Z monitoringu tisku

Při jmenování rady pro vědu Nečas porušil zákon

Kdo se mýlí v neutrinech, která jsou rychlejší než světlo?

EK schválila dotaci 2,3 miliardy korun na vědecké centrum BIOCEV


Věda na rozhlasových vlnách
 Ze světa vědy na Vltavě
 Leonardo slouží vědě

SAYING IT ...ON PAPER knižně

V listopadu vychází knížka anglických esejů bývalého oblíbeného lektora a zkušeného editora vědeckých textů Richarda Haase. Knížka má nejen klasickou tištěnou podobu, ale také elektronickou verzi. K vydání v Ústavu pro jazyk český ji připravil Akademický bulletin a k dostání bude v knihkupectví Academia.

richard_mensi.jpg

 

Akademický bulletin vstoupil do věku dospělosti

Get the Flash Player to see this player.


 

Abicko  > 2011  > říjen  > Výročí

Milada Paulová

První profesorka dějin slovanských národů a byzantologie na FF UK

Začátkem listopadu uplyne 120 let od narození významné československé historičky a byzantoložky, profesorky Milady Paulové, která byla žačkou historika Jaroslava Bidla, profesora středověké historie východní Evropya Balkánského poloostrova na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a zakladatele moderní české byzantologie.

Milada Paulová se narodila 2. listopadu 1891v Dařenicích. Její dětství a mládí nebylo v důsledku brzké ztráty matky a vleklé plicní choroby moc šťastné. Zůstala záhy sama s otcem a „adoptivní matkou“, jak nazývala svou vychovatelku a později společnici, slečnu V. Brunclíkovou, která se o ni starala až do své smrti v roce 1951. Přestože osud nebyl v mládí k M. Paulové příznivý, nezahořkla a po přestěhování do Prahy odmaturovala a nastoupila na Univerzitu Karlovu, kde začala na filozofické fakultě studovat historii a zeměpis. K jejím vysokoškolským učitelům patřily osobnosti, jako byl (vedle J. Bidla) Josef Pekař, Josef Šusta nebo Vojtěch Švambera.
Coby žačka J. Bidla pracovala Milada Paulová po ukončení vysokoškolských studií v Bidlově historickém semináři jako jeho asistentka a připravovala se na vědeckou dráhu. Stala se specialistkou na dějiny slovanských národů východní Evropy a Balkánu a na dějiny byzantské říše a v těchto oborech byla jmenována jako první žena nejen docentkou, ale stala se také první profesorkou dějin slovanských národů a byzantologie na FF UK.
Paulová byla také členkou Slovanského ústavu, kde po druhé světové válce vedla jako první žena – společně s historikem umění Nikolajem L. Okuněvem a slovanským filologem Bohuslavem Havránkem – mezinárodní časopis Byzantinoslavica (viz AB 7–8/2009). Zásluhou profesorky M. Paulové časopis po válce nezanikl. Naopak se stal mezinárodně uznávaným byzantologickým periodikem s mezinárodní anotovanou byzantologickou bibliografií, kterou M. Paulová s pomocí vědecké byzantologické elity, již pro spolupráci s časopisem získala, zmodernizovala a postavila na mezinárodní úroveň.
Vědecký život věnovala nejen moderním dějinám, vztahům mezi Československem a Jugoslávií během první světové války a českému a jugoslávskému odboji (Dějiny Maffie. Odboj Čechů a Jihoslovanů za světové války 1914–1918, I-II, Praha 1937–1939; Jihoslovanský odboj a česká Maffie, Praha 1928; Masaryk a Jihoslované, Praha 1931; Tomáš G. Masaryk a Jihoslované, Praha 1938; Tajný výbor (Maffie) a spolupráce s Jihoslovany v letech 1916–1918, Praha 1968). V rámci byzantologie se věnovala problematice vztahu islámu a Středomoří (L’islam et la civilisation méditerranéenne, in: Věstník KČSN, Třída filos.-hist. 1933, Praha 1934), středověkým srbským dějinám a období křížových výprav (Účast Srbů při třetí křížové výpravě, Byzantinoslavica 5, 1933–1934, 235–303; Tomislav, Štěpán Nemaňa, Štěpán Prvověnčaný a svatý Sáva, in: R. P. Rohden – K. Stloukal, Tvůrcové dějin II, Praha 1934), česko-byzantským vztahům za Přemysla Otakara II., za Karla IV. a v 15. století (Die tschechisch-byzantinischen Beziehungen und ihr Einfluss, Byzantinoslavica 19, 1958, 196–205; Die tschechisch--byzantinischen Beziehungen unter Přemysl Otakar II. Zbornik radova Vizantološkog instituta 8/1, 1963, 237–244; L’idée Cyrillo-Méthodienne dans la politique de Charles IV et la fondation du monastère Slave de Prague, Byzantinoslavica 11, 1950, 174–186; Styky českých husitů s cařihradskou církví na základě církevních poměrů byzantských, Časopis českého musea 92, 1918–93, 1919, sep. 74 str.; L’Empire byzantin et les Tchèques avant la chute de Constantinople, Byzantinoslavica 14, 1953, 158–225) a vývoji české byzantologie během nacistické okupace, za druhé světové války a v následujících letech (Byzantine Studies in Czechoslovakia 1939-1945, Byzantinoslavica 9, 1948, 144–147; Vizantinovedenije v Čechoslovackoj respublike v poslednije gody, Vizantijskij vremennik 12, 1957, 291–304).
Pro melantrišské vydání Dějin lidstva připravila M. Paulová kapitoly o době rozkladu římské říše až do doby Konstantina Velikého a Justiniána I. a o politické, hospodářské a kulturní situaci na severu a východě Evropy ve 13. století (Politický rozklad imperia římského od Konstantina Velikého až do Justiniána I., in: Dějiny lidstva od pravěku k dnešku, II: Římské imperium, jeho vznik a rozklad, Praha 1936, 473–555; Evropský sever a východ na sklonku XIII. věku, in: Dějiny lidstva od pravěku k dnešku, IV/1: Středověk vrcholný a stárnoucí, Praha 1942, 345–422). Přeložila také heslo o byzantských dějinách z Boľšoj sovetskoj encyklopedii (česky Dějiny byzantské říše, Praha 1955, sep.) a byla překladatelkou práce srbského historika S. Stanojeviće Dějiny národa srbského, která vyšla česky v Praze v roce 1920 s předmluvou J. Bidla.
Dílo M. Paulové je známo v celém světě: spolupracovala nejen s badateli z Francie, Itálie, Řecka, Velké Británie či Spojených států, ale také s vědci z bývalé Jugoslávie a Sovětského svazu či z Polska a Bulharska. Jako členka Československého národního byzantologického komitétu se na byzantologickém kongresu v Ochridu (1961) stala čestnou viceprezidentkou Mezinárodní asociace byzantských studií (Association internationale des études byzantines – AIEB), a to společně se světovými veličinami oboru, jako byli profesoři Gyula Moravcsik z Maďarska, Silvio Giuseppe Mercati z Itálie, Anastasios Orlandos z Řecka nebo Alphonse Dain z Francie.
Milada Paulová byla také průkopnicí a bojovnicí za právo žen na vysokoškolské vzdělání i na uplatnění ve vