Z monitoringu tisku

Při jmenování rady pro vědu Nečas porušil zákon

Kdo se mýlí v neutrinech, která jsou rychlejší než světlo?

EK schválila dotaci 2,3 miliardy korun na vědecké centrum BIOCEV


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

SAYING IT ...ON PAPER knižně

V listopadu vychází knížka anglických esejů bývalého oblíbeného lektora a zkušeného editora vědeckých textů Richarda Haase. Knížka má nejen klasickou tištěnou podobu, ale také elektronickou verzi. K vydání v Ústavu pro jazyk český ji připravil Akademický bulletin a k dostání bude v knihkupectví Academia.

richard_mensi.jpg

 

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Vědecká spolupráce se Španělskem

Navzdory nemalé vzdálenosti mezi Českou republikou a Španělskem existovaly kontakty mezi obyvateli obou zemí od pradávna. Historici dokládají, že je lze datovat již do 10. století. Ve středověkých Čechách byl velmi oblíben španělský národní světec – svatý Jakub, před založením pražské (Karlovy) univerzity r. 1348 se čeští studenti často vzdělávali na univerzitě v Salamance, do Španělska odjížděli na zkušenou čeští šlechtici před bitvou na Bílé hoře. V Praze se v té době začala výrazně prosazovat tzv. španělská strana. Česko-španělské vztahy se různým způsobem prolínaly i dále; zmiňme třeba vliv jezuitů, kteří do Čech přišli v době pobělohorské. Tehdy se rovněž rozšířil kult Pražského Jezulátka, sošky původně ze Španělska, za níž přijíždějí poutníci z celého světa dodnes. Ve 20. století obě země zažily několik desítek let politické nesvobody a obě se jí také nenásilně zbavily.

7_1.jpg
Foto: www.caha.es
Astronomická observatoř Calar Alto, která se nachází v pohoří Sierra
de Los Filabres (Andalusie, jižní Španělsko), je společným projektem Andaluského ústavu pro astrofyziku CSIC a Max-Planck institutu pro astronomii.


