Letos uplynulo 150 let od narození zakladatele české hygienické školy a prvního profesora hygieny na české lékařské fakultě Univerzity Karlovy Gustava Kabrhela.
Tento český lékař se narodil v Dražkovicích u Pardubic. Po absolvování gymnázia v Chrudimi v roce 1877 odešel studovat na univerzitu do Vídně, kde se věnoval studiu matematiky, a teprve po třech semestrech přestoupil na lékařskou fakultu. Již za studií pracoval jako demonstrátor ústavu pro všeobecnou a experimentální patologii ve Vídni u profesora Strickera, když ho Eduard Albert a Karl Maydl vybrali za budoucího asistenta profesora Arnolda Spiny. S ním také po promoci v roce 1883 odešel do Prahy na českou lékařskou fakultu. V této době se, po rozdělení pražské univerzity na českou a německou, česká lékařská fakulta budovala a Gustav Kabrhel tak patřil vedle Josefa Thomayera, Jaroslava Hlavy a dalších mezi její první docenty a budovatele.V březnu roku 1886 se habilitoval z experimentální patologie u profesora Spiny a o rok později odjel na studijní pobyty do Mnichova a Vratislavi. Po studiích v Mnichově u profesora Maxe von Pettenkofera si v červenci roku 1889 rozšířil venia legendi o zcela novou a na naší univerzitě do té doby nepřednášenou hygienu. Obor hygieny byl v té době ve svých počátcích a slučoval řadu dnes samostatných oborů jako epidemiologii, mikrobiologii, veřejné zdravotnictví. V prosinci následujícího roku se habilitoval také z průmyslové hygieny na české technice v Praze.
V dubnu roku 1891 se Gustav Kabrhel stal mimořádným profesorem a v lednu roku 1899 prvním řádným profesorem hygieny na lékařské fakultě české univerzity v Praze.
V roce 1897 založil Hygienický ústav této fakulty, dnešní Ústav hygieny a epidemiologie 1. lékařské fakulty UK, jehož byl, až do svého odchodu na odpočinek v roce 1927, přednostou. Současně vedl také Státní ústav pro zkoumání léčiv. V obou vychoval celou řadu pracovníků v oboru hygieny, kteří působili jak na našich univerzitách, na vysokém učení technickém, tak ve veřejném zdravotnictví, v mikrobiologii, epidemiologii a potravinářství.
Během první světové války vedl G. Kabrhel mobilní polní epidemiologickou laboratoř v Haliči a vojensko-hygienickou laboratoř v Praze.
Po první světové válce byl jmenován členem Státní zdravotnické rady, v roce 1924 jejím předsedou. Kromě lékařské fakulty přednášel také na filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na Českém vysokém učení technickém.
Ve svém vědeckém bádání v oboru hygieny vycházel z pojetí Maxe von Pettenkofera a Roberta Kocha. Ve svých vědeckých studiích se velmi intenzivně věnoval hygienickým otázkám, publikoval práce např. o vlivu trávení na choroboplodné organizmy, věnoval se otázkám dietetiky, hygieně vody atd. Publikoval rovněž několik prioritních nálezů. Jeho nejvýznamnější práce byly zaměřeny právě na hygienu vody (filtrace, znečištění a samočištění řek). Napsal první českou učebnici hygieny Zdravověda (1922) a monografii Hygiena vody (1927), kterou završil svá bádání v tomto oboru a ukončil aktivní učitelskou činnost na fakultě.
Gustav Kabrhel se také zasloužil o vysoce progresivní koncepci vybudování káranského vodovodu pro Prahu a jeho práce měly zásadní vliv na obrat v posuzování kvality pitné vody.
O rozsáhlé činnosti a významu profesora Kabrhela pro rozvoj naší vědecké i praktické hygieny svědčí i jeho působení ve vědeckých společnostech jako Česká akademie věd a umění či Česká eugenická společnost, v nejrůznějších poradních sborech a komisích a redakcích odborných časopisů. Byl členem Zemské zdravotní rady v Praze a od roku 1909 Nejvyšší zdravotní rady ve Vídni. Založil Zemský spolek proti alkoholismu, Časopis pro veřejné zdravotnictví a v roce 1900 Klub přátel veřejného zdravotnictví. V letech 1900–1901, 1907–1908 a 1914–1915 byl také děkanem lékařské fakulty Karlovy univerzity.
Gustav Kabrhel byl velkým milovníkem hudby, zejména komorní. Často navštěvoval koncerty a sám jako výborný houslista a žák profesora Štěpána Suchého hrál až do své smrti v kvartetech, která se u něho scházela.
Vlasta Mádlová,
Masarykův ústav – Archiv AV ČR, v. v. i.
English
