Říká se, že kdo nenavštívil tropické deštné pralesy, nemůže pochopit přírodu naší planety v její úplné rozmanitosti a kráse. Spletitost ekologických vazeb a vztahů v tropech je totiž úžasnou přírodní laboratoří vědeckého poznání, která musí uchvátit každého přírodovědce. Pro ty, kteří neměli a nemají příležitost do tropické přírody cestovat, zbývá k poučení a pokochání film, televize a knížky. Nová kniha zoologa a malíře Jana Dungela je tou nejlepší navštívenkou přírody a obyvatel tropů.
Již průkopník přírodovědného poznání Jižní Ameriky, Alexander von Humboldt, řekl, že kniha o přírodě musí vyvolat takový dojem jako příroda sama. Toto krédo nová publikace nakladatelství Academia ve vrchovaté míře naplňuje. Autor do knihy vložil vlastní mnohaleté zkušenosti přírodovědce, a především nevšední malířské umění. Kniha čtenáře provede barevným a tajemným světem deštných a mlžných pralesů, savan a mokřadů jihoamerického kontinentu. Jan Dungel při pobytech v těchto podivuhodných krajích pilně zachycoval podobu místních divokých zvířat do svého polního skicáře. V knize je pak představeno na 90 vybraných ilustrací namalovaných akvarelem, měkkou tužkou a barevnými pastelkami. Malbám je v publikaci dopřán prostor velkého formátu, což velmi příhodně umocňuje jejich působení a odráží autorův prožitek přímého dotyku přírody. Kresby jsou doplněny barevnými fotografiemi, jež dokreslují ráz prostředí anebo zobrazují samotná zvířata, která v odpovídajícím typu krajiny žijí. Srovnání podoby stejných druhů, které jsou jednou zachyceny okem kamery a podruhé štětcem malíře, je neobyčejně působivé a podnětné. Oba přístupy k zobrazení světa kolem nás mají své výhody a nevýhody, ale je zřejmé, že navzájem nejsou zaměnitelné ani nahraditelné.Texty jsou v knize poněkud v pozadí, nicméně jsou napsány neotřelým a svěžím stylem a vytvářejí důstojný doprovod skvělým ilustracím. Mimo nezbytné faktologie doprovázející charakteristiku krajiny a její bioty, se autor svěřuje také s vlastními, často velmi niternými pocity při pobytu v tropickém prostředí savan a pralesů. Sděluje mimo jiné, že na Zemi ještě existují oblasti divočiny, ve kterých je výhradním vládcem dosud sama příroda. Pobyt v takových místech je samozřejmě tvrdou zkouškou naší civilizované změkčilosti a výjimečné zážitky jsou vykupovány strádáním a utrpením, které v běžném životě jinak vůbec nepoznáme. Musíme se ovšem ptát, jak dlouho ještě budeme mít příležitost podobné zkušenosti získávat. Celým textem se proto prolíná autorova obava, že můžeme sami v brzké době způsobit zánik těchto přírodních rájů, ve kterých je naše vnímání skutečnosti světa tak neopakovatelně jedinečné.
Je pozoruhodné, kolik českých přírodovědců, a zvláště zoologů se věnuje kreslení a malování přírody a zvířat. Mnozí z nich dosáhli bezesporu vysoké profesionální úrovně a je škoda, že se více neprosazují také v zahraničí (i když věřím, že k tomu také dříve či později dojde). Kniha Jana Dungela má vysokou hodnotu uměleckou a zároveň je mimořádně závažným dokumentem stavu přírodního biomu s prvořadým významem pro ekologickou rovnováhu celé planety. Pro mě je rovněž připomínkou skutečnosti, že vědecké poznání může mít také poněkud jiný rozměr a povahu, než je úporné publikování v prestižních časopisech s vysokým faktorem impaktu. Jsem přesvědčen o tom, že nová knížka Jana Dungela musí potěšit každého čtenáře bez ohledu na vyhraněnost jeho zájmů.
Jan Zima,
Ústav biologie obratlovců AV ČR
English
