V roce 1959 vyšlo první číslo mezinárodního časopisu pro experimentální botaniku Biologia Plantarum. Vydavatelem, jak oznamuje nadpis na titulním listu, byla Academia Scientiarum Bohemoslovenica (ČSAV), hlavním redaktorem akademik Bohumil Němec, výkonným redaktorem Milan Sosna, kterého posléze nahradil Bohdan Slavík. V redakční radě byli zastoupeni významní čeští a slovenští fyziologové, genetici a fytopatologové z ústavů akademií (slovenské též) i univerzit.
Současná doba je štědrá na vznik nových vědeckých periodik. Zvětšující se počet vyvolává na jedné straně zvyšující se a prohlubující oborová specializace, na straně druhé též potřeba uplatnit narůstající počet odborníků s výrazným podílem zemí třetího světa. Před padesáti lety znamenal vznik validního publikačního média pro vědu v domácím prostředí průlom do ostnatých drátů, které vytyčovaly část naší hranice. Vraťme se k té době i k prvním krokům jubilanta. Doba byla poznamenaná projevy přechodné chruščovovské oblevy, ve vědě se hlásil o slovo dorost, který v ústavech ČSAV (konstituované počátkem padesátých let) zakládal nové vědní disciplíny. V rostlinné fyziologii se de novo objevil zájem o fotosyntézu, vodní režim a fyziologii vývoje, studium ontogeneze, genetika „osedlávala“ imunologii a biochemii. Pro většinu vznikajících vědeckých středisek se nacházely zdroje poznání ve vyspělých západních státech. Politické korouhvičky doby ovšem ukazovaly opačným směrem. V takové situaci mělo navázání mezinárodních kontaktů a konfrontace prvních domácích výsledků na světové scéně zásadní význam pro rozvoj domácí badatelské aktivity. Části tohoto úkolu se zhostila Biologia Plantarum.
U kolébky nového časopisu se sešly vynikající osobnosti. Nezpochybnitelná vědecká autorita tehdy již rehabilitovaného profesora Bohumila Němce, charismatický spiritus agens Bohdana Slavíka a politickou průchodnost zajišťující ředitel Biologických ústavů ČSAV Ivan Málek, do jehož správy i většina nově vznikajících rostlinářských směrů patřila. Doba se postarala o okolnosti dnes pochopitelné již jen pamětníkům. Třeba: jaký zvolit název? Mezinárodní ambice splňovala samozřejmě angličtina, která ale bohužel nesla stigma poklonkování falešné ideologii. Řešení se našlo v neutrálním jazyku obecné učenosti. Jazyk časopisu – angličtina – tehdy ještě nebyla samozřejmá lingua franca vědy. Výsledkem byl kompromis: angličtina, němčina a ruština.
S nostalgií si prohlížím první ročník Biologia Plantarum; tři sta třicet stránek zežloutlých stářím a kvalitou papíru, vzpomínám na kolegy i kamarády… Z redakční rady zůstal jen Bohdan Slavík.
Oborově více jak 50 % prací pocházelo z rostlinné fyziologie, čtvrtina patřila fytopatologům, o zbytek se dělila genetika, cytologie, ekofyziologie a metodické návody. Zkrátka široké žánrové jeviště pro domácí rostlinnou biologii, která v prvních ročnících publikovala více jak 90 % všech příspěvků (77 % prací bylo zveřejněno v angličtině). Mezi autory byli i ruští kolegové, jimž se také zachtělo do světa. Své původní poslání Biologia Plantarum naplňovala rychle. Mezi autory narůstal počet zahraničních. Ve stejném duchu se změnila i redakční rada, v níž se objevily vůdčí osobnosti jednotlivých oborů – F. W. Went, P. Maheshwari, H. Stubbe a další. Ti méně slavní, ale nám často osobně bližší, pomáhali překonávat trable vědecké angličtiny a učili nás řemeslu psaní vědeckých sdělení.
Za padesát let své existence se Biologia Plantarum stala standardní vědeckou publikací se všemi příslušnými atributy včetně přitažlivě pestré obálky, velkého formátu, křídového papíru a samozřejmě impakt faktoru, který v posledních čtyřech letech vyšplhal z 0,74 na 1,43. V příslušném klastru je pohodlně usazena, oborový rozsah zůstal zachován. Periodikum Biologia Plantarum vydává Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i., distribuováno je springrovským komplexem (rodný ústav neprodělává). Fronta zahraničních autorů, kteří chtějí v BP publikovat, se prodlužuje. Ti domácí jsou stále vybíravější a troufnou si i na publikační vrcholky. Po pěti dekádách – jistě i zásluhou tehdejšího vykročení – jsme součástí světové vědy. Vzpomínka a poděkování patří těm, kteří tehdy vizionářsky předháněli dobu, a rovněž těm, kteří tento publikační koráb udrželi a udržují ve správném směru na vzdouvajících se vlnách publikačních přílivů i politických bouří.
