Před dvěma sty dvaceti čtyřmi lety založil skotský král Jiří III. Královskou společnost v Edinburku – The Royal Society of Edinburgh. Cílem této učené společnosti bylo \"the advancement of learning and useful knowledge\", tedy rozšiřování učenosti a užitečných znalostí a vědomostí ve Skotsku.
Stala se tak partnerkou známější britské Králov ské společnosti v Londýně, jejímž členem byl mezi jinými slavnými osobnostmi např. Isaac Newton. Na britských ostrovech existuje takových společností několik, nejen zmíněná Londýnská; Akademie věd ČR udržuje bližší vztah s British Academy, která se orientuje spíše na humanitní vědy, s Royal Academy of Engineering, tedy Akademií inženýrských věd nebo s Academy of Medical Sciences.Dne 8. března 2007 byl do jediné skotské Královské společnosti zvolen jako zřejmě první český člen-korespondent profesor Jan Palouš.
Pane profesore, uvedení do tak významné společnosti je jistě veliká pocta nejen pro Vás, ale i pro českou Akademii.
Ano, jistě je to velká pocta. Nových "corresponding members" je deset, většinou jsou ze západních zemí: z Austrálie, USA, Finska, Norska, a nyní i z České republiky. Prezidentem skotské Královské společnosti je Sir Michael Atiah, nositel Abelovy ceny, jež je jakousi obdobou Nobelovy ceny v matematice.
Slavnostního setkání Královské společnosti, které se koná jednou za tři roky, se zúčastnil i předseda AV ČR prof. Václav Pačes a oceňoval tehdy přítomnost slavných lidí, mezi nimiž bylo mnoho nositelů Nobelovy ceny v různých oborech. Domnívám se tedy, že tento "fellowship" je skutečně prestižní záležitost.
Mohl byste naznačit, co z tohoto jmenování bude pro Vás vyplývat?
Na konferenci Královské společnosti v Edinburku bude teprve 30. 4. podpisem Charty ukončen proces přijímání nových členů. Shromáždění doplní přednáška O důsledcích nepředpovídatelnosti ve vědě. Naprosto s tématem, o kterém bude hovořit Sir John Meuring Thomas, souhlasím. Všechno nelze naplánovat. Vždy je důležité, aby se vědci mohli věnovat hlavnímu účelu, tj. výzkumu, který až v druhé řadě přináší "nechtěné" efekty využitelné při mnoha dalších příležitostech. Myslím si, že se tato praxe mnohokrát osvědčila a investice je jen málo riskantní. Jde o vklad do budoucnosti a je téměř jisté, že výsledky přinese.
Edinburská společnost je rozdělena do skupin podle oblasti zájmu, v mém případě to jistě bude astronomie. Jednou měsíčně budu dostávat materiály, k nimž se mohu, ale nemusím, vyjadřovat. Takže je to vlastně také jakési diskusní fórum. Mohu se vyjadřovat i k věcem, které nejsou mou specializací. Společnost poté vypracuje "well rounded response", tedy dobře "zaoblenou" odpověď tak, aby byla vyvážená a zahrnovala různé názory (podobné poslání si dala do vínku i Učená společnost ČR). Česká Akademie věd má se Society of Edinburgh podepsanou dohodu, na jejímž základě se asi dvacetičlenná skupina z Mikrobiologického ústavu zúčastnila konference se skupinou z Glasgow. Dohody jsou součástí normálního života každé učené společnosti, ale domnívám se, že tato vyniká svým věhlasem i úrovní.
V rozhovoru s prof. Janem Paloušem o nepředvídatelnosti ve vědě budeme pokračovat v příštím čísle Akademického bulletinu.
MARINA HUŽVÁROVÁ
English
