Záchranný archeologický výzkum města Mšena

Obr. 1.: Mšeno, pohled od severu. Dominantnou města je novorománský kostel sv. Martina, vlevo náměstí Míru, v centrální části fotografie skrytá plocha Masarykovy ulice (foto ARUP).
Obr. 2.: Část „kovárny“. Na začištěné ploše dobře viditelný obrys zahloubené jámy, v popředí dvě pece (foto ARUP).

 

V písemných pramenech vystupuje Mšeno od sklonku 13. století jako královská ves, od poloviny 14. století jako městečko (oppidum) v majetku Ronovců. Základní cílem výzkumu bylo sledovat proměny původní vsi v městečko a jeho následný vývoj do dnešní podoby. Novověké dějiny městečka nebyly klidné; během 18. a 19. století Mšeno postihly čtyři desítky požárů, dva z nich (1670 a 1867) katastrofické – požáry zničily kostel, radnice i domy kolem náměstí.

 

Obr. 3.: V předním čtverci je zřetelné zčásti preparované zdivo základů zvonice (foto ARUP).
Obr. 4.: Pohled na výzkum v severní části náměstí Míru se zahloubenými novověkými objekty (foto ARUP).

 

Archeologové dosavadní etapy výzkumu realizují ve spolupráci s investorem i stavební firmou právě v prostoru náměstí Míru a Masarykovy ulice (jedné z hlavních mšenských ulic, ústících do náměstí) v blízkosti novorománského kostela sv. Martina (nově vybudovaný, vysvěcený v roce 1878). Dodržení komunikačního schématu a logistiky městského jádra vedlo archeology k provádění výzkumu po menších návazných sektorech o plochách několika arů, postupně pokrývajících prostor náměstí a jeho nejbližšího okolí.

Nejstarší zachycené osídlení lze datovat do druhé poloviny 13. století; reprezentují je zahloubené stavby, tzv. zemnice. Ty jsou porušeny mladšími situacemi a jejich přesná rekonstrukce je obtížná. Jejich umístění na obvodu stávajícího náměstí napovídá, že může jít o první podobu Mšena po jeho vysazení, tzv. lokaci.

 

Obr. 5.: Výzkum náměstí odhalil intenzivní využívání plochy ve středověku i novověku (foto ARUP).

 

Překvapivý je nález dílny na zpracování železné rudy, pracovně označené jako kovárna, datované do 14. století. V odkrytém prostoru se podařilo zachytit dvě pece, zastřešený pracovní prostor a odpadní jámu. Samotný nález „kovárny“ je ojedinělý a jeho výlučnost spočívá i v poloze dílny – mezi kostelem a náměstím, s ohněm (či zápachem) pracující provozy totiž bývaly ve středověku zřizovány dále od ústředního prostoru.

V témže sektoru badatelé zachytili část zdiva barokní zvonice, původně třípodlažní, samostatně stojící stavby. Její polohu známe z tzv. Císařského otisku indikační skici Stabilního katastru z poloviny 19. století, kdy zvonici, kostel a k němu přiléhající hřbitov ohraničovala zeď (tu se podařilo ve fragmentech také zachytit). Po požáru v roce 1867 nebyla zničená zvonice již obnovena a nové zvony byly umístěny do věže nově zbudovaného kostela.

 

 

Největší překvapení přinesly sektory na náměstí Míru. Původní očekávání relativně prázdné plochy náměstí vystřídal obraz, který je běžnější spíše na lokalitách s intenzivním pravěkým osídlením. S jistou nadsázkou lze říci, že dosavadní zkoumané sektory jsou posety zahloubenými objekty středověku a novověku, nejmladší se datují keramikou a mincemi do 19. století. Nejstaršími jsou již zmiňované zemnice. Mladší objekty jsou však do značné míry záhadou, jejich výplň tvoří ve většině případů spálený materiál a suť. Předběžná pracovní hypotéza uvažuje o hlinících, odkud se těžila spraš na stavbu nových domů po požárech; vzniklé hliníky byly zasypávány materiálem z požářišť. Upřesnění navržené hypotézy je jedním z cílů dalších výzkumných prací.

 

JANA MAŘÍKOVÁ-KUBKOVÁ,

Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.