Věda se ve Španělsku vyvíjela celá staletí, ale ve 20. století nezažila takový růst jako v některých jiných zemích (Německo, Velká Británie). Granty byly nízké a výzkumný systém sužovala byrokracie a nadbytek úředníků bez jakékoli iniciace k excelenci. Situace se ale v posledních letech změnila. Po roce 2000 vznikly nové výzkumné ústavy, řízené a financované regionálně. Nové instituce způsobují výraznou změnu: roste počet zahraničních stipendistů a stále více španělských vědců se vrací ze stáží v zahraničí. Vzniklo také Ministerstvo pro vědu a inovace (Ministerio de Ciencia e Innovación; http://www.micinn.es), v jehož čele stojí Cristina Garmendia.
Práci v oblasti výzkumu lze rozdělit do dvou skupin – výzkumná centra a vysoké školy. První skupina, kam spadá Španělská národní rada pro výzkum (Consejo Superior de Investigaciones Cientificas, CSIC), partner Akademie věd ČR, je charakteristická tím, že pracovníci výzkumných center nemusejí vyučovat a svůj čas věnují výhradně výzkumu. Na univerzitách je povinností kombinovat výzkum s výukou.
Mezi španělské partnery AV ČR patří, jak jsme již zmínili, Španělská národní rada pro výzkum, v současnosti je součástí Ministerstva pro vědu a inovace. Jedná se o největší veřejnou instituci orientovanou na výzkum ve Španělsku a jednu z největších v Evropě. CSIC je nástupcem JAE (Rady pro pokročilá studia a vědecký výzkum), která vznikla 11. ledna 1907 a byla nezávislou institucí s cílem vzdělávat a navazovat kontakty s evropskou vědou a kulturou. Prvním prezidentem byl Santiago Ramón y Cajal. Ukončení její činnosti vyhlásila Frankova vláda, ačkoli Rada měla stále otevřenou kancelář ve Valencii (později přenesenou do Barcelony). Během druhé světové války muselo navíc mnoho vědců JAE opustit zemi. V roce 1939 za Frankova nově nastoleného systému se JAE transformovala na již zmíněnou CSIC; prezidentem nového orgánu se stal ministr školství José Martín Ibáñez. Příslušný zákon o vzniku CSIC vláda schválila 24. listopadu 1939. V úvodu se zmiňuje vznik stromu vědy a nutnost podporovat jeho harmonický vývoj, aby se zabránilo nadměrnému růstu některých větví (odvětví) a naopak atrofii jiných částí. Tuto alegorii stromu vědy představuje granátovník, jenž zůstal v logu CSIC dosud.
Smyslem CSIC bylo rozvíjet a podporovat výzkum, vědecký a technologický pokrok ve spolupráci se španělskými a zahraničními subjekty. Význam této instituce vychází také z postavení v hierarchii vnitrostátních orgánů; v počátcích byl prezidentem CSIC ministr školství.
V současnosti stojí v čele CSIC prezident (Rafael Rodrigo Montero), dále tři viceprezidenti – pro vědecký a technický výzkum, pro organizaci a vztahy s institucemi a pro mezinárodní vztahy (Jose Juan Sanchez Serrano). Výzkum sestává z osmi hlavních vědecko-technických oblastí, které pokrývají většinu lidského poznání, od základních aspektů vědy až po nejsložitější technologické aspekty vývoje (Humanitní a sociální vědy, Biologie a biomedicína, Přírodní zdroje, Zemědělské vědy, Fyzikální vědy a technologie, Materiálové vědy a technologie, Potravinářské vědy a technologie, Chemické vědy a technologie). Byť má každá oblast vlastní identitu, složité vědecké procesy pomalu překonávají hranice ve prospěch mezioborového výzkumu.
CSIC tvoří síť center a institutů rozmístěných po celé zemi včetně středisek, která fungují ve spolupráci s univerzitami, regionálními vládami a dalšími organizacemi. Centra se nacházejí ve všech autonomních oblastech Španělska, jedno sídlí v Itálii (Escuela Española de Historia y Arqueología v Římě).
CSIC spolupracuje s mnoha význačnými evropskými institucemi, např. s Max-Planck-Gesellschaft – MPG (Německo) a Centre national de la recherche scientifique – CNRS (Francie), i institucemi na jiných kontinentech, např. s Čínskou akademií věd a kanadskou National Research Council (NRC). V současnosti CSIC spolupracuje se subjekty z 50 zemí.
Rozsáhlá síť mezinárodních vztahů se neomezuje pouze na realizaci dvoustranných dohod, nýbrž často zahrnuje i účast na mezinárodních fórech (ESF, EUROHORCS) a reprezentaci Španělska v mezinárodních programech. CSIC tak spolupracuje i s dalšími specializovanými subjekty (Centrum pro rozvoj průmys-lových technologií, Cervantes Institute), aby dosáhla většího zastoupení španělských vědců v zahraničí. CSIC poskytuje služby celé vědecké komunitě prostřednictvím řízení mimořádné vědecké a technologické infrastruktury (ICT), kterou podporuje Ministerstvo pro vědu a inovace.
Zvláštní význam v oblasti mezinárodní spolupráce má vytváření společných výzkumných center s ostatními zahraničními institucemi – např. mezi Andaluským ústavem pro astrofyziku CSIC a Max-Planck Institute for Astronomy – Calar Alto Astronomical Observatory; Mezinárodní laboratoří pro globální změny (LINCG) – virtuální institucí, která zahrnuje různé ústavy CSIC – a Pontifikální katolickou univerzitou v Chile. V přípravné fázi je spolupráce Convivencia: representations, knowledge and identities (500–1600 ad) mezi centrem CSIC a Max-Planck Institute, které bude studovat soužití židů, křesťanů a muslimů v 6.–17. století.
Mezi velké projekty s podporou EU, na nichž se CSIC významně podílí, patří kromě výše uvedené Calar Alto Astronomical Observatory (otevřena v roce 1979) rovněž i Doñana Biological Station (založena v r. 1964 jako útočiště pro druhy ohrožené vyhubením – mezi nimi i iberského rysa; v r. 1994 byla vyhlášena jako bezpečný průchozí koridor pro migraci ptáků, přírodním světovým dědictvím a biosférickou rezervací UNESCO). Dále European Synchrotron Radiation Facility (laboratoř v Grenoblu ve Francii sdílená 18 zeměmi provozuje nejvýkonnější zdroj synchrotronového záření v Evropě), Hespérides Ocean Research Vessel (výzkumné plavidlo španělského námořnictva sídlící v Cartageně, v provozu od r. 1990), Sarmiento de Gamboa Ocean Research Vessel (výzkumné plavidlo se od r. 2006 používá pro výzkum ve vodách Atlantského oceánu, základ operací v přístavu Vigo v Galicii), Juan Carlos I Antarctic Base (antarktická základna založená v r. 1988 se používá pouze během jižního léta – od poloviny listopadu do začátku března, automatické záznamy se dělají po celý rok), Institut Laue-Langevin (ústav se sídlem v Grenoblu ve Francii spolufinancuje 11 zemí; provozuje největší zdroj neutronů na světě stejně jako dalších 40 vyspělých technologických prostředků pro molekulární a nukleární výzkum struktury hmoty), Microelectronics White Room (vybaven pro R&D&I projekty vyžadující speciální zařízení a technologie).

