Z monitoringu tisku

EK schválila dotaci 2,3 miliardy korun na vědecké centrum BIOCEV

Rekordní rozpočet na českou vědu a výzkum z poloviny hradily firmy

Vláda odvolala členy Rady pro výzkum, vývoj a inovace


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

SAYING IT ...ON PAPER knižně

V listopadu vychází knížka anglických esejů bývalého oblíbeného lektora a zkušeného editora vědeckých textů Richarda Haase. Knížka má nejen klasickou tištěnou podobu, ale také elektronickou verzi. K vydání v Ústavu pro jazyk český ji připravil Akademický bulletin a k dostání bude v knihkupectví Academia.

richard_mensi.jpg

 

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

České centrum pro mobilitu pomáhá zahraničním vědcům

V současnosti je běžné, že členy jednotlivých výzkumných týmů na pracovištích Akademie věd ČR či na univerzitách jsou vědci, kteří přišli pracovat do České republiky z blízkých i vzdálených zemí. České centrum pro mobilitu – nově EURAXESS centrum – těmto badatelům, jejich rodinným příslušníkům i zaměstnavatelům pomáhá a zprostředkovává poradenství nejen při často složitých a někdy bohužel i zdlouhavých administrativních procesech, ale též poskytuje praktické rady o všech stránkách života v České republice. Ohlasy na působení Českého centra pro mobilitu nám sdělili vědci, kteří s námi dlouhodobě a intenzivně spolupracují.

Zleva: Šárka Brábníková z MŠMT, Viktória Bodnárová a Markéta Doležalová z ČCM
Zleva: Šárka Brábníková z MŠMT, Viktória Bodnárová a Markéta Doležalová z ČCM
Všechna fota: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

Jedním z pracovišť, s nímž často spolupracujeme, je Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i. Ředitel Zdeněk Havlas spolupráci popisuje následovně: „V Ústavu organické chemie a biochemie pracuje velké množství cizinců. V tom se neliší od jiných dobrých institucí ve světě. Je to ku prospěchu české vědy i ku prospěchu vnímání České republiky v zahraničí. Ústav v současné době zaměstnává 47 občanů ze států EU a 30 z ostatních zemí světa – zhruba 15 % zaměstnanců (včetně technických a administrativních) tudíž pochází ze zahraničí.
Ještě relativně nedávno se naše snahy o dobrý dojem z pracoviště, kvality vědy, českého kulturního prostředí křížily s realitou danou nezbytnou administrativou při příjezdu do republiky. Vyřizování některých dokumentů bylo pro cizince i ústav hororovou záležitostí. Hořkost z úvodu pobytu nikdy ze vzpomínek návštěvníků nevymizela. Vzpomínám si na příjezd jednoho významného amerického vědce, který se marně snažil projít frontou u cizinecké policie. Musel s sebou mít některého pracovníka z ústavu, protože cizinecká policie se cizí řečí nedomluví. Přestože měl za sebou laskavou podporu a přímluvu předsedy AV ČR, několikráte se mu vůbec nepodařilo dostat do pořadí. A kdo zná tamní prostředí, jistě chápe, že následně přesvědčit takového člověka, že Česká republika je vyspělou a kulturní zemí, nebylo jednoduché. Neodvažuji se tvrdit, že jsme tuto zlou zkušenost překryli následnou, možná až přemrštěnou, starostlivostí.
Od té doby nastaly dvě změny, které situaci značně vylepšily. Jednak se Česká republika stala plnohodnotnou součástí Evropské unie, jednak začalo významně pomáhat České centrum pro mobilitu. Zapojení do EU bylo v tomto ohledu skvělá věc, díky níž odpadlo velké množství byrokracie. U tzv. třetích států se procesu povolování dlouhodobých pobytů za účelem vědeckého výzkumu nelze vyhnout. Díky Centru je však situace mnohem jednodušší. Konkrétně pro návštěvníky našeho ústavu zajišťuje hlášení pobytu a prodloužení povolení k pobytu. Pracovnice jsou navíc velmi ochotné, vstřícné, jazykově vybavené a přizpůsobivé v termínech.
Centru zkrátka patří vřelý dík. Jeho prostřednict­vím se opět daří vytvářet image, že se v Česku dělá dobrá věda, dobře se žije a stojí za to se sem vracet. A také zvát naše lidi do zahraničí na prvotřídní pracoviště.“

V Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR pracuje Valery Andrushchenko, který se narodil a vyrůstal na Ukrajině (v té době ještě byla součástí Sovětského svazu), v malém provinčním městě. Studoval na Státní univerzitě v Charkově a vědeckou práci zahájil v Akademii věd Ukrajiny. Jako hostující postgraduální student katedry chemie byl přijat na University of Calgary v Kanadě, kde dokončil většinu výzkumu své doktorandské práce. V roce 2000 disertační práci obhájil a současně získal pozici v oddělení chemie, později na katedře biologie na téže univerzitě, kde potom pracoval až do odjezdu do České republiky v roce 2007. Jeho první setkání s Českou republikou a s českou vědou se ovšem odehrálo již v roce 2001, kdy jej Ústav organické chemie a biochemie pozval na krátkou výzkumnou stáž. Svou první návštěvu dnes hodnotí jako velmi úspěšnou po všech stránkách; užil si zajímavou práci, poznal se s celou řadou příjemných spolupracovníků a rovněž objevil Prahu jako velmi krásné město. Občasná spolupráce s ÚOCHB pokračovala i v následujících dvou letech. Když se v roce 2006 dozvěděl, že byl při ÚOCHB zřízen postdoktorandský program určený k zatraktivnění pracoviště pro zahraniční výzkumné pracovníky, rozhodl se, že se přihlásí. Jeho žádost byla úspěšná. Od té doby zde pracuje v oddělení molekulární spektroskopie.

Valery Andrushchenko při práci v ÚOCHB
Valery Andrushchenko při práci v ÚOCHB

„Poprvé jsem služeb Centra využil při prodlužování povolení k pobytu. Později jsem požádal o pomoc při několika jednáních na cizinecké policii; byl jsem vždy velmi spokojen. Tato služba je pro mne i další vědce naprosto nedocenitelná. V květnu 2009 uspořádalo Centrum projížďku parníkem po Vltavě pro zahraniční výzkumné pracovníky a jejich rodinné příslušníky. Prožil jsem příjemné chvíle při setkání s novými i starými přáteli a vychutnal si krásný pohled na vltavské břehy i skvělé pohoštění. Bylo by příjemné, kdyby se z takových akcí stala tradice, neboť umožňují setkání s celou řadou zahraničních vědců z různých pracovišť v České republice, kteří se často navzájem neznají.
Pokud mohu shrnout, myslím, že lidé v Centru přispívají k tomu, aby život zahraničních vědců v České republice byl mnohem příjemnější a snazší. Co je potřeba ocenit především, je pozornost a respekt, které věnují každému z nás,“ říká Valery Andrushchenko.

Snazší vstup zahraničním pracovníkům do ČR

Šárky Brábníkové z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které projekt České centrum pro mobilitu v letech 2008–2011 finančně podporuje, jsme se zeptali:

