Z monitoringu tisku

EK schválila dotaci 2,3 miliardy korun na vědecké centrum BIOCEV

Rekordní rozpočet na českou vědu a výzkum z poloviny hradily firmy

Vláda odvolala členy Rady pro výzkum, vývoj a inovace


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

SAYING IT ...ON PAPER knižně

V listopadu vychází knížka anglických esejů bývalého oblíbeného lektora a zkušeného editora vědeckých textů Richarda Haase. Knížka má nejen klasickou tištěnou podobu, ale také elektronickou verzi. K vydání v Ústavu pro jazyk český ji připravil Akademický bulletin a k dostání bude v knihkupectví Academia.

richard_mensi.jpg

 

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Roztočí „spin-off“ výsledky výzkumu tak, aby z nich plynuly prostředky potřebné pro další výzkum?

V současné globální společnosti znalostí mohou uspět – ať si to chceme, či nechceme připustit – pouze ti jedinci či pracovní kolektivy, kteří dokáží tvůrčím způsobem reagovat na vývoj dnešního světa. A své nápady nejenom veřejně prezentovat, ale především je dokázat prakticky realizovat. Přeměnit je na konkrétní inovace, které jejich tvůrcům přinesou společenské uznání a spolu s ním také významné finanční ocenění. Pro instituce, podstatou jejichž společenského poslání je tvorba nových poznatků, je akceptování tohoto objektivního faktu dokonce existenční nutností.

Kdokoliv z nás může mít k takové interpretaci společenského významu a úlohy vědy a výzkumu výhrady. Realitu tím však nijak zásadně neovlivní. Význam jakékoliv činnosti je v dnešní globální ekonomice posuzován podle velikosti společenských přínosů, které přináší její výsledky. A mírou, využívanou k posouzení těchto přínosů, je výše zhodnocení investic vynaložených na provádění této činnosti. Či přesněji, na vznik jí produkovaných výsledků. Platí to v plném rozsahu i pro činnosti vědecko-výzkumné.
ilustrace

