Z monitoringu tisku

Při jmenování rady pro vědu Nečas porušil zákon

Kdo se mýlí v neutrinech, která jsou rychlejší než světlo?

EK schválila dotaci 2,3 miliardy korun na vědecké centrum BIOCEV


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

SAYING IT ...ON PAPER knižně

V listopadu vychází knížka anglických esejů bývalého oblíbeného lektora a zkušeného editora vědeckých textů Richarda Haase. Knížka má nejen klasickou tištěnou podobu, ale také elektronickou verzi. K vydání v Ústavu pro jazyk český ji připravil Akademický bulletin a k dostání bude v knihkupectví Academia.

richard_mensi.jpg

 

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2010  > duben  > Věda a výzkum

Umění české reformace – neprávem přehlížené téma slaví úspěch


Není právě běžné, že by si třídenní konference v budově Akademie věd ČR na Národní 3 v Praze získala pozornost odborné i laické veřejnosti natolik, že by bylo třeba doplňovat židle v sále a narychlo dotisknout
konferenční materiály. Konference Umění reformace v českých zemích (1380–1620), kterou pořádal Ústav dějin umění AV ČR ve dnech 17.–19. února 2010, však právě takovou byla.


Obě fota: Ivan Muchka,  Archiv ÚDU AV ČR
Účastníci třídenní konference se sešli v hlavní budově Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze.

Již první den zaplnilo sál Akademie téměř 100 lidí a tento zájem přetrval až do posledního dne konání. Konference vyvolala značný ohlas i mezi zástupci ostatních vědních disciplín; mezi přednášejícími i v řadách publika se jí vedle uměleckých historiků zúčastnili také další historikové, památkáři, knihovědci, liturgikové a archeologové, kteří se zabývají reformační kulturou pozdního středověku a raného novověku. K popularitě tématu a nebývalé návštěvnosti jistě přispěla tematická výstava, která je v současnosti instalována v Císařské konírně na Pražském hradě pod názvem Umění české reformace (1380–1620). Není tedy divu, že velmi cennou součástí konference byly živé debaty v kuloárech o přestávkách mezi jednotlivými bloky.

Sympozium zahájili organizátoři Kateřina Horníčková (Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.) a Michal Šroněk (Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.), po nich přednesl svůj kritický příspěvek o problematice historické periodizace v dějinách umění prof. František Šmahel. První tematický blok za předsednictví prof. Mileny Bartlové se věnoval teoretickému zázemí studia obrazů v reformačním prostředí a jeho vztahu k náboženské praxi. Jan Hrdina (s potřebnou skepsí a erudicí historika), Ondřej Faktor a Jan Klípa se podle očekávání věnovali husitskému a předreformačnímu postoji k obrazům. Zajímavou alternativou byl ale příspěvek Petra Hrachovce o luteránském vztahu ke středověkým památkám a jejich tvůrčímu využití v prostředí nyní luteránského kostela.

V bloku Umění české reformace nebo umění ­reformace(í) v Čechách? se přednášející zaměřili především na interpretace luteránských výtvarných památek. Olga Kotková zhodnotila vztah pražské varianty obrazu teologického Zákona a Milosti k erasmiánství. Juliana Boublíková-Jahnová upozornila na významnou, zbytečně podceňovanou a v mnohých ohledech výjimečnou tvorbu jáchymovských portrétních medailí a medailí se starozákonními výjevy. Příspěvek Petra Hlaváčka detailně analyzoval prostředí šlikovského Jáchymova a jeho předpoklady k obrazoboreckým vystoupením. Ondřej Jakubec pro změnu poukázal na skupinu reformačních kostelních staveb moravské šlechty, které vykazují určité společné formální znaky a zejména sklon k monumentalitě a reprezentativnosti. První den konference ukončila slavnostní prezentace faksimile Jenského kodexu v Pantheonu Národního muzea.


