka pro potřeby výzdoby zasedacího sálu dvojici portrétů, kterými chtěl vyjádřit svoji loajalitu panovnickému domu za souhlas se založením této ve své době klíčové národní instituce. Portrét Františka Josefa I., který jsme již měli příležitost poznat, vytvořil František Ženíšek, podobizna arcivévody Karla Ludvíka byla zadána Václavu Brožíkovi. Mělo to svoji logiku. Brožík byl v té době rektorem pražské výtvarné Akademie a nejproslulejším oficiálním portrétistou své doby, který maloval např. Josefa Hlávku, Františka Ladislava Riegera, pražského starostu Čeňka Gregora, houslistu Františka Ondříčka aj. Navíc Brožík patřil k málu umělců, kteří ve svých historických kompozicích oslavovali působení Habsburků v rámci dějin Českého království. V roce 1894 se měl z iniciativy místodržitele hraběte Františka Thun-Hohensteina podílet na cyklu sedmi obrazů z českých dějin pojatých jako apotéka skutků vládnoucí dynastie. Realizován však byl jediný obraz, s tématem zásnub mezi Habsburky a Jagellonci, nazvaný k oslavě rakouské evropské politiky v duchu slavného Ovidiova citátu vzletně "Tu Felix Austria, nube!" (…zatímco jiní válčí, Ty Rakousko buď šťastné sňatkem). Kolosální obraz rozměrů 429 cm x 728 cm, objednaný samotným císařem, skončil v Rakouské galerii v Belvederu a autor byl postupně dekorován rakouskými řády Litteris et artibus, Františka Josefa I. a povýšen do rytířského stavu.
Svojí malířskou kvalitou nedosahuje Brožíkův portrét úrovně Ženíškova Mocnáře. Naturalisticky malovaný obraz s řadou nepodstatných detailů zobrazuje arcivévodu v uniformě generála jízdy ozdobeného řády Zlatého rouna a sv. Štěpána. Arcivévoda Karel Ludvík postrádal na rozdíl od svých bratrů jakékoliv mocenské ambice či vojevůdcovské schopnosti, byl pokládán za ultrakonzervativního klerikála a panovník jej nenápadně vytěsnil z funkce místodržitele v Tyrolsku i z aktivní politické činnosti. Byl protektorem vídeňského Domu umělců či c. k. zahradnické společnosti ve Vídni a v císařově zastoupení se zúčastňoval řady veřejných slavností v Čechách i Uhrách. Ve vídeňských kruzích byl blahosklonně nazýván jako "Austellungsherzog" – výstavní arcivévoda. Jeho náboženská víra se mu stala osudnou; na pouti do Svaté země se napil vody z Jordánu a následnou infekci nepřežil.
Brožíkův portrét zůstává zajímavým dokumentem doby a připomíná pionýrské období založení České akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění, spojené s mecenášskou osobností Josefa Hlávky, objednavatele tohoto obrazu.
Jiří T. Kotalík,
Akademie výtvarných umění
English
