Medaili Josefa Hlávky převzal prof. František Vyskočil

Na návrh předsedy Akademie věd ČR prof. Jiřího Drahoše udělila Nadace „Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových“ Medaili Josefa Hlávky jednomu z nejvýznamnějších českých neurofyziologů prof. Františkovi Vyskočilovi. Medaile Josefa Hlávky je každoročně udělována významné osobnosti české vědy a umění jako ocenění celoživotního díla.

V letošním roce je to pro prof. Vyskočila, který dlouhodobě působí ve Fyziologickém ústavu AV ČR a na Přírodovědecké fakultě UK již druhé významné ocenění - 2. listopadu 2011 převzal prof. Vyskočil z rukou předsedy AV ČR prof. Jiřího Drahoše také Čestnou oborovou medaili J. E. Purkyně za zásluhy v biomedicínských vědách. Výzkumy prof. Vyskočila vedly k významným objevům a v roce 1977 mu umožnily založit fyziologickou vědeckou školu studia nekvantového uvolňování neuropřenašečů a předložit ucelenou teorii tohoto druhého hlavního mechanismu přenosu informace na nervových a svalových synapsích.

 

  Návrh na Medaili Josefa Hlávky pro prof. RNDr. Františka Vyskočila, DrSc.

                Prof. RNDr. František Vyskočil, DrSc., je významným vědcem v oblasti neurofyziologie a neurobiologie, uznávaný vysoce nejen na národní, ale i mezinárodní úrovni. Je dlouhodobým vědeckým pracovníkem Fyziologického ústavu AV ČR, v. v. i., a profesorem na Přírodovědecké fakultě UK. Již řadu let přednáší fyziologii živočichů a člověka pro 150-170 bakalářských studentů a vede pokročilé kurzy z neuroanatomie a molekulární dráždivosti, přičemž patří do první desítky oblíbených učitelů na Přírodovědecké fakultě.

                Objevil nekvantové uvolňování neuropřenašeče acetylcholinu u savců a vytvořil ucelenou teorii tohoto druhého hlavního mechanismu přenosu informace na nervo-svalových synapsích. Přispěl dále podstatným způsobem k porozumění mechanismům znecitlivění receptorů na nervových synapsích, k pochopení procesů probíhajících během šířící se korové deprese a anoxické smrti mozku a četných jiných neurofyziologických dějů. Uveřejnil 263 indexovaných, anglicky psaných publikací včetně dvou publikací v Nature. Tyto články byly citovány 3 703x, každý v průměru 14x, h index 31. Poznatky prof. Vyskočila, zejména jeho koncepce mechanismu vzniku a působení difusního nekvantového uvolňování neuropřenašeče, se již staly součástí učebnic neurobiologie. Celosvětové uznání prof. Vyskočila dokládá i skutečnost, že na základě pozvání se stal autorem prestižního monografického článku „Nonquantal Acetylcholine Release" v The New Encyclopedia of Neurosciences, 2009 a dalších přehledných článků.

                Vzhledem k podílu na událostech r. 1968 se nemohl prof. Vyskočil účastnit do roku 1990 zahraničních konferencí a stáží, s výjimkou SSSR. Jeho úzká spolupráce s kolegy ze Sankt Petersburgu a Kazaňské lékařské univerzity byla však velmi úspěšná a vyústila v desítky publikací v prestižních časopisech, v nepolitickou cenu Akademie věd SSSR a ČSAV v roce 1974 a nakonec i k udělení titulu laureáta státní ceny republiky Tatarstan v roce 1994. Po roce 1994 bylo prof. Vyskočilovi Národním ústavem zdraví v USA (NIH) uděleno prestižní stipendium Fogarty pro seniory v neurovědách a mohl po tři roky za sebou vždy po několik měsíců pracovat na University of California, San Francisco. Byl pozván i k několika přednáškovým cestám po Velké Británii, kde se mu dostalo uznání i od nositelů Nobelovy ceny za práce z oblasti elektrofyziologie a neurobiologie, jako byli Sir A. Huxley, B. Katz či J. Eccles.

                Prof. Vyskočil se celý život věnoval nejen výzkumu a učení, ale i popularizační a kulturně-vzdělávací činnosti. Známý je hlavně svými příspěvky v ČRo 2 a v ČRo Leonardo, ČT24 Milenium a dále mnoha články v populárně vědeckém časopisu Vesmír i v denním tisku. Přednáší pro lektory manželských poraden a je znám svými články a rozhlasovými příspěvky o fyziologii ženského a mužského mozku. Kromě své odborné práce působil i ve vědecko organizačních funkcích Univerzity Karlovy (1994-1997) a ve Fyziologickém ústavu AV ČR (1990-1997). Jeho hlavním cílem bylo dát větší váhu objektivním kritériím v hodnocení vědecké práce a zvýšit tak výkonnost české vědy. Napsal s Dr. J. Zichou jeden z prvních článků do časopisu Vesmír o scientometrickém hodnocení naší vědy (Vesmír 1990). Své spolupracovníky i žáky stále vede k širokému vědeckému a kulturnímu pojetí moderního vědeckého pracovníka. Jako primárius kvarteta Heroldova klubu v osmdesátých a devadesátých létech pořádal koncerty Smetanových, Beethovenových, Mozartových, Haydnových a mnoha jiných komorních děl v Heroldově klubu, kulturních střediscích českých měst i na půdě ústavů Akademie věd a při vědeckých setkáních a kongresech. 

                Pro svou významnou vědeckou, popularizační a kulturně-osvětovou činnost, pro svůj zcela nezpochybnitelný přínos světové neurobiologii a zvýšení kvality výuky na Universitě Karlově je prof. RNDr. František Vyskočil, DrSc., vysoce vhodným kandidátem na Medaili Josefa Hlávky, která by byla bezesporu odpovídajícím oceněním jeho celoživotního díla ve prospěch české vědy, umění a vzdělanosti, zejména v tomto roce, kdy se prof. Vyskočil dožívá významného životního jubilea - 70 let.

 

Připravily: Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR a Fyziologický ústav AV ČR