Abicko > 2011 > říjen > Představujeme projekty

Poznejte světové dědictví UNESCO

Svět nám nepatří, jen si ho půjčujeme od našich dětí

Letos v září se ve foyer budovy Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze uskutečnila poutavá výstava Berlín a německé dědictví UNESCO. Kolekce vystavených fotografií byla součástí projektu Poznej světové dědictví UNESCO a 9. ročníku jeho putovní výstavy, která se koná pod záštitou České komise pro UNESCO.

Smyslem výstavy, jež vznikla jako autorský projekt dr. Mileny Blažkové v roce 2000, je rozšířit povědomí české veřejnosti o jedinečnosti kulturních památek a přírodních celků doma i ve světě chráněných podle Úmluvy OSN z roku 1972. Za cíl si vytkla připomenout nenahraditelnost míst ze seznamu světového kulturního a přírodního dědictví a přispět k jejich ochraně a zachování pro budoucnost. Produkci zajišťuje MEDIA IN, dílna nezávislé publicistiky a dokumentaristiky, volné sdružení publicistů a fotografů, pod vedením autorky projektu.
Partnery tvoří především instituce z oblasti kultury a cestovního ruchu, bez jejichž pomoci by realizace nebyla možná. Od zahájení se jich vystřídalo mnoho: národní organizace cestovního ruchu Slovenska, Německa, Chorvatska, Švýcarska, Kypru, Tuniska, Španělska, města Salcburk a Berlín. Prostřednictvím dlouhodobého partnerství s cestovní kanceláří China Tours se mohli návštěvníci seznámit s památkami Číny a jihovýchodní Asie. Poděkování za spolupráci patří i městským úřadům, knihovnám a muzeím, v nichž výstavy nacházejí dokonalé zázemí, Centru FotoŠkoda, kde se fotografie zhotovují, Ministerstvu kultury České republiky za podporu i důvěru a České komisi pro UNESCO, jež nad projektem převzala záštitu.

