Z monitoringu tisku

EK schválila dotaci 2,3 miliardy korun na vědecké centrum BIOCEV

Rekordní rozpočet na českou vědu a výzkum z poloviny hradily firmy

Vláda odvolala členy Rady pro výzkum, vývoj a inovace


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

SAYING IT ...ON PAPER knižně

V listopadu vychází knížka anglických esejů bývalého oblíbeného lektora a zkušeného editora vědeckých textů Richarda Haase. Knížka má nejen klasickou tištěnou podobu, ale také elektronickou verzi. K vydání v Ústavu pro jazyk český ji připravil Akademický bulletin a k dostání bude v knihkupectví Academia.

richard_mensi.jpg

 

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2007  > prosinec  > Noví ředitelé

TŘI OTÁZKY PRO ŘEDITELE ÚSTAVŮ AV ČR, VEŘEJNÝCH VÝZKUMNÝCH INSTITUCÍ

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

Další čtyři ředitelé akademických pracovišť odpovídají na anketu Akademického bulletinu.

1. Jakým směrem plánujete vést rozvoj vašeho vědeckého pracoviště?
2. Co děláte pro dosažení excelence ve výzkumu?
3. Můžete už nyní hodnotit, jak se Vám pracuje v novém právním statutu?


I. OBLAST VĚD O NEŽIVÉ PŘÍRODĚ


Prof. RNDr. Jiří Wiedermann, DrSc.,
Ústav informatiky AV ČR, v. v. i.

  1. Jednoznačně směrem k excelenci – a to ne pouze k vědecké excelenci. Rád bych, aby excelence prostupovala všemi aktivitami ústavu, v první řadě samozřejmě vědou, ale také řízením, službami i administrativou. Pouze tak lze směřovat k vizi ústavu jako centra vrcholové vědy a vědeckého ruchu ve vybraných oblastech informatiky, a to nejen v národním, ale zejména v mezinárodním měřítku. Dalším aspektem, který sledujeme, je rozumná věková skladba zaměstnanců ústavu. Je potěšitelné, že důraz na excelenci ve vědě pomáhá řešit i tento problém: v poslední době přestáváme mít problém s nezájmem mladých o vědeckou práci. Je to důsledek spolupráce klíčových badatelů ústavu s vysokými školami, lepší možnost ohodnocení vědecké práce, kterou přinášejí podmínky v. v. i., a možnost zaměstnat doktorandy a vědecké pracovníky v rámci grantů. To vše prospívá excelenci a excelence prospívá rozvoji těchto aktivit. Věřím, že důraz na excelenci se zprostředkovaně projeví i na prosperitě ústavu. Kéž by excelence prostupovala i vědní politikou!
  2. Pro dosažení excelence dlouhodobě využíváme veškerý prostor, který k tomu máme, zejména morální i finanční motivaci vědeckých pracovníků, ale i další, nepřímé formy. Excelentní výsledky nechápeme pouze jako přímé výsledky výzkumu (především publikace a aplikační výstupy), ale také se zaměřujeme na tzv. přesah (angl. outreach), kde oceňujeme zapojení vědců do výuky, školení doktorandů, podíl pracovníků na získávání nových grantů, zapojení do práce různých vědeckých těles, redakčních rad, organizace konferencí atp. V oblasti morálních ocenění využíváme každou příležitost pro navrhování vhodných kandidátů na ocenění udělovaná různými institucemi. Pro doktorandy organizujeme každoročně tzv. doktorandské dny, které jsou přehlídkou prací doktorandů za poslední rok; nejlepší příspěvky finančně oceňujeme. Výše mimořádných ročních odměn vědeckých pracovníků nejvíce závisí na počtu a kvalitě jejich publikací za daný rok. Kritéria excelence tvoří hlavní náplň pravidelných atestací vědeckých pracovníků. Od výsledku atestace se odvíjí mzda pracovníka. Pro nejlepší vědecké pracovníky využíváme možnosti stanovení osobních mezd a již jsme také podali návrh na emeritního výzkumného pracovníka z našeho ústavu.
  3. Postupně si zvykáme. Přechod na nové podmínky byl administrativně náročný, pro vědce naštěstí neznamenal větší problémy. Učíme se vést ústav ve spolupráci s radou instituce a s dozorčí radou a naopak, zejména rada instituce si začíná uvědomovat, nejen jaké moci, ale i jaké odpovědnosti se jí dostává. Přibylo administrativní a organizační práce spojené s udržováním chodu těchto orgánů. Začínají se vyjevovat nedostatky a slabiny příslušného zákona – např. právě zmíněná odpovědnost členů rad za jejich rozhodnutí je velmi nejasná. Celkově lze říci, že operativnost rozhodování v případech, které musejí být projednány v radě, se snížila, na druhé straně, příslušná rozhodnutí jsou činěna kvalitněji a "demokratičtěji". Zde velmi oceňujeme přínos externích členů rad, kteří nás vidí z odstupu, jinou optikou a mají zkušenosti odlišné od našich. Jako perličku bych zmínil, že jeden externí člen naší rady z mimoakademického prostředí se pozastavil nad pojmem "vědecká excelence", který vnímal jako poněkud nešťastný, teatrální, spíše jako titul než jako vyjádření výjimečné kvality práce vědce.