V čem vidíte přínos ČCM a proč se MŠMT rozhodlo finančně podpořit právě tento projekt?
České centrum pro mobilitu vzniklo v SSČ AV ČR v r. 2005 na základě projektu ERA MORE v 6. rámcovém programu EU, ze kterého bylo v počátečním tříletém období finančně podporováno. Za cíl si kladlo vytvořit síť mobilitních center ve všech členských a asociovaných státech Evropské unie, která by poskytovala aktuální informace, služby a pomoc přijíždějícím výzkumným pracovníkům jak v záležitostech jejich profesního, tak i osobního života. Jde především o pomoc při zajištění vstupních formalit, povolení k pobytu, sociálního a zdravotního pojištění, informací o daňovém a důchodovém systému, vyhledání vhodného bydlení, škol pro děti, jazykových kurzů apod.
Jelikož prostředky na vytvoření a chod tohoto centra z komunitárních zdrojů byly omezené a jeho služby by se daly obtížně realizovat na celém území republiky, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se rozhodlo tento projekt podpořit již v jeho začátcích a vytvořit síť regionálních spolupracujících míst, která by doplňovala služby ČCM v regionech.
Přínos Centra pro přijíždějící výzkumné pracovníky i pro pracovníky výzkumných institucí a vysokých škol, kteří se zabývají přijímáním zahraničních pracovníků, je jednoznačný. Do doby jeho vzniku neexistovalo v České republice centrální pracoviště, které by obdobné služby přijíždějícím výzkumným pracovníkům poskytovalo. Ti si veškeré formality u nás museli obstarávat sami, případně za pomoci zahraničních odborů příslušných pracovišť či škol. Dnes je povědomí o existenci Centra již velmi rozšířené.
Právě jeho přínos vědeckovýzkumné obci a stále se zkvalitňující a rozrůstající služby přesvědčily MŠMT, že až projekt Evropské komise skončí, bude ČCM i nadále finančně podporovat prostřednictvím programu EUPRO.

Projekt započal v roce 2005. Jak jej po těch pěti letech hodnotíte?
U zrodu projektu ČCM jsem byla od samého počátku od roku 2004. Nejprve prostřednictvím účasti na expertní skupině Evropské komise pro lidské zdroje a mobilitu, která návrh na vytvoření sítě mobilitních center projednávala. Následně jsem spolupracovala s Akademií věd ČR při přípravě českého návrhu na projekt centra mobility. V konečné fázi jsem se opakovaně účastnila oponentních jednání. Považuji proto Centrum tak trochu za „své dítě“. Musím říci, že mi poslední dobou dělá čím dál větší radost. S personálním přeobsazením získalo nový náboj, nové myšlenky, větší akčnost a naplňuje to, o co v jeho rámci jde především – usnadnit zahraničním pracovníkům vstup do České republiky s minimální administrativní zátěží a vytvořit jim příznivé podmínky pro jejich náročnou práci.

Jak konkrétně České centrum pro mobilitu pomáhá? Pracovištím jsme k dispozici už od samého zrodu myšlenky přijmout zahraničního občana. Zvláště v případě vědců, kteří přicházejí ze zemí třetího světa, se jedná o poměrně náročný proces.
Se zahraničními vědci se poprvé setkáváme při registraci na cizinecké policii, kam je doprovázíme, poté je provázíme po celou dobu jejich pobytu v ČR. Vždy u nás naleznou radu a pomoc pro sebe i rodinné příslušníky – ať už se jedná o úřední formality nebo praktické potřeby jako hledání mezinárodní mateřské školy či zubního lékaře. Náš projekt není pouze formální, vyřízené případy jednotlivých vědců nejsou jen čárka do statistiky nebo papír v šanonu. Jsou to lidé, s nimiž sdílíme jejich každodenní radosti i starosti.

Oksana Forostyaková z ÚEM (vpravo) s maminkou a tříletou dcerkou
Oksana Forostyaková z ÚEM (vpravo) s maminkou a tříletou dcerkou

Manželé Oksana a Serhiy Forostyakovi přicestovali do Prahy poprvé v roce 2006 a od té doby, jak sami říkají, jsou do ní zamilovaní. Také z tohoto osobního důvodu zvolili doktorandské studium na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a současně pracují v Ústavu experimentální medicíny AV ČR, v. v. i. Zároveň ale nechtěli být příliš daleko od domova, kterým je Ukrajina, neboť doma zanechali dvouletou dcerku.
„Stěhování je vždy poměrně náročné, zvláště když měníte zemi pobytu. Kromě základních věcí, jako je nový způsob života v nové společnosti, je třeba čelit mnoha úředním formalitám, které výrazně komplikují život, a to zvláště na počátku pobytu a bez znalosti jazyka. Pro cizince je velmi přínosné, když nalezne pomoc a odbornou radu. O Centru jsme se dozvěděli od našich kolegů, spolupracujeme s ním již více než rok. Je obtížné dostatečně ocenit podporu, které se nám dostalo, ať už se jednalo o služby týkající se vstupních formalit, právních konzultací a hlavně o pomoc při procesu sloučení s rodinou, díky němuž je naše dcerka konečně v Praze s námi. Můžeme potvrdit, že cizinec se může spolehnout na pracovníky Centra od prvního dne po celou dobu pobytu v České republice,“ shrnuje Oksana Forostyaková.

