V minulém čísle Akademického bulletinu jsme si vyprávěním o starověkých i renesančních vědeckých spolcích, o prvních učených Akademiích i o soukromých iniciativách badatelů v 19. století připomněli loňské 15. výročí založení Rady vědeckých společností. Dnes je na čase říci si něco o organizování vědců během posledních 150 let.
Ještě v 19. století hrály v podpoře vědy stěžejní úlohu finanční prostředky soukromých donátorů i rozsáhlé veřejné sbírky. Američan John Smithson již ve 30. letech 19. stol. věnoval ve své pozůstalosti značnou sumu na vytvoření nadace a ústavu pro obecnou podporu vědy a kultury, avšak Kongres Spojených států dvacet let váhal, zda má dar přijmout. To svědčí o vztahu tehdej- ší americké společnosti k šíření výsledků vědy. Nakonec byl Smithsonian Institution vytvořen v r. 1846. Carnegie Institution je ustaven roku 1902, od stejné doby působila i Rockefellerova nadace. V Dánsku je z prostředků J. C. Jacobsena a výnosů jeho pivovaru zřízena nadace Carlsbergfondet a z ní v roce 1876 Carlsberg Laboratorium. Notoricky známa je švédská Nobelova nadace, stejně jako podněty bruselského podnikatele Ernsta Solvaye.Státní systémy ústavů CNRS (Francie), MPG (Německo) i AN SSSR vznikly v důsledku poznání výhod takové organizace vědecké práce.
V našich zemích se některé úřady a ústavy ustavily po vzniku Československa jako podílníci na rozluce s centrálními rakouskými výzkumnými ústavy a úřady, přesto byly velice skromně personálně vybavené. Po 2. světové válce se pracoviště zásluhou České akademie věd a umění začala rozšiřovat, ale teprve v polovině století se zde vytváří skutečná badatelská centra – tehdy zvaná Ústřední ústavy. Reakcí na předchozí podporu spíše humanitního výzkumu bylo, že se prvých šest ústředních výzkumných ústavů věnovalo přírodním vědám. Matematický, fyzikální, chemický, polarografický, biologický a geologický ústav pak vytvořily základ pro ustavení Československé akademie věd v r. 1952.
Ve 20. století však stále vzniká řada výzkumných pracovišť i při průmyslových závodech. Do jejich čela se často dostávali významní univerzitní představitelé příslušného výzkumného odvětví, a proto tvořila vazbu mezi univerzitami a průmyslem. V Německu k takovému vývoji dochází již od poloviny 80. let 19. století (např. optik Abbe se sklářem Schottem pozvedli Zeissovy závody v Jeně, Duisberg se stal ředitelem chemických závodů v Porůří a přispěl k jejich sloučení v IG Farben, Stribeck rozvinul vývoj strojírenství v Drážďanech). U nás se objevuje podobný ústav díky prof. Waldovi v Poldi Kladno, podobné výzkumné centrum se rozvíjí ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, ale také v plzeňské Škodovce a později v Baťově koncernu ve Zlíně. Největší rozvoj tohoto výzkumu u nás nastává až po polovině 20. století – ještě v roce 1990 najdeme v pražském telefonním seznamu více než 60 resortních a podnikových výzkumných ústavů, jejichž postavení ve výzkumné základně, rozsah i výsledky teprve čekají na zhodnocení.
Sledujeme-li problematiku organizace výzkumu, nemůžeme opomenout vznik státních koordinačních orgánů ve vědě a technice v době první světové války. Souvisely zejména s problémy obrany: během války se ukázalo, že některé strategické suroviny jsou v oblastech během konfliktu nedostupných, takže se vlády Anglie i Francie snažily zmobilizovat skupiny badatelů, kteří měli navrhnout náhradní řešení. Pravděpodobně kvůli této zkušenosti byly před 2. světovou válkou iniciovány plány rozvoje vědy a techniky a v některých zemích byla po válce vytvořena ministerstva vědy.
Ke vzniku prvních nadnárodních programů vedly již na konci 19. století polární výpravy spojené s výzkumem polárních oblastí, který podnítil úvahy o rozhodujícím vlivu klimatických poměrů kolem pólů na vývoj počasí na zeměkouli. Po polovině 20. století se mezinárodní aktivity v příbuzných oborech rozšiřují a vznikají smlouvy o mezinárodní spolupráci (Geofyzikální roky, Rok klidného Slunce, Antarktida, CERN, Dubna, Intermozg, Lidský genom a podobně). Naproti tomu globální projekty, které souvisejí s politickou a mocenskou prestiží (jako jsou jaderný a kosmický výzkum), zůstávají pod dohledem národních vlád, a pokud jde o jaderný výzkum, tak i pod omezujícím tlakem ze strany mezinárodních institucí (Rada bezpečnosti OSN).
V polovině 20. století se v USA objevila ještě jedna forma výzkumné organizace – tzv. "komerční výzkum". Ten se dělá smluvně na zakázku, potřební vědci jsou najati jen pro konkrétní projekt. Svým způsobem se tomu podobá i náš grantový systém (resp. systém výzkumných záměrů), rozdíl je pouze v tom, že v našich podmínkách je jednou ze stran stát, kdežto v USA jde o smlouvu mezi privátními firmami.
Vraťme se však k našim vědeckým společnostem. Jsou významným doplňkem celého systému organizace výzkumu, sdružují odborné instituce a školy, elévy i amatérské zájemce. Časopisy vědeckých společností vytvářejí základ české terminologie pro stále se rozvíjející mezinárodní vědu.
První české vědecké společnosti zakládala zdola mladá česká inteligence v období po bachovském režimu. Z mnohých protagonistů tohoto vývoje pak v našich zemích vyrostli přední vědci.
Po roce 1948 – ještě než se stihly nadechnout po nacistické okupaci – byly ve své činnosti opět utlumeny. A pak dochází k velké změně: po Maďarské revoluci v roce 1956, která vyvolala částečnou politickou oblevu, byly vědecké společnosti přičleněny k ČSAV, a dostaly tak možnost znovu nastoupit svou cestu. Dosud nevíme, kdo se o to zasloužil tím, že se za ně vládnoucí moci zaručil. V letech 1956–1965 vznikla velká část společností, které se dnes sdružují v Radě vědeckých společností. V roce 1991 pak byla ustavena jejich samospráva – Rada vědeckých společností. Jako účastník prvých jednání musím říci, že vytvoření RVS, orgánu tvořeného předsedy nebo zástupci všech společností, bylo zcela spontánní. Všichni tehdejší zúčastnění si uvědomovali, že je mnoho problémů, které bude lépe řešit společný orgán, než kdyby se s nimi potýkala každá společnost samostatně.
V Akademickém bulletinu se již řada vědeckých společností představila, pro seznámení s aktuální činností jsou k dispozici internetové stránky http://www.cas.cz/rvs/.
JAROSLAV FOLTA,
Společnost pro dějiny věd a techniky,
místopředseda Rady vědeckých společností
English