RNDr. Pavel Hejda, CSc.,
Geofyzikální ústav AV ČR, v. v. i.

  1. Výzkum prováděný na ústavu se dá z hlediska metodiky řešení rozdělit na observatorní a terénní měření včetně zpracování dat, interpretaci dat, laboratorní experimenty a matematické modelování. Zvláště posledně jmenovaná oblast, která vždy patřila a dosud patří k silným stránkám výzkumu, má největší problémy při získávání mladých, pro vědu zapálených pracovníků. Je to pochopitelné, neboť s nedostatkem posluchačů se potýkají i náročné matematické a fyzikální obory na vysokých školách. Podpoře této oblasti bych chtěl věnovat zvýšenou pozornost, aniž budu bránit rozvoji oborů ostatních. Kondicionál jsem v předchozí větě použil zcela záměrně. Rozvoj pracoviště záleží především na samotných vědeckých pracovnících. Ředitel může něčemu napomoci a měl by si dávat pozor, aby nepřekážel tam, kde pomoci nemůže.
  2. Snažím se podporovat ty pracovníky, kteří jsou schopni a ochotni podávat excelentní výkon. Vnitřní mzdový předpis byl nastaven tak, že se tarifní mzdy v jednotlivých kategoriích vědeckých pracovníků nepřekrývají a v nejvyšší kategorii "vedoucí vědecký pracovník" je největší nárůst. Zařazení do této kategorie má tudíž skutečný finanční dopad. Velkou oporou při prosazování excelence je atestační komise, která nasadila laťku hodně vysoko a důsledně ji respektuje. I když špičkovým vědeckým pracovníkům nemůžeme nabídnout mzdu srovnatelnou s tím, kolik by si mohli vydělat v komerční sféře, musí být zřejmé, že v rámci ústavu se excelence vyplácí. Nejde ale jen o mzdy. Podpora vynikajících pracovních týmů se musí týkat například i přístrojových investic.
  3. Přestože přechod na v. v. i. znamenal zejména v počátečním období značnou administrativní zátěž, považuji tuto právní formu za krok správným směrem. O mzdové oblasti jsem se již zmínil výše. Sluší se ještě podtrhnout, že zvýšení platu si pracovník nemusí "zasloužit" odpracovanými léty, záleží jen na výsledcích práce. To vnáší do ústavů zdravé prvky tržního prostředí a motivaci pro mladší pracovníky. Další významnou změnou je nakládání s majetkem. Prodat kus nepotřebného pozemku vyžadovalo v příspěvkovém režimu souhlas vlády a příslušná žádost ležela nejméně rok na Ministerstvu financí. V současné době takovou záležitost posuzují v prvé řadě členové Dozorčí rady, kteří jsou s činností ústavu dobře obeznámeni a mohou přijmout kvalifikované rozhodnutí. Akademická rada pak vydá své stanovisko obvykle na nejbližším zasedání. Dobrý pocit mám i ze spolupráce s Radou pracoviště. Členové Rady předložené návrhy pečlivě čtou i kriticky posuzují, diskuze na zasedání Rady není vždy jednoduchá, ale v důsledku je to ku prospěchu ústavu. Principy v. v. i., které vnímám jako větší volnost i větší odpovědnost, jsou mi blízké.

