Rok 2009 zřejmě zůstane pro Akademii věd ČR jedním z nejsložitějších období v její dosavadní historii. Poté, kdy vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace schválila drastické škrty ve financování naší největší badatelské instituce, které by v konečném důsledku vedly až k její likvidaci (viz předchozí čísla Akademického bulletinu, krizové webové stránky s odkazy na množství článků i blogů atd.), kdy se sešlo historicky první mimořádné zasedání Akademického sněmu, aby vyzvalo své členy i nejširší veřejnost k radikální podpoře základního výzkumu v českém badatelském prostředí, po řadě více i méně viditelných akcí a po sérii náročných diplomatických jednání dospěli předseda AV ČR Jiří Drahoš s předsedou vlády České republiky Janem Fischerem k „oboustranně rozumnému kompromisu“. Jak dál v Akademii? se ptám profesora Jiřího Drahoše.
profesor Jiří Drahoš
© Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Pane předsedo, nastupoval jste do funkce v situaci, kdy byla v pohybu vlna protestů proti tehdy připravované metodice hodnocení vědy. Ani vy jste však nepředpokládal, že by prošel evidentně špatný návrh, věřil jste, že něco tak absurdního nemůže být odsouhlaseno. Dovolte mi tedy otázku, čím vás nedávné události kolem metodiky nejvíce překvapily?
Upřímně řečeno, nejvíce mě překvapila „provozní slepota“ některých lidí, kteří se na vytvoření metodiky hodnocení vědy a výzkumu významně podíleli. Provozní slepotou mám na mysli, že navrhovatelé metodiky vůbec nedomýšleli důsledky, které špatná metodika může mít na výzkumné instituce různého typu. Oni byli a stále jsou zahleděni do svých křivek, bodů a kategorií, i když sami již připouštějí, že je těch kategorií málo, body špatně nastavené a celý přístup značně zjednodušený. To je ale jen jedna strana mince. My jsme od samého začátku upozorňovali na skutečnost, že je rozdíl, když aplikujete tuto metodiku na Akademii věd, která má jen kapitolu pro výzkum a vývoj, a zmíněná metodika, tzv. kafemlejnek, mele právě a jenom peníze na výzkum a vývoj, zatímco u jiných institucí, třeba u vysokých škol, je situace zcela odlišná. V jejich celkových rozpočtech totiž hraje kapitola výzkumných záměrů daleko menší roli – často nedosahuje ani 10 %. To znamená, že špatná metodika poškodí daleko více Akademii věd než třeba vysoké školy.
Zastavme se u vysokých škol: na pracovištích AV ČR se školí řada studentů, přestože Akademie již od roku 2001 nemá oficiální statut školitele. V této souvislosti zřejmě došlo na varovná slova profesora Františka Šmahela. Připadá mi, že se v kampani na podporu Akademie málo zdůrazňovalo, že jsou zde studenti školeni. I vy sám jste na tiskové konferenci po kompromisní dohodě s premiérem Janem Fischerem (30. 7. 2009) zmínil, že se vyjednané finance mohou použít i tímto směrem…
Z mé strany to byl logický argument pro jednání s vládou a panem premiérem. Během celé rozpočtové kauzy jsme opakovaně připomínali, možná ne dost důrazně, že školíme přes 2000 studentů, tedy zhruba 10 % z celkového počtu, protože na vysokých školách je jich asi 20 000. Vynakládáme na ně značné prostředky z našeho rozpočtu, ze škol nedostáváme kromě základních stipendií finance žádné. Ve skutečnosti tedy na studenty finančně doplácíme. Několikrát jsem při rozhovoru s ministrem financí i s ministryní školství argumentoval, že pochopitelně školit studenty chceme, ale doplácet bychom na ně neměli. Z věcné diskuse nakonec vyplynulo, že je tato položka oprávněná, dobře vyčíslitelná a logicky by se měla Akademii věd kompenzovat.
Mohly by tyto okolnosti vést až ke snaze získat pro Akademii opět statut oficiálního školitele?
To je samozřejmě vážné téma a já nepopírám, že bychom uvítali právo školit doktorandy zcela samostatně. Byl by tím zohledněn i žádoucí princip soutěže a pluralita celého systému. Změna v tomto směru by byla ale otázkou změny vysokoškolského zákona.
Jako uznaný školitel by byla Akademie v jiné situaci…
Ano, pak bychom si určitě nestěžovali, že nemáme peníze na studenty, protože by musel existovat formální mechanismus, jak finance od poskytovatele (v tomto případě od MŠMT) převést na příslušné ústavy Akademie věd. Tak tomu ale v současné době není.