Chemický inženýr César Rodriguez absolvoval v září 2006 na univerzitě v Uruguayi. V témže roce přijel do Prahy, aby pracoval v Ústavu makromolekulární chemie AV ČR, v. v. i., v rámci UNESCO-IUPAC postgraduálních kurzů v polymerních vědách. „Není jednoduché absolvovat všechny formality vedoucí k legalizaci dlouhodobého pobytu v České republice. Po mnoha hodinách strávených v nekonečné frontě před úřadovnou cizinecké policie jsem se dozvěděl o existenci Centra od kolegy, který se na něj již dříve obrátil, když řešil problémy spojené s odcizením osobních dokladů.

César Rodriguez v laboratoři v ÚMCH
César Rodriguez v laboratoři v ÚMCH

ČCM vyřizuje povolení k dlouhodobému pobytu i pro indického občánka Johana, který je na fotografii se svými rodiči, Elizabeth Johnovou z Fyzikálního ústavu AV ČR a Sibu Simonem z Ústavu experimentální botaniky AV ČR.
ČCM vyřizuje povolení k dlouhodobému pobytu i pro indického občánka Johana, který je na fotografii se svými rodiči, Elizabeth Johnovou z Fyzikálního ústavu AV ČR a Sibu Simonem z Ústavu experimentální botaniky AV ČR.

České centrum pro mobilitu poskytuje řadu služeb, které pomáhají cizincům – vědcům – s integrací do české společnosti. Radí a pomáhá nejen s podáváním žádostí o povolení pobytu, ale i s ostatním jednáním na cizinecké policii. Organizuje také neformální setkání, na nichž si mohou zahraniční vědci vyměňovat zkušenosti a poznatky ze života v ČR. Aby byl rozsah pomoci patrný, je třeba porovnat současnou situaci se situací v předchozích letech. S kolegy jsme zažívali nekonečné a nedůstojné fronty před budovou cizinecké policie, dokonce jsme čekali přes noc. Jednání s úředníky nebylo vždy přátelské; vznikaly problémy s jazykovou bariérou, v důsledku čehož se celý proces žádostí o vízum stával nepříjemným, velmi únavným a časově náročným. V současnosti máme možnost žádosti podávat přes ČCM; tento postup je mnohem efektivnější a méně zatěžující. Pracovníci Centra jsou nejen přátelští a laskaví, ale také se velmi dobře orientují v dané problematice a vždy hledají optimální řešení pro naše konkrétní potřeby, což oceňují i mnozí jiní vědci, kteří žijí v této krásné zemi.“

logo Euraxess

V lednu 2010 se stávající název České centrum pro mobilitu mění na EURAXESS centrum. Důvodem změny je zapojení centra do evropské sítě EURAXESS, která zahrnuje více než 200 center v 35 zemích Evropy. Členství v EURAXESS umož­ňuje nejen asistovat při příjezdu vědeckých pracovníků ze zahraničí, ale pomáhat i při vycestování českých výzkumníků do ostatních evropských zemí. Centra pomáhají rovněž při vyhledání a zadávání volných vědeckých pracovních pozic prostřednictvím celoevropského portálu EURAXESS. Na webových stránkách www.euraxess.cz jsou k dispozici praktické informace pro zahraniční vědecké pracovníky a kontakty na hlavní sídlo centra ve Wiehlově domě v Praze i na dalších šest regionálních center v ČR.

VIKTÓRIA BODNÁROVÁ,
MARKÉTA DOLEŽALOVÁ,
Středisko společných činností AV ČR, v. v. i.