Z monitoringu tisku

EK schválila dotaci 2,3 miliardy korun na vědecké centrum BIOCEV

Rekordní rozpočet na českou vědu a výzkum z poloviny hradily firmy

Vláda odvolala členy Rady pro výzkum, vývoj a inovace


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

SAYING IT ...ON PAPER knižně

V listopadu vychází knížka anglických esejů bývalého oblíbeného lektora a zkušeného editora vědeckých textů Richarda Haase. Knížka má nejen klasickou tištěnou podobu, ale také elektronickou verzi. K vydání v Ústavu pro jazyk český ji připravil Akademický bulletin a k dostání bude v knihkupectví Academia.

richard_mensi.jpg

 

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Arnošt Vilém Kraus (1859–1943)

Dne 4. listopadu tohoto roku uplyne 150 let od narození českého germanisty Arnošta Viléma Krause.

Arnošt Vilém Kraus (1859–1943)
FOTO: Archiv MÚA AV ČR

Arnošt Kraus se narodil 4. listopadu 1859 v Třeboradicích v čistě židovské rodině. Jak vzpomíná ve svých pamětech, základy školního vzdělání si osvojil v židovské škole. Poté odešel do Prahy, kde absolvoval středoškolské studium na novoměstském německém gymnáziu. Po jeho skončení se v roce 1879 zapsal na pražské univerzitě jako student germanistiky. V průběhu vysokoškolských studií absolvoval rovněž několik studijních pobytů – v letním semestru 1881 na univerzitě v Mnichově a v zimním semestru 1882–1883 na berlínské univerzitě. V roce 1883 získal doktorát filozofických věd a v následujících dvou letech složil rovněž zkoušky učitelské způsobilosti pro jazyk český a německý. Do tohoto období spadají také jeho aktivity spojené se spory o pravost Rukopisů, jichž se zúčastnil společně se svým učitelem Janem Gebauerem.

V rozmezí let 1884–1898 pracoval Kraus na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako lektor německého jazyka a od roku 1884 zároveň na Vysoké škole technické v Praze. Tři roky poté, co získal doktorát, se habilitoval jako docent germánské filologie. V roce 1898 se stal mimořádným a v roce 1905 řádným profesorem německého jazyka a literatury na Karlově univerzitě. Současně se svým vysokoškolským působením vyučoval v průběhu devadesátých let 19. století rovněž na gymnáziu v Žitné ulici a na malostranské reálce v Praze.

Vedle studia německého jazyka a literatury patřilo ke Krausovým hlavním zálibám poznávání skandinávských zemí. Poprvé se mu podařilo, v rámci stipendia přiděleného za účelem účasti na kongresu germanistů v Kodani, navštívit v roce 1890 Dánsko. Tuto zemi v následujících letech navštívil ještě mnohokrát, když jej zaujalo především dánské zemědělství. Své poznatky z této oblasti shrnul v několika přednáškách a brožurách pojednávajících o dánském mlékařství a družstevnictví, a zorganizoval rovněž několik výprav českých rolníků do této severské země. Stranou Krausova zájmu nezůstávalo ani Švédsko, kam se v roce 1904 vydal sledovat stopy Bedřicha Smetany a jeho žáků. Při této cestě navštívil mimo jiné Göteborg a Stockholm. Své skandinávské kontakty dokázal využít i pro politické účely, když jako stoupenec T. G. Masaryka a realistické strany v době první světové války zprostředkovával přes severské země spojení mezi domácím a zahraničním českým odbojem. Po vzniku samostatné československé republiky stál v letech 1919 a 1920 v čele československé kulturní mise v Dánsku a Švédsku. Skandinávii Arnošt Kraus propagoval i po návratu do Československa z pozice čestného předsedy nově založené Československo-dánské společnosti a od roku 1930 předsedy Ústavu skandinávského a nizozemského.

Ve svých vědeckých pracech se Kraus věnoval zejména zkoumání česko-německých literárních vztahů v minulosti. Výsledkem byly spisy: Pověst o Libuši v literatuře německé (1889); Goethe a Čechy (1893); Faustiana aus Böhmen (1898); třídílná práce Husitství v literatuře, zejména německé (1917–1924). Arnošt Kraus byl rovněž autorem syntézy dějin německé literatury v českých zemích Německá literatura na půdě Československé republiky do roku 1848, otištěné v roce 1933 v Československé vlastivědě. Zmíněný Krausův zájem o skandinávské země se promítl ve studiích věnovaných severské literatuře: Dánsko, jeho hmotná a duševní kultura (1908); Björnson a Ibsen (1913); Smetana v Göteborgu (1925).

Za svou vědeckou práci se Arnošt Kraus dočkal řady ocenění. Roku 1906 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk, 1911 mimořádným a 1920 řádným členem III. třídy České akademie věd a umění. Byl rovněž čestným členem Jednoty českých filologů a Národopisné společnosti československé. Ceněny byly i jeho aktivity spojené s propagací skandinávských zemí. Aktivní vědecký život Arnošt Kraus ukončil v roce 1930, kdy odešel na odpočinek, v roce 1942 násilně přerušený deportací do koncentračního tábora v Terezíně, kde 16. dubna následujícího roku zemřel.

Jan Hálek,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.