Přejděme tedy od studentů zpět k financování výzkumu. Nynější „oboustranný kompromis“, jak jste uvedl, znamená přibližně půl miliardy a je pouze krátkodobým řešením…
Toto částečné dofinancování se týká pouze roku 2010 a určitě není systémovým řešením. Oceňuji ale, že vláda uznala, že redukce rozpočtu Akademie věd, jak ho nastavila Rada pro výzkum, vývoj a inovace, není přijatelná a že rozpočet má systémové chyby, které je třeba alespoň zčásti napravit. Jedná se ale jen o první krok, neméně důležité je to, co bude s rozpočty na roky 2011 a 2012. Jsou signály, že se ekonomika ve vyspělých státech už odrazila ode dna – já proto věřím, že dojde k postupnému navyšování dnes zmrazeného rozpočtu na výzkum a vývoj. Pan premiér se také snaží vyvolat jednání u kulatého stolu, jež se budou zabývat systémem výzkumu, vývoje a inovací v ČR a v té souvislosti i principy návrhu budoucích rozpočtů pro tuto oblast. Podotýkám, že to rozhodně není otázka na jeden kulatý stůl, problém je daleko komplexnější a souvisí s celou reformou VaVaI, s tím, co v ní selhalo a nebylo dotaženo. Takže by se mělo jednat o sérii kvalifikovaných diskusí, které se tady bohužel nikdy nevedly.
Doba na kvalifikované diskuse nazrála. Všimla jsem si, že po zprvu spíše váhavé podpoře se za Akademii postavili partneři i veřejnost výrazně kladně. Happening v okurkové sezóně jako by pro běžnou populaci Akademii výrazně „polidštil“…
Ano, jednoznačně převažovaly kladné reakce, např. anketa na ČT24 ukázala, že drtivá většina lidí nesouhlasí se snížením financování Akademie věd. Jedná se samozřejmě o hlas veřejnosti, který ani nepodceňuji ani nepřeceňuji, ale něco to ukazuje. Zásadní jednání se však musejí vést u politicko-odborného stolu, kde musí bezpodmínečně zaznít fundované argumenty. Současné RVVI jsme opakovaně vyčítali, že takovouto systémovou diskusi vůbec nevedla. Rada nastavila základní směry reformy, které vycházely z představ jistého „finančního blahobytu“ ve VaV, daného růstem HDP. Když se pak začaly objevovat ekonomické maléry, Rada je neřešila kvalifikovaně. Kulaté stoly by tedy mohly být prvním krokem, ale netroufám si v tuto chvíli říci, kolik jich bude a jak budou probíhat.
Bude mít Akademie věd v nové RVVI větší zastoupení?
Určitě ano. Je to dokonce jeden ze slibů pana premiéra v souvislosti s rekonstrukcí Rady pro výzkum a vývoj. Neméně důležité je ale nastavení nového systému práce Rady – ten současný je naprosto nevyhovující.
Domnívám se, že pro zástupce Akademie v dosavadní Radě, pány Vladimíra Nekvasila a Pavla Vlasáka, to musela být velice těžká pozice…
Reprezentovali Akademii dvěma hlasy, dále tam bylo např. pět lidí z průmyslové sféry a šest zástupců vysokých škol – nerovnováha je naprosto evidentní.
To souvisí se současným systémem, který nefunguje. Jak na jeho změně budete dále spolupracovat?
Ta otázka není v žádném případě triviální, nelze ji redukovat jen na metodiku hodnocení a její vylepšování. Metodika je pouze pomocný nástroj. Tady se ale musí konečně nastavit nějaká logická pravidla pro institucionální financování výzkumu a ta pravidla musejí být různá například pro Akademii věd a pro vysoké školy; instituce, která má jen jednu rozpočtovou kapitolu, se nemůže řídit stejnými pravidly jako instituce, jež má vícezdrojové financování. Vždyť i vysoké školy, které v současné době nemají výzkumné záměry, bez problému fungují a v určité míře mohou dělat i výzkum. V případě Akademie by absence institucionálních financí znamenala pro jakýkoli ústav konec jeho existence. Již z toho je vidět jednu z klíčových podmínek promyšleného systému podpory výzkumu – pro instituce různého typu musejí být pravidla nastavena různě.
Nacházíme se v období krize a finanční redukce – přesto, nebo právě proto – je třeba dívat se do budoucnosti. Jaké plány má vedení Akademie?