7_2.jpg
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

 Španělský národní park Doñana se rozprostírá na jihozápadě Pyrenejského poloostrova. V roce 1994 byl park zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. V parku se nachází především bažiny, kde hnízdí velké množství různých druhů ptáků. Jedna ze studií španělských výzkumníků se například zabývala tím, jak barevnost opeření plameňáků zvyšuje jejich šance u opačného pohlaví.
(Ilustrační snímek pochází ze ZOO Praha.)


V roce 2010 zahájila CSIC nový program mezinárodní spolupráce – i-LINK, jehož cílem je podněcovat mezinárodní výměny, nikoli však realizovat výzkumný záměr a pokrývat jeho náklady. Naopak: základní financování programu musí být zabezpečeno a doloženo jako předpoklad podání přihlášky do i-LINK. Získané prostředky lze využít pouze na „vzájemná setkávání“ – organizování společných akcí vědeckých týmů. Témata spolupráce musí odpovídat tematickým prioritám CSIC. Koordinátorem projektu je vždy španělská strana; vedoucím musí být vědecký pracovník některého z ústavů či center CSIC. Zahraniční účastníci mohou být zaměstnanci či spolupracovníky univerzit, veřejných výzkumných institucí či neziskových výzkumných institucí. První výzvu na období 2011–2012 program vyhlásil 24. září 2010; badatelé předložili celkem 183 žádostí, vybráno bylo 15 návrhů zaměřených na spolupráci se Severní Amerikou, Evropou a Asií včetně spolupráce s prestižními institucemi jako University of California, Scripps Research Institute, Cambridge University, McGill University. Uzávěrka následující výzvy (i-LINK 2011) je koncem září t. r.
Prvotní smlouva o spolupráci s CSIC existovala již před rokem 1989 jako dohoda o vědeckotechnické spolupráci mezi CSIC a Ministerstvem pro strategické plánování ČSFR s tím, že kvóta na výměnné pobyty se dělila na dvě poloviny: jedna polovina příslušela resortním ústavům ministerstva a druhá Československé akademii věd. Na tuto dohodu navazovaly další smlouvy. V současné době je platná dohoda o vědecké spolupráci mezi AV ČR a CSIC ze 6. března 2002, ke které se podepisovaly prováděcí protokoly vždy na dva roky. Spolupráce se nyní realizuje v rámci 10 společných projektů na období 2011–2012.
MILUŠE VYHNANOVSKÁ,
Kancelář Akademie věd ČR

7_3.jpg