Z monitoringu tisku

Středoevropský technologický institut CEITEC odstartoval svou činnost

 

Nečas jmenoval prorektora Fialu svým vědeckým poradcem

 

Revoluční italské výsledky se musíme pokusit zabít, říká český fyzik

 

Strakošův manifest. Proč se čeští vědci nenatahují po výzkumných grantech EU?


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2008  > únor  > Galerie

CÍSAŘ FRANTIŠEK JOSEF I. FRANTIŠEK ŽENÍŠEK, 1894

Obrázek k článku 

Portrét mocnáře-protektora logicky musel být dominantní součástí výzdoby zasedací místnosti České akademie pro vědy, umění a slovesnost, etablované kdysi v prostorách historické budovy Národního muzea. Protože šlo o českou akademii, jeho autorem musel být český umělec a člen této instituce. Josef Hlávka pro tento úkol vybral malíře Františka Ženíška (1849–1916), který patřil k nejznámějším a nejpopulárnějším umělcům své doby.

Již během studií na Akademii výtvarných umění převyšoval Ženíšek svým přirozeným talentem spolužáky a vrstevníky v ateliéru, např. Alše, Brožíka, Lišku či Tulku. Bravurní lehkost kresby i výrazné koloristické schopnosti konvenovaly tehdejší akademické módě, a proto se Ženíšek stal i malířem mimořádně oblíbeným a obchodně úspěšným. Byl favoritem svých profesorů Josefa Trenkwalda a Jana Sweertse, kteří jej přizvali k realizaci řady fresek. Jako kometa zazářil při soutěži na výzdobu Národního divadla, pro které vytvořil sérii obrazů múz na stropu hlediště, původní oponu zničenou požárem a soubor alegorických obrazů ve foyer. O Ženíškově bezbřehé ambicióznosti svědčí trapná historie s Alšovými lunetami pro Národní divadlo. S ohledem na krátký čas pro provedení vyzval Aleš svého přítele Ženíška nezištně ke spolupráci. Ten jej však intrikami postupně z realizace bezohledně vytlačil a přivlastnil si dokonce i duchovní autorství celého slavného lunetového cyklu Vlast. Pro Mikoláše Alše to bylo trpké zklamání a životní otřes, který jej odradil od úmyslu věnovat se historické malbě a nasměroval jej definitivně na dráhu kreslíře a ilustrátora.

Společensky i finančně mnohem úspěšnější František Ženíšek se zatím stal hvězdou salonního nebe a úspěšným malířem portrétů a historických žánrů, z nichž nejpopulárnější byl barvotiskovými reprodukcemi zpopularizovaný výjev Oldřicha a Boženy. Pedagogicky působil na uměleckoprůmyslové škole. V rámci reformy malířské Akademie, kterou Josef Hlávka osobně inicioval, prosadil u císaře a finančně zabezpečil, povolal roku 1896 Ženíška spolu s Brožíkem a Hynaisem do nově zformovaného profesorského sboru, ve kterém Ženíšek působil až do své smrti.

Úkolu realizovat oficiální portrét mocnáře se František Ženíšek podjal se ctí. Císařský majestát pojednal v barevné fraktuře drapérie a své imperiální pojetí opřel o suverénní zvládnutí principů pozdního akademismu. Tento léta nepublikovatelný obraz, uchovaný zásluhou respektu kontinuity Hlávkovy fundace, je dnes součástí prostor Akademie věd ČR. K obrazu existují portrétní studie a varianta výsledného obrazu, dnes uložená ve sbírkách Historického ústavu Armády ČR. V souvislosti s osobností jeho objednavatele Josefa Hlávky má portrét císaře svoji hlubokou logiku. Hlávkovo rodinné zázemí, léta studií, kariérní ambice c. k. vrchního stavebního rady a říšského a zemského poslance i zkušenost vídeňské reality a kontakty s řadou osobností z okruhu dvora a ústřední vlády jej utvrdily v loajálním postoji vůči habsburskému domu. Později mu to bylo vyčítáno, a tak například nebyl po roce 1918 odhalen již připravený pomník od Josefa Mařatky na předpolí nového mostu nesoucího mecenášovo jméno.

Na platformě této loajality Hlávka po léta systematicky a takticky pracoval a hledal spojence pro naplnění svých mecenášských záměrů. Jedním z nich byla i myšlenka v českém jazyce fungující a české osobnosti sdružující ústřední vědecké a umělecké instituce. Bez laskavého souhlasu císaře byl vznik obdobného záměru v rámci tehdejšího Rakousko-Uherska nemyslitelný. Ve složitém období antagonistických česko-německých vztahů a po řadě zákulisních jednání a intervencí, které trvaly 15 let, nakonec sympaticky tvrdohlavý Hlávka uspěl. Zakládací listinu České akademie pro vědy, umění a slovesnost císaře Františka Josefa stvrdilo svým podpisem "Jeho císařské a královské apoštolské veličenstvo" dne 23. ledna 1890, evidentně pod Hlávkovým vlivem v českém jazyce jako František Josef I.

Jiří T. Kotalík, Akademie výtvarných umění