Abstrakty příspěvků panelu "Sociální nerovnosti a protesty"

Péče jako kritická kategorie globální sociální nerovnosti

V připravovaném příspěvku se zaměřím na zasazení péče do diskursu sociální spravedlnosti. Jednou ze zásadních bariér přístupu žen k sociálním a ekonomickým právům zůstává nerovná dělba práce sociálně konstruovaná s odkazem na biologické pohlaví a zneuznání péče, kterou ve většině případů zajišťují ženy. Globalizační ekonomické procesy, rostoucí míra migrace a všeobecný nárůst zaměstnanosti žen se podílejí na proměně společenské organizace péče, která je v současné době stále více přesouvána na trh práce. Na jedné straně tedy dochází ke komodifikaci péče a jejímu začlenění do systému tržní logiky hodnocení výkonu, na straně druhá pak k vykořisťování žen, ze sociálně znevýhodněných skupin a v západních státech často imigrantek z rozvojových zemí, zaměstnávaných v pečovatelských profesích, charakteristických nejistým pracovním statusem, nízkým finančním ohodnocením, vysokou časovou flexibilitou a nedostatečnými pracovními podmínkami bez přístupu k sociálnímu zabezpečení. Arlie Hochschild upozorňuje na globální souvislosti těchto procesů v podobě odlivu péče z rozvojových zemí, což označuje jako nový citový imperialismus. Péče tudíž představuje jednu z kategorií sociálních nerovností, do níž se nepromítají pouze nerovnosti mezi muži a ženami, ale rovněž nerovnosti třídní, rasové a obecně globální.

Mgr. Ondřej Štěch

Zdroje odporu proti globální bídě

Vyjdu ve svém příspěvku z rozpracování problému globálních chudých u Thomase Poggeho a zaměřím se na motivační strukturu boje proti globální extrémní chudobě u obyvatel rozvinutých zemí. V této souvislosti chci rozpracovat tezi, že boj za sociální spravedlnost by měl být provázán na národní a globální rovině – neboť většina lidí v rozvinutých zemích také žije v existenčních nejistotách (byť nesrovnatelných s globálním Jihem), nebudou podporovat solidaritu, která by šla zejména na jejich úkor, byť ve prospěch velmi chudých. Cílem musí být celkově rovnoměrnější rozdělení globálního důchodu.

Mgr. Ondřej Lánský

Desintegrace sociálního strádání a extrémní chudoby a její důsledky

Obecně se příspěvek v kontextu teorie uznání soustředí na situaci globálního kapitalismu a na morálně-filosofické důsledky procesu desintegrace sociálního strádání a extrémní chudoby. Ti, kteří nejvíce strádají chudobou (převážně obyvatelé globálního jihu), nemohou v současnosti dostatečně adekvátně zaujmout pozici dotčených. Požadavky těchto nejchudších obyvatel planety nemají status legitimních nároků sociálních hnutí v tradičním smyslu. Příspěvek se tedy zabývá nejen náčrtem sociální situace globálního kapitalismu, ale především otázkou, zda jsou lidé profitující ze současného statusu quo (převážně obyvatelé globálního severu) povinni zaujmout roli dotčených a hájit zájmy těchto nejslabších i v situaci, kdy se jich extrémní chudoba netýká?