Moje představa i představa nové Akademické rady byla, že se budeme velmi vážně zabývat zhodnocením pracovišť, což nám ostatně ukládá i zákon v souvislosti s plánovaným ukončením současných výzkumných záměrů. Představovali jsme si, že připravíme a provedeme kritické hodnocení ústavů Akademie věd a z něj vyvodíme odpovídající důsledky. V tuto chvíli ale takové hodnocení nemáme, zmíněná metodika navrhovaná RVVI není použitelná, a proto nemá valný smysl hovořit o tom, zda chceme nějaký ústav zrušit, nebo zda by bylo naopak lepší otevřít ústavy nové. Dnes místo systémové práce stále řešíme krizové problémy, a to ne problémy vycházející ze současné ekonomické recese, ale zejména problémy vyplývající z nekvalifikovaných rozhodnutí některých lidí. Nicméně v souvislosti se situací v příštím roce a s výhledem na další léta musíme urychleně připravit hodnocení našich pracovišť, které hodláme provést nezávisle na tom, jak se chová naše okolí. Stále ale důrazně opakuji, že považuji za nepřijatelné, aby nám někdo opakovaně předhazoval, že bychom se my v Akademii měli konečně zhodnotit, ukázat svoji efektivitu a přínos pro tento stát. My se hodnotíme pravidelně už dlouhou dobu a jsme prokazatelně nejvýkonnější a nejefektivnější institucí základního výzkumu v ČR. Proč tyto zcela účelové výzvy nesměřují také k jiným institucím ve VaV? Rozhodně teď nehodláme podlehnout panice a nezačneme rychle od stolu rozhodovat, jestli ten nebo onen ústav zrušit, zda technická pracoviště ano, humanitní ne, nebo naopak, zda mají mít technici takové impakty jako třeba přírodovědci... To by bylo to nejhorší řešení.
Udělali bychom totiž to samé, co se nám teď stalo…
Přesně tak. Ano, kritický pohled dovnitř Akademie musí přijít i s odpovídajícími důsledky, snad na to teď bude trochu víc času, ale jsou před námi volby a kdoví, jak se bude celá situace dále vyvíjet. Mě samotného velmi mrzí, že se již několik měsíců věnuji hašení úmyslně založeného a o to nebezpečnějšího požáru, namísto toho, abych dělal svou práci a uskutečnil, co jsem slíbil.
Pro tuto chvíli je požár z velké části uhašen, nicméně je třeba zůstávat i nadále ve střehu. Aby mohla Akademie zodpovědně a precizně plnit své poslání, potřebují vědečtí pracovníci jistotu, že bude jejich práce zhodnocena způsobem, který je ve světě standardní.
Tento rozhovor vznikl vzápětí po prvním jednání předsedy AV ČR Jiřího Drahoše s premiérem Janem Fischerem v horkém červenci letošního léta, kdy bylo dosaženo dílčího řešení alespoň pro nejbližší budoucnost v podobě půlmiliardového navýšení sníženého rozpočtu Akademie. „Žhavé“ téma financování vědy zaktivizovalo mladou badatelskou generaci k aktivní podpoře Akademie věd. Konaly se happeningy, skoro by se chtělo říci „akademické sněmy pod širým nebem“. Prostředí vědy a výzkumu je evidentně čím dál mladší a dynamičtější, je tedy vlastně nasnadě, že se sjednotili badatelé, studenti a zástupci nejrůznějších vědních oblastí – a sílu jejich podpory neradno podceňovat!
Jestliže předseda AV ČR v rozhovoru zdůrazňoval, jak by bylo třeba scházet se k fundovaným debatám u kulatých stolů, pak první vlaštovku přinesl poslední prázdninový den, na který premiér Jan Fischer svolal do Lichtenštejnského paláce jednání o financování vědy právě ke kulatému stolu. Obava, že sestava účastníků nebude pro Akademii nikterak výhodná, přiměla zástupce badatelské komunity sdružené v aktivitě Věda žije!, aby přišli hlasitě, přesto inteligentně a vtipně podpořit budoucnost české vědy v duchu motta Nedělejte z vědců osly. Kampa ožila happeningem, jehož účastníci vyzdobení slušivými oslími oušky netrpělivě – na rozdíl od též přítomného stoicky klidného živého osla Kyliána – očekávali závěr jednání.
S radostným pískáním, troubením a tleskáním přijali v podvečer snad nejdůležitější výsledky onoho dusného odpoledne: společně vyjádřenou vůli skutečně kvalifikovaně a pravidelně jednat o institucionální podpoře českého výzkumu u kulatých stolů, shodu nad nutností přestavět vládní RVVI a vzkaz budoucí vládě, že dosavadní způsob hodnocení vědy je třeba změnit (průběžné zpravodajství a fotoreportáže najdete na http://abicko.avcr.cz).
MARINA HUŽVÁROVÁ
English
