Dnešní datum:
04. 09. 2010

Rovnost nestačí – Zpráva z evropské konference o rovných příležitostech „Equal Is not Enough“
Marta Vohlídalová
 
Vlámské Antverpy nejsou jen krásným a starobylým městem plným historických památek a zajímavostí a rodištěm slavného malíře Petra Paula Rubense, ale patří k významným výzkumným a univerzitním centrům Belgie. Ve dnech 13. až 15. září 2006 hostilo toto město evropskou konferenci o rovných příležitostech s názvem „Rovnost nestačí“. Konference byla pořádána výzkumným centrem The Policy Research Center on Equal Opportunities, které sdružuje vědecké pracovníky a studenty Univerzity v Antverpách a Univerzity v Hasseltu. Ačkoliv šlo o mezinárodní konferenci, mezi účastníky konference výrazně převládala vlámsko-holandská většina. Vedle množství studentů a studentek a výzkumníků a výzkumnic z méně známých evropských univerzit a výzkumných pracovišť nechyběli na konferenci ani odborníci a odbornice z významných univerzit a vysokých škol, např. z London School of Economics nebo Harvardu či Oxfordu. Celou konferencí se, jak už sám název napovídá, prolínala otázka rovných příležitostí, přičemž zdaleka největší důraz byl v příspěvcích kladen na aspekty etnicity a rasy a dále na genderovou rovnost.
Konference byla slavnostně zahájena v podvečer 13. září v historických prostorách antverpské radnice, přičemž mezi jinými zde účastníky přijal i Patrick Jassens, starosta Antverp. Po uvítání následovaly první plenární přednášky. Prof. dr. Philippe Van Parijs z Harvardské univerzity a Katolické univerzity v Lovani ve svém příspěvku „Equal opportunities: too much or not enough“ hodnotil současné teoretické koncepty spravedlnosti. Po tomto příspěvku spadajícím spíše do oblasti sociální filozofie a politických věd následoval další velice zajímavý příspěvek vlámské ministryně pro rovné příležitosti Kathleen Van Brempt. Ta ve svém vystoupení přiblížila návštěvníkům z ostatních evropských zemí situaci rovných příležitostí v Belgii, zhodnotila práci svého resortu a upozornila na úspěchy i neúspěchy tohoto ministerstva. Belgie patří v mnoha sociálních aspektech k velice pokrokovým zemím. Spolu se Švédskem je jednou z mála zemí v Evropě (a na světě), která umožňuje homosexuálním párům adoptovat děti. Pojem gender mainstreaming v Belgii není prázdnou skořápkou, ale je běžnou společenskou praxí. Cílem ministerstva pro rovné příležitosti je aplikace principu rovných příležitostí (nejen z genderového hlediska, ale i z hlediska věku, rasy a etnicity, ...) do všech oblastí společenského života, do všech vládních rozhodnutí a do praxe všech ostatních ministerstev. Zásluhou působení ministerstva pro rovné příležitosti se také podařilo prosadit kvótní systém pro zastoupení žen a mužů na kandidátkách do evropských, federálních a místních voleb. Mezi hlavní neúspěchy Kathleen Van Bremt považuje přetrvávající rozdíly v platech mužů a žen a stále přítomné genderové stereotypy na trhu práce, které komplikují kariérní postup ženám a brání mužům převzít větší zodpovědnost v péči o děti a domácnost.
Druhý den konference zahájila svým vystoupením Prof. dr. Philomena Essed z Antioch University, která ve svém příspěvku  upozornila na nutnost komplexního pohledu na problematiku sociálních nerovností. Jednotlivé aspekty sociálních nerovností spolu totiž velice úzce souvisí. Například gender je vždy vnímán v kontextu dalších charakteristik, jako je věk, rasa, sociální postavení a další (muž černé pleti je něco jiného než muž bílé pleti, žena-Evropanka pak představuje něco zcela jiného než žena-Asiatka atd.). Podle Philomeny Essed tedy není možné pracovat při analýze sociálních nerovností odděleně s rasou, etnicitou, genderem a věkem, ale je nutné brát v potaz všechny důležité sociální charakteristiky.
Po tomto plenárním vystoupení následovalo jednání v několika paralelních sekcích, které pokračovalo i třetí den konference. Jednotlivé sekce byly zaměřeny na mnoho rozličných témat – namátkou uveďme např. vzdělanostní trajektorie, sociální exkluze, občanství v globalizovaném světě, sociální hnutí, rovné příležitosti a diverzita nebo rovnováha mezi prací a rodinou. V poslední zmiňované sekci vystoupil mj. i Walter Van Dongen z Výzkumného centra vlámské vlády, který přednesl velice zajímavý příspěvek týkající se rozdělení času mezi  volnočasové aktivity, vzdělávání, placené zaměstnání, práci v domácnosti a péči o děti a jiné nesoběstačné členy rodiny v závislosti na věku respondentů. Vytvořené „mapy“ rozložení času mezi jednotlivé aktivity pak porovnával, přičemž ukazoval, jak se rozložení času mezi jednotlivé aktivity v průběhu života mění. Distribuce času mezi jednotlivé aktivity se proměňuje jinak u žen a jinak u mužů a genderové rozdíly jsou v tomto směru v různých evropských zemích odlišné. Největší genderové rozdíly jsou patrné v jihoevropských zemích (Itálie, Španělsko, Řecko), minimální rozdíly vykazují především skandinávské země.
Velké množství příspěvků na konferenci bylo také věnováno problematice rasy a etnicity. Zájem o tuto tematiku přitom patrně vychází z faktu, že Belgie je multikulturní země s velkou rasovou a etnickou pestrostí a že problém sociální exkluze, inkluze a koheze lidí s odlišnou etnickou příslušností je pro ni vysoce aktuální.
V sekcích věnovaných sociálním hnutím a rovnováze mezi pracovním a rodinným životem pak k často zmiňovaným tématům patřil výzkum tzv. LGB (což je zkratka pro označení lidí s neheterosexuální sexuální preferencí – „lesbian, gay, bisexual“), přičemž výjimkou nebyly ani příspěvky věnující se problematice transgenderu.
Konference Equal Is Not Enough byla příjemnou příležitostí k setkání mnoha evropských vědců a vědkyň, studentů i doktorandů zabývajících se nejrůznějšími aspekty sociálních nerovností, kteří zde měli možnost diskutovat o výsledcích své práce s kolegy z jiných zemí a kulturních prostředí. Širokým rozpětím probíraných témat pak tato konference také poskytla cenné informace o současných trendech evropského výzkumu nejen v oblasti rovných příležitostí a sociálních nerovností, ale i v mnoha dalších sociologických oborech a disciplínách.