1.3.2010 Literární noviny
Aleš BLUMA
Polovina kandidátů do nové Rady pro vědu, výzkum a inovace se bojí prezentovat své názory. Proč asi?
Premiér Jan Fischer se skutečně nechová jako tuctový politik. Jeho přístup je často velmi neortodoxní. Třeba úplně změnil systém výběru členů Rady pro vědu, výzkum a inovace (RVVI). Doposud bylo zvykem, že členové této rady, poradního orgánu vlády, byli nominováni neznámo kým, vybráni neznámo jak a poté jmenováni premiérovým rozhodnutím.
Tento poněkud nešťastný způsob jmenování dával skvělou možnost různým lobbistům rozehrávat zákulisní hry a protlačovat své kandidáty. V radě se pak vytvářely zájmové skupiny, které se navzájem přetlačovaly o moc a vliv. Premiér Topolánek navíc převedl oblast vědy a inovací přímo do své pravomoci s tím, že bude radu přímo řídit. Jenže na ni neměl čas a na jednání se prakticky nevyskytoval. Zastupovala jej tam ve funkci první místopředsedkyně, nynější ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kopicová, která ovšem nebyla členem vlády a neměla dostatečné pravomoci. O ty pravomoci se ještě k tomu hádalo ministerstvo školství s úřadem vlády, takže docházelo k pikantním situacím, kdy ministr školství, pod nějž spadají vysoké školy, na nichž se samozřejmě také dělá věda, byl informován o řadě věcí až v okamžiku, kdy už bylo rozhodnuto. Ondřej Liška na to dosud trpce vzpomíná.
Připočte-li se k tomu kromě jiného i velmi malá transparentnost rady, kdy zápisy byly velmi stručné, pokud byly vůbec, není divu, že řada vědců dostávala osypky, jenom když o radě slyšela. V okamžiku, kdy rada nakonec vymyslela slavný kafemlejnek na rozdělování peněz, nespokojenost dostoupila vrcholu. Návrh na snížení rozpočtu Akademie věd ČR do dvou let na polovinu potom už byl jen tou příslovečnou poslední kapkou.
Kdo má vizi, hlaste se
Vědci si stěžovali, kde mohli. Především ti z akademie věd, podporováni občas i některými kolegy z vysokých škol. U premiéra Fischera nakonec došli sluchu. Ten rozhodl, že kandidáty do rady vyberou jednotlivé vysoké školy, vědecké ústavy a své návrhy dá i hospodářská komora a Svaz průmyslu a dopravy ČR. Svolal k tomu schůzku všech zainteresovaných stran a přišel s nápadem, že výběr bude dvoukolový s tím, že každý kandidát se představí na veřejném slyšení, kde vysvětlí svou představu, jak by měla rada fungovat a jak si představuje svou práci. Jenže narazil.
Kategorické veto oznámili především zástupci podnikové a hospodářské sféry. Své kandidáty si chtěli vybrat sami a absolutně nechtěli, aby jim do toho někdo mluvil, ba dokonce si snad dovolil je nějakým způsobem zpovídat. Kupodivu proti byli i zástupci České konference rektorů a Rady vysokých škol. Jenom souhlas akademie věd nestačil. Premiér uznal realitu a svůj návrh stáhl. Snažil se aspoň, aby byl dostatečný čas na výběr kandidátů. Narazil i v tomto případě. Účastníci dostali na výběr kandidátů něco více než 14 dní. Na řadě pracovišť i přes krátkou dobu výběr dělali odpovědně, i když moc velký zájem nebyl. Nakonec se mezi kandidáty neocitla ani jedna žena a dva členové dosavadní rady se dokonce navrhli znovu. Svaz průmyslu a obchodu i hospodářská komora si s tím těžkou hlavu nedělaly. Navrhly své prezidenty a viceprezidenty. Jakýpak výběr.
Transparentnost nadevše
Jako reakce na návrh rozpočtu financování vědy vzniklo minulý rok občanské sdružení, které se nazvalo Fórum věda žije. Tvoří ho především mladí vědci z různých oborů, postdoktorandi a doktorandi z akademie věd i vysokých škol. Jejich happeningy ukázaly, že vědci nemusejí být nudní suchaři, uzavření ve svých laboratořích. Od happeningů přešli k jednáním a setkali se nejen s premiérem Fischerem nebo ministryní Kopicovou, ale i s poslanci výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Parlamentu České republiky. Když zjistili, že premiér neuspěl se svým návrhem na veřejná slyšení, rozhodli se, že se to pokusí zorganizovat sami. Podle nich je členství v Radě pro vědu, výzkum a inovace významná a zodpovědná veřejná funkce. Veřejnost má tedy právo znát názory kandidátů na chod rady. Má právo i veřejné kontroly. „Bez veřejné kontroly bude obměněná RVVI opět jen bojištěm pro prosazování skupinových zájmů, nikoliv sborem zodpovědných osobností, kterým jde o českou vědu jako celek,“ říká Martin Krummholz, předseda fóra.