Na konferenci OSN o životním prostředí ve Stockholmu v roce 1972 vyjádřily zúčastněné státy potřebu společně chránit kulturní a přírodní památky. Podnětem ke vzniku Úmluvy se staly úspěšné celosvětové iniciativy, jejichž prostřednictvím byly zachráněny staroegyptský Abú Simbel před zaplavením vodami Asuánské přehrady, ohrožené pákistánské Mohen-džodaro nebo indonéský Borobudur, největší buddhistický chrám světa. Ještě téhož roku přijala generální konference UNESCO (Organizace Spojených národů pro školství, vědu a kulturu) Úmluvu o ochraně světového dědictví s přesně stanovenými podmínkami. Výbor světového dědictví (21 členů volených ze zástupců smluvních států Úmluvy) připisuje od roku 1978 po přísném výběru na prestižní seznam světového kulturního a přírodního dědictví jednou ročně unikátní kulturní i přírodní celky odpovídající stanoveným kritériím, o jejichž zápis žádá daný stát. Okamžikem zápisu se památky ocitají pod mezinárodní ochranou, ovšem každý ze signatářských států Úmluvy zároveň přebírá za ochranu a správu vybraného místa na svém území odpovědnost. V současné době na seznamu figuruje 936 jedinečných celků, další zápis se uskuteční v polovině roku 2012.
Za dobu více než desetileté existence se projekt Poznej světové dědictví UNESCO stal na české kulturní scéně respektovaným počinem. Představuje památky České republiky, Slovenska, Chorvatska, Německa a dalších evropských států, poukazuje na krásu a hodnotu míst v Asii, Americe, Austrálii i Africe. Vzdělávací podstatou vychází ze skutečnosti, že nejlepší zárukou zachování vzácných památek je úcta a ohleduplnost každého jedince. Vedle reportáží, besed, pořadů pro Český rozhlas a knihy Dvanáct pokladů Čech a Moravy, která vyšla ve dvou vydáních a získala zvláštní ocenění na mezinárodním knižním veletrhu, patří k oblíbeným akcím putovní výstava fotografií. V obměnách ji lidé od roku 2003 viděli v mnoha českých městech (Praha, Brno, Český Krumlov, Telč, Luhačovice, České Budějovice, Plzeň, Ostrava, Třebíč, Teplice, Litomyšl, Kutná Hora, Desná v Jizerských horách aj.), ročně ji v průměru navštíví kolem 50 000 zájemců. Přicházejí si prohlédnout fotografie, vzít si informační materiály, poučit se, najít inspiraci k cestám nebo se nasměrují na ochranu konkrétního objektu v jejich městě či bezprostředním okolí.
V průběhu září se mohli všichni, kdo vcházeli do budovy Akademie věd na pražské Národní třídě, seznámit se vzácnými skvosty Německa. Ne každý ví, že Německo spolu se Španělskem patří k druhé nejnavštěvovanější zemi Evropy (za Francií), kam se jezdí za kulturou. Kromě mnoha historických měst, hradů, zámků, klášterů a muzeí jsou pro hosty přichystané hudební a filmové festivaly, folklorní slavnosti, kolem 9000 výstav ročně s návštěvností až sto milionů lidí. K nejvyhledávanějším patří místa ze seznamu světového dědictví, se kterými výstava fotografií ve vstupních prostorách české Akademie seznamovala. Součástí byl i bohatý doprovodný materiál – k dispozici byly brožury s informacemi o památkách, kultuře, přírodě, o možnostech kulturního a sportovního vyžití. Výstava se tak stala nejen příjemným zážitkem, ale i dobrou inspirací.
Jako vůbec první památka v Německu byla na Seznam světového dědictví zapsána v roce 1978 katedrála v Cáchách z doby Karla Velikého, o tři roky později následoval dóm ve Špýru (Speyer), největší románská stavba v Německu, v témže roce UNESCO ocenilo i würzburskou rezidenci biskupů, překrásný palác ve stylu baroka. Poté následovala další místa, mezi nimi poutní kostel Wies, mistrovské dílo bavorského rokoka, zámky Augustusburg a Falkenlust v Brühlu, římské památky v Trevíru. Ozdobou německých míst UNESCO jsou pruské zámky a zahrady v Postupimi u Berlína, kulturní parková oblast se 150 budovami včetně zámku Sanssouci, považovaného za pruské Versailles. Připomeňme i nejslavnější gotickou stavbu v Německu, dóm v Kolíně nad Rýnem, historická centra měst Bamberg nebo Regensburg, hrázděné stavby v Quedlinburgu, cihlovou gotiku hanzovních měst Lübecku, Stralsundu nebo Brém. Mezi unikáty pod ochranou UNESCO patří i technické památky spojené s dobýváním uhlí a těžbou a zpracováním železné rudy v okolí Essenu nebo v pohoří Harz, architektonické památky umělecké školy Bauhaus, kterou vedl vyhlášený Walter Gropius, i některé přírodní skvosty, např. romantický úsek středního toku Rýna s mnoha zříceninami a četné další. Letos byly připsány tři nové celky: Fagusovy tovární budovy v Alfrédu – industriální architektura z let 1911–1925, kůlové stavby v předhůří Alp (z celkem 111 prehistorických staveb ze šesti zemí se některé nacházejí v Německu) a pět lesních oblastí se zachovanými původními bukovými lesy. Celkem patří v Německu ke světovému dědictví 36 skvostů.
Berlínu výstava věnovala samostatný prostor nejen jako hlavnímu městu Německa, ale především jako důležité součásti světového dědictví. Na necelém čtverečním kilometru unikátního Muzejního ostrova mezi Sprévou a Měděným příkopem (Kupfergraben) je v několika budovách natěsnáno šest tisíc let kulturní historie lidstva. Friedrich Vilém I. instituci v 19. století založil se záměrem vytvořit Svobodný ústav pro umění a vědu. Nejprve vzniklo Staré muzeum, následovalo Nové, Stará národní galerie, Bodeho muzeum a v roce 1930 Pergamské muzeum jeho úsilí završilo. Druhá světová válka klenotnici antiky zničila, nákladné rekonstrukce do dnešní podoby se dočkala až po roce 1989. Jedinečné pojetí muzea a vývoj muzejnictví za dobu delší než sto let ocenilo UNESCO v roce 1999 zahrnutím Muzejního ostrova ke světovému kulturnímu dědictví.
Druhý berlínský skvost světového dědictví z roku 2009 patří modernistickým domům školy Bauhaus na šesti berlínských sídlištích, které dokládají novátorství v bydlení let 1910–1933 a ovlivnily ve své době jeho vývoj na celém světě. Na projektu se podíleli významní architekti včetně zakladatele Bauhausu Waltra Gropiuse a jeho žáků Bruno Tauta a Martina Wagnera.

Čím lépe budeme vzácná místa světového dědictví znát, tím více je budeme chránit. Jen tak získají větší šanci na zachování pro příští generace. Všichni jsme dědici jedinečných kulturních odkazů minulých civilizací, všem patří přírodní krásy naší planety, a proto na nás všech leží za ně odpovědnost. Svět nám nepatří, jen si ho půjčujeme od našich dětí.

Milena Blažková,
autorka projektu Poznej světové dědictví UNESCO

Braniborská brána patří k nejznámějším pamětihodnostem a symbolům Berlína.