Jakkoliv pravdivé a naléhavé argumenty o společenském a kulturním významu vědy a výzkumu budou mít jen malou celospolečenskou odezvu, pokud nebudou podpořeny konkrétními údaji o počtu komerčně úspěšných inovací, jejichž vznik právě výsledky vědy a výzkumu umožnily. Vědecko-výzkumné organizace jsou proto postaveny před řešení složitého problému, který lze stručně vymezit otázkou: Jak zajistit transfer nových vědecko-výzkumných poznatků do podoby úspěšných inovací?
Jednou z myšlenek, jak nalézt správnou odpověď na uvedenou otázku, se jeví zakládání spin-off firem. Pracovní definice spin-off firmy zní:
Autonomní organizační jednotka vytvořená za účelem komerčního využití nových poznatků či vědecko-výzkumných výsledků vytvořených výzkumnou institucí nebo univerzitou.
Je budování spin-off správnou odpovědí na citovaný problém, nebo je tato myšlenka pouze další v řadě reálně neuskutečnitelných iluzí? Porovnejme, jak to chodí ve světě:
Například ve Švýcarsku (zemi svou velikostí a kulturou srovnatelnou s ČR) se univerzity či veřejné i soukromé vzdělávací a výzkumné organizace aktivně podílejí na vytváření podnikatelského klimatu a společně se zástupci podnikatelského sektoru hodnotí a doporučují inovační nápady k dalšímu využití. Uchazeči o využití určitého inovačního nápadu musí v zákonné lhůtě předložit tzv. „studii proveditelnosti“ inovačního projektu; při jeho hodnocení se uplatňují zejména tato kritéria:
– charakter a druh výrobku, případně služby a jeho hodnota pro potenciálního zákazníka;
– odhad zájmu o nabízený výrobek či službu a jeho společenské potřeby;
– použitá technologie, její dopady na životní prostředí a investiční náročnost její instalace;
– výše nákladů na výrobu produktu či zavedení služby a odhad jejich návratnosti;
– specifikace cílových trhů a jejich absorpční schopnosti.
Ve Švýcarsku je součástí každé vzdělávací instituce, která je zapojena do podnikatelských programů, tzv. Útvar pro transfer technologií, který zajišťuje poradenskou službu, základní coaching, přístup k infrastruktuře a nástrojům, kontakty s podnikatelskými subjekty; vysoká škola bývá obvykle zároveň součástí technologického parku. Jedna z předních technických vysokých škol, která takto funguje, je prestižní Eidgenössische Technische Hochschule (ETH) v Curychu. Spojuje špičkový výzkum s praxí, jak je u takových institucí ve světě obvyklé.
Kromě dobře fungující vzájemné provázanosti výzkumných a vzdělávacích institucí s podnikatelskou sférou je tato spolupráce dobře ošetřena i legislativně a konkrétními kroky, které jsou zakotveny v příslušných zákonech: revize Bay Dohle Act s ohledem na ETHA nový dekret na transfer technologií z roku 2004, které mimo jiné stanoví pravidla vlastnictví IPR, případně jejich rozdělení mezi účastníky projektů a způsob financování výzkumu přes veřejné zdroje. Existují vypracované vzorové smlouvy stanovující optimální právní vztah mezi spin-off firmou a vědecko-výzkumnou organizací, tzv. Licence Term Sheet, smlouva o pronájmu prostor, zařízení, vybavení spin-off firmy od vědecko-výzkumné organizace, tzv. Material Transfer Agreement apod.
Proč by se tento model nedal využít i v našich podmínkách? Bohužel, Praha není Curych, a to nejenom z důvodu, že v České republice zatím nejsou splněny všechny potřebné legislativní podmínky. Např. pro usnadnění založení spin-off firmy bude nutno upravit některá ustanovení zákona č. 130/2002 Sb., o čerpání financí z veřejných zdrojů atp. Podstatné však je, že v ČR pro realizaci představeného švýcarského modelu nejsou vytvořeny podmínky nejenom organizační, ale především kulturní a společenské. Spolupráce mezi vědecko-výzkumnými institucemi a organizacemi z podnikatelské sféry je pro většinu aktérů z obou stran zatím nemyslitelná. Kvůli systémovým, organizačním, procesním, ekonomickým a také kulturním a personálním bariérám existujícím, bohužel, na obou stranách. Několik vzácných příkladů fungující – a někdy i úspěšné – spolupráce mezi výzkumnou institucí a průmyslovým podnikem (které by se možná daly spočítat na prstech jedné ruky) však signalizuje, že tyto bariéry nejsou nepřekonatelné.
Existence zmíněných bariér je důsledkem odlišné společenské formy fungování vědecko-výzkumné organizace (je nepodnikatelskou organizací) a podnikatelského subjektu. Jejich místo a role v komplexním inovačním procesu – v jeho hodnotovém řetězci – jsou také výrazně odlišné. Výzkumná organizace je výchozím článkem inovačního řetězce a její příspěvek k hodnotě budoucí inovace je nehmotný; má charakter potenciálního zhodnocení nového poznatku. Naopak, podnikatelský subjekt tvoří koncový článek inovačního řetězce a nabízí reálnou hodnotu na výstupu: konkrétní nový produkt nebo službu. Jejich hodnota spočívá v tom, že umožní zákazníkovi vykonat určitou (pro něj potřebnou) „práci“ nebo mu usnadní řešení problému, kterému musí čelit. Za to je zákazník ochoten zaplatit.
Z těchto skutečností vyplývá i to, že v obou typech organizací panuje jiná interní kultura a jejich pracovníci se při plnění svých pracovních úkolů řídí jinými pravidly. Jiný způsob myšlení a z něj vyplývající odlišné pohledy na svět kolem jsou příčinou toho, že při plánování vzájemné spolupráce si představitelé obou typů organizací nerozumí, navzdory tomu, že komunikují ve stejném jazyku (česky). K odstranění těchto příčin existence bariér mezi oběma typy organizací je nutné, aby se obě strany navzájem poznaly a naučily se chápat, respektovat a přijímat vzájemné odlišnosti.
Zatím je situace taková, že výzkumné organizace obviňují podnikatelské subjekty z nezájmu o jimi nabízené poznatky. Podnikatelské subjekty si naopak stěžují, že výzkumné organizace jim nejsou schopny nabídnout něco, co by mohly využít. Aniž by si obě strany položily otázku proč? A při hledání odpovědí na ni přestaly hledat chyby na potenciálních partnerech a zaměřily se na odstraňování chyb vlastních.
Je nutné respektovat skutečnost, že úspěch inovace je podmíněn souběhem dvou činitelů – dobrého podnikatelského nápadu a disponibilního kapitálu (kapacit). Nositeli dobrého nápadu jsou výzkumné organizace, k jeho dotažení do úspěšné realizace však postrádají potřebné kapitálové zdroje. Tyto zdroje většinou vlastní podnikatelské subjekty, obvykle však postrádají nápady, jak je efektivně využít. Je zřejmé, že oba typy organizací jsou – v zájmu vlastního přežití v globální společnosti znalostí – odsouzeny ke vzájemné spolupráci při rozvoji inovačního podnikání.
Překonání bariér bránících spolupráci výzkumných organizací a podnikatelských subjektů je přitom nejenom společensky nezbytné, ale zejména je v zájmu obou partnerů. Vznik vhodné spin-off firmy či jiného start-up subjektu, podporovaného oběma stranami, může (ale nemusí) sehrát významnou roli. Bez vzájemného úsilí to nepůjde; první podmínkou je porozumět si navzájem. Získat informace o tom, jak partner uvažuje, jak se chová a co může nabídnout.
Tomuto tématu se v Akademii věd ČR věnovala a jistě nadále bude věnovat řada programů, mezi nimiž se vznikem, zakládáním a využitím spin-off firem zabýval předseda Rady expertů České manažerské asociace prof. Zbyněk Pitra, kterého náš časopis představil v letním dvojčísle (Akademický bulletin 7–8). Akce takto zaměřené by měly přispět zejména vedoucím pracovníkům jednotlivých ústavů sdružených v AV ČR k řešení dané problematiky.

Alena Štiková,
Kancelář Akademie věd ČR