JAN KREKULE,
Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i.
Současná doba je štědrá na vznik nových vědeckých periodik. Zvětšující se počet vyvolává na jedné straně zvyšující se a prohlubující oborová specializace, na straně druhé též potřeba uplatnit narůstající počet odborníků s výrazným podílem zemí třetího světa. Před padesáti lety znamenal vznik validního publikačního média pro vědu v domácím prostředí průlom do ostnatých drátů, které vytyčovaly část naší hranice. Vraťme se k té době i k prvním krokům jubilanta. Doba byla poznamenaná projevy přechodné chruščovovské oblevy, ve vědě se hlásil o slovo dorost, který v ústavech ČSAV (konstituované počátkem padesátých let) zakládal nové vědní disciplíny. V rostlinné fyziologii se de novo objevil zájem o fotosyntézu, vodní režim a fyziologii vývoje, studium ontogeneze, genetika „osedlávala“ imunologii a biochemii. Pro většinu vznikajících vědeckých středisek se nacházely zdroje poznání ve vyspělých západních státech. Politické korouhvičky doby ovšem ukazovaly opačným směrem. V takové situaci mělo navázání mezinárodních kontaktů a konfrontace prvních domácích výsledků na světové scéně zásadní význam pro rozvoj domácí badatelské aktivity. Části tohoto úkolu se zhostila Biologia Plantarum.
U kolébky nového časopisu se sešly vynikající osobnosti. Nezpochybnitelná vědecká autorita tehdy již rehabilitovaného profesora Bohumila Němce, charismatický spiritus agens Bohdana Slavíka a politickou průchodnost zajišťující ředitel Biologických ústavů ČSAV Ivan Málek, do jehož správy i většina nově vznikajících rostlinářských směrů patřila. Doba se postarala o okolnosti dnes pochopitelné již jen pamětníkům. Třeba: jaký zvolit název? Mezinárodní ambice splňovala samozřejmě angličtina, která ale bohužel nesla stigma poklonkování falešné ideologii. Řešení se našlo v neutrálním jazyku obecné učenosti. Jazyk časopisu – angličtina – tehdy ještě nebyla samozřejmá lingua franca vědy. Výsledkem byl kompromis: angličtina, němčina a ruština.
S nostalgií si prohlížím první ročník Biologia Plantarum; tři sta třicet stránek zežloutlých stářím a kvalitou papíru, vzpomínám na kolegy i kamarády… Z redakční rady zůstal jen Bohdan Slavík.
Oborově více jak 50 % prací pocházelo z rostlinné fyziologie, čtvrtina patřila fytopatologům, o zbytek se dělila genetika, cytologie, ekofyziologie a metodické návody. Zkrátka široké žánrové jeviště pro domácí rostlinnou biologii, která v prvních ročnících publikovala více jak 90 % všech příspěvků (77 % prací bylo zveřejněno v angličtině). Mezi autory byli i ruští kolegové, jimž se také zachtělo do světa. Své původní poslání Biologia Plantarum naplňovala rychle. Mezi autory narůstal počet zahraničních. Ve stejném duchu se změnila i redakční rada, v níž se objevily vůdčí osobnosti jednotlivých oborů – F. W. Went, P. Maheshwari, H. Stubbe a další. Ti méně slavní, ale nám často osobně bližší, pomáhali překonávat trable vědecké angličtiny a učili nás řemeslu psaní vědeckých sdělení.
Za padesát let své existence se Biologia Plantarum stala standardní vědeckou publikací se všemi příslušnými atributy včetně přitažlivě pestré obálky, velkého formátu, křídového papíru a samozřejmě impakt faktoru, který v posledních čtyřech letech vyšplhal z 0,74 na 1,43. V příslušném klastru je pohodlně usazena, oborový rozsah zůstal zachován. Periodikum Biologia Plantarum vydává Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i., distribuováno je springrovským komplexem (rodný ústav neprodělává). Fronta zahraničních autorů, kteří chtějí v BP publikovat, se prodlužuje. Ti domácí jsou stále vybíravější a troufnou si i na publikační vrcholky. Po pěti dekádách – jistě i zásluhou tehdejšího vykročení – jsme součástí světové vědy. Vzpomínka a poděkování patří těm, kteří tehdy vizionářsky předháněli dobu, a rovněž těm, kteří tento publikační koráb udrželi a udržují ve správném směru na vzdouvajících se vlnách publikačních přílivů i politických bouří.
JAN KREKULE,
Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i.
English