Pohled na instalaci výstavy Umění české reformace (1380–1620) v Císařské konírně Pražského hradu

V následujícím dni se přednášející věnovali dvěma blokům představujícím nové pohledy a interpretace uměleckých památek v českém reformačním kontextu za předsednictví Ondřeje Jakubce a Kateřiny Horníčkové. Oddíl zaměřený převážně na umění utrakvismu otvíraly dva příspěvky k výzdobě kostela sv. Barbory v Kutné Hoře (Jitka Vlčková, Michaela Ottová) a ikonografická analýza tématu svornosti v knižní malbě českých graduálů Martiny Šárovcové. Blok pokračoval příspěvkem Kateřiny Horníčkové o dvou dnes ztracených památkách z Hradce Králové, jejichž záznamy v pozdějších písemných pramenech dovolují do určité míry rekonstruovat jejich ikonografický program a interpretovat konfesijně zaměřená sdělení. V posledním příspěvku prof. Jan Royt poukázal na specifické rysy ikonografie luteránských křtitelnic a jejich původ v luteránské teologii a chápání role křtu.

Odpolední program se zaměřil na výtvarnou tvorbu dalších reformačních směrů, luteránů a kalvinistů. Matouš Jirák připomněl u nás ojedinělý epitaf z Opočna s propracovanou ikonografií náboženských úkonů a Zdeňka Míchalová reformační ikonografický program maleb v měšťanských domech ve Slavonicích. Pavel Waisser hledal předlohy sgrafitové výzdoby domovních fasád a Blanka Kubíková upozornila na zajímavé kontakty Zástřizlů s kalvínskou Ženevou a teologem Theodorem Bezou. Program završila hojně navštívená slavnostní přednáška prof. Mileny Bartlové na téma Obraz a reformace: umění, komunikace, vizuální kultura, v níž přednášející s nadhledem sobě vlastním zhodnotila přístupy rozbíhajícího se současného studia reformačního umění u nás, jeho četné překážky a dosavadní misinterpretace a vytyčila směry a aspekty budoucího bádání.

Poslední den sympozia, který se uskutečnil za předsednictví Marty Vaculínové, se věnoval přesahům do jiných disciplín a specializovanému bloku o naší významné památce – Jenskému kodexu. Program zahájil netradiční pohled na psychologické motivace obrazoboreckých útoků nestora bádání Karla Stejskala. Jiří Žůrek na detailu ukázal vnitřní proměny českého chorálního zpěvu jako hudebního a textového celku a rozlišil lokální varianty a Petr Voit pro změnu přesvědčivě analyzoval dřevořezové ilustrace českých reformačních tisků, aby sledoval volné putování tiskařských štočků a předloh různými konfesijními prostředími. David Holeton v anglicky proneseném příspěvku přiblížil publiku na základě tištěných pramenů denní modlitbu církve (hodinky) jako součást liturgické praxe pozdního utrakvismu. Odpolední přednášky bloku Jenský kodex, jeho obsah a forma, historický kontext jeho vzniku, tradice a dochování představily příspěvky Uwe Kahla z německé Žitavy uvádějící do českého bádání dvě knižní památky doplňující naše znalosti o kontextu vzniku některých částí Jenského kodexu, Milady Studničkové o významovém používání barev v Časových obrazech kodexu a Milady Homolkové o jeho jazykových zvláštnostech. Konferenci uzavřela společná komentovaná prohlídka výstavy Umění české reformace (1380–1620).

Vzhledem k bohaté návštěvnosti a nečekanému ohlasu lze konferenci hodnotit jako velmi úspěšnou. Příspěvky, které vyjdou v knižním zpracování, prokázaly nečekanou šíři forem umělecké tvorby pro reformační církve v Čechách i na Moravě a přesvědčivě doložily, že téma je velmi bohaté a málo probádané. Zvlášť potěšující bylo, že převážná část účastníků pat­-ří k mladší až nejmladší generaci badatelů a jejich zájem o problematiku našeho reformačního umění se živě projevoval i v publiku a kuloárech. Nezbývá než konstatovat, že – aniž by organizátoři aspirovali na úplnost zpracování tématu (původně měla konference spíše uvést téma reformačního umění do českého badatelského zájmu a otevřít pole dalšímu bádání) – konference i výstava se staly událostí měsíce nejen ve specializovaných uměleckohistorických kruzích.

KATEŘINA HORNÍČKOVÁ,
Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.,
MICHAL ŠRONĚK,
Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.