Sdružení vyzvalo všechny kandidáty, aby se podrobili veřejnému slyšení. Z třiadvaceti kandidátů kladně odpovědělo devět osobností. Sedm dalších kandidátů z vysokých škol aspoň poslalo písemně své vize, i když se odmítlo veřejného slyšení zúčastnit. Zástupci podnikové a hospodářské sféry vše bojkotovali. Prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Míl se vyjádřil, že lidé jeho formátu se přece nebudou někomu zpovídat. Nakonec se 22. února sešli v Divadle Archa, které bylo naplněno především mladými lidmi, dva profesoři z vysokých škol, jeden zástupce podnikové sféry, který ale zdůraznil, že je tam sám za sebe a vědci z akademie věd. Premiéra zastupoval jeho poradce Michal Frankl, z politiků se tam objevil zelený exministr Ondřej Liška a Jiří Havel, stínový ministr školství ČSSD. Ostatním politickým stranám to nestálo za námahu.
Vědci, kteří prezentovali své názory ve veřejném slyšení, si vcelku notovali. Není divu. Zástupci vysokých škol, prof. Jiří Zlatuška z Masarykovy univerzity i doc. Tomáš Opatrný z Univerzity Palackého platí za rebely, kteří se rozhodně nepodřizují mainstreamovému názoru. Jan Šotola sice vede výzkumné oddělení Zentivy už 15 let, ale předtím pracoval na akademii věd a cítí se být víc vědcem než zástupcem průmyslu. Ostatní účastníci byli z různých pracovišť akademie věd a prof. Hořejší, doc. Oliva, prof. Hobza nebo prof. Chýla nikdy nepatřili k těm, kteří by nedokázali jasně říci svůj názor. Podle Karla Aima, kandidáta z Laboratoře termodynamiky AVČR, všichni se shodovali od 80 do 90 procent.
Rozdělme RVVI, změňme financování
Kandidáti se prakticky shodli na tom, že by budoucí rada měla být orgánem, který bude oproštěn od kompetencí správního charakteru. Měla by mít na starosti především koncepci a vizi. Nový orgán, který by byl vytvořen a je jedno, jestli to bude ministerstvo pro vědu, autorita nebo pouhý úřad, by vykonával funkce ústředního správního orgánu a zároveň by zajišťoval mezinárodní spolupráci. Připravit legislativně tento přechod by mělo být jedním z hlavních úkolů nově jmenované rady. Nově jmenovaní členové by měli práci v radě také věnovat podstatnou část svého času. Zástupci průmyslu by měli v RVVI hrát pouze expertní a poradní roli. Měli by říci, jaké absolventy, jaké doktorandy průmysl potřebuje, nikoliv řídit vědu.
Tak jak je to běžné na celém světě, inovativní výzkum by si měly firmy financovat samy. Výše státní podpory podnikatelskému sektoru je u nás dvakrát vyšší než je průměr EU i OECD. „Podporovat výzkum firem, které patří bohatě ziskovému ČEZ, je zhůvěřilé,“ řekl prof. Hořejší. Situace, kdy 30 procent přihlášených patentů v ČR pochází z ústavů AVČR je anomálií. V sousedním Německu 90 procent patentů pochází z průmyslové sféry a pouze deset procent z akademických pracovišť. Stát by měl podporovat inovace pouze tehdy, pokud by firma po realizaci patentu odvedla do státního rozpočtu více, než získala na dotacích. Se zajímavým nápadem přišel doc. Opatrný. Ten navrhoval podporu inovací ve firmách formou daňových asignací. Daleko větší institucionální podpora by měla být státem směrována spin-off firmám, kam by měli přecházet vědci, kteří by svůj objev chtěli dotáhnout do průmyslové nebo komerční aplikace. Pokud by byl podporován průmyslový výzkum, měl by být také kvalifikovaně hodnocen nezávislými komisemi s mezinárodní účastí, což v současné době prakticky neexistuje a peníze se vydávají, aniž by se zjišťovala úspěšnost projektu. Jak ve vědeckých ústavech, tak na vysokých školách a v průmyslu by se daleko více měla podporovat excelence, třeba i na úkor těch méně schopných a méně úspěšných.
Metodiku hodnocení výsledků výzkumných organizací je třeba předělat. Všichni kandidáti se shodli, byť s těžkým srdcem, že vymýšlet něco dalšího by asi nebylo produktivní. Metodika by ale měla víc přihlížet ke specifikům jednotlivých oborů a číselné a bodové výsledky hodnocení by měly být jen jednou z informací pro kvalifikované rozhodnutí o přidělení finančních prostředků.
Premiér se nevzdává
Ti, kteří si mysleli, že podají kandidaturu a budou jmenováni, nepočítali s tím, že premiér Fischer má svou hlavu. Když mu neprošel jeho nápad s veřejným slyšením, rozhodl se uspořádat aspoň slyšení neveřejná. V následujících dvou týdnech si bude zvát všechny kandidáty na pohovor, a teprve až si udělá obrázek o jejich představách, definitivně se rozhodne, koho jmenuje.
V polovině března by mělo být složení nové RVVI známo. Bude zajímavé vidět, kolik z těch, kteří se nebáli se svou vizí předstoupit před veřejnost, se nakonec do nové rady dostane.
cs 
