Otázky mezigeneračních vztahů se dostávají do popředí

Podnětný dějepisný exkurz do problematiky generačního potýkání a stýkání poskytl historik Jaroslav Šebek, který konstatoval, že po skončení první světové války zažila Evropa hluboké změny, a to nejen politické: rozpadl se hodnotový systém i uspořádání morálních hodnot. Mladí lidé se stávali symbolem nové budoucnosti. Hovořit můžeme o kultu mladí, který se vymezoval vůči konzervatismu starých (většinou měla tato hnutí daleko k demokracii – viz nacismus). Tento stav prohloubila na přelomu 20. a 30. let ekonomická krize. V českém prostředí ovšem tyto protidemokratické síly nenašly podporu ani mezi mladými lidmi. Po roce 1945 se ale situace změnila: mladí lidé nevěřili, že jim kapitalismus a demokracie poskytnou životní jistoty a inklinovali k levici. Nešlo však pouze o země střední a východní Evropy, nýbrž též např. o Francii, kde generační střet vyvrcholil na konci šedesátých let. V současnosti se podle Jaroslava Šebka nejedná tolik o střet politický a ideový, jako spíše o ekonomický střet (viz diskuse o penzích): „ Svoboda ale není ohrožena o nic méně, jak naznačují např. nepokoje ve Velké Británii. Evropské paradigma se proměňuje a právě otázky mezigeneračních vztahů se dostávají do popředí diskuse,“ upozornil na závěr svého vystoupení Jaroslav Šebek.