Klíčová slova: generalizovaná sociální důvěra, teorie původu sociální důvěry, postkomunistická transformace
První část studie pojednává definice a konceptualizace fenoménu důvěry jakožto konstitutivního prvku koheze společnosti. Představena je typologie teorií determinant sociální důvěry [Newton, Delhay 2003]: osobností, úspěchu a blahobytu, dobrovolných sdružení a participace, komunitní a společenská. Posledně uvedenou autoři dále rozvíjejí v teorii negativního vlivu postkomunistické frustrace na důvěru. Nosnost těchto teorií v podmínkách české společnosti ověřuje v druhé části analýza determinant a souvislostí generalizované důvěry na datech z výzkumu Aktér a rizika 2005. Výsledky analýzy ukazují, že se neuplatňují vlivy dané komunitní teorií, teorií občanské participace ani teorií blahobytu, také efekt sociálních sítí je minimální. Sociální důvěra je v české společnosti ovlivněna dvěma hlavními okruhy vlivů: (1) osobností jedince – psychologické rysy a hodnotové orientace (vzrůstá s flexibilitou v práci i životě, schopností přizpůsobit se ostatním a preferencí demokratické výchovy dětí). (2) v souladu se společenskou teorií jí posiluje kladné hodnocení politického systému a jeho výkonnost skrze důvěru ve státní instituce spolu s optimismem při hodnocení budoucího vývoje ekonomiky. Na druhé straně v českém prostředí důvěru v druhé oslabuje deziluze z vývoje po roce 1989 a negativní hodnocení současné situace ve společnosti.