Prof. RNDr. Radim Blaheta, CSc.,
Ústav geoniky AV ČR, v. v. i.

  1. Vědecké pracoviště se rozvíjí různými směry, což souvisí s jeho hlavním zaměřením a dalšími okolnostmi. Prvotně jde o práci jednotlivých vědeckých pracovníků, o pokrok v jejich konkrétním výzkumu, o využití nových inspirací získaných na konferencích a jiných setkáních, o spolupráci, sledování literatury apod. Jde také o priority grantových agentur a poptávku po aplikacích. Je dobře, když se tento individuální rozvoj daří propojovat, doplňovat, a tím posilovat. A tady je prostor pro ředitele a vedoucí pracovníky, kteří by se měli snažit jednak vytvářet materiální zázemí, jednak posilovat a organizovat spolupráci, oceňovat výsledky, snažit se spoluvytvářet podnětnou a kritickou vědeckou atmosféru.
    Myslím, že rozvoj našeho ústavu potřebuje právě posílení spolupráce, včetně mezinárodní, rozšíření zájmů do nových oblastí, správné vyvážení základního a aplikovaného výzkumu.
  2. Excelenci tvoří osobnosti. Klíčové osobnosti je potřeba podporovat a vytvářet podmínky pro jejich práci. Zároveň je potřeba hledat a postupně vychovávat i jejich nástupce. Excelence ve vědě znamená vynikající výsledky v mezinárodním měřítku. Mezinárodní aktivita a spolupráce je proto také jedním z předpokladů excelence.
  3. Novému právnímu statutu muselo vedení věnovat v tomto roce značné úsilí a vytvořit systém přizpůsobený podmínkám vlastního ústavu. Pracoviště získala práva, ale také řadu nových povinností, které znamenají administrativní práci i finanční výdaje, např. na audit. Vědeckou práci nový systém zatím u nás neovlivňuje, uvidíme, jak tomu bude v budoucnu, např. v souvislosti s evropskými fondy a projekty.


III. OBLAST HUMANITNÍCH A SPOLEČENSKÝCH VĚD


Prof. PhDr. Marek Blatný, CSc.,
Psychologický ústav AV ČR, v. v. i.

  1. Hlavní úkol našeho pracoviště vidím především v uplatňování vědeckých výsledků v mezinárodním kontextu a v dalším rozvíjení existující meziinstitucionální a mezinárodní spolupráce. Po stránce ekonomického zabezpečení výzkumu vidím nutnost využívat evropských zdrojů financování vědy.
  2. Excelenci ve výzkumu lze dosáhnout jedině tím, budou-li v ústavu pracovat excelentní vědci a výzkumné týmy. Aby takoví lidé v Akademii pracovali, je potřeba jim zajistit komfortní badatelské podmínky (přístup k informacím, technické vybavení, podpora výjezdů do zahraničí), systematicky pracovat s doktorskými studenty a začínajícími kolegy, poskytovat prostor pracovníkům s dlouhodobými vizemi a koncepčním uvažováním a současně provádět soustavné hodnocení vědeckého výkonu (atestace, roční hodnocení).
  3. Zatím mohu hodnotit jen velmi stručně: více svobody a flexibility, více agendy a zodpovědnosti.

(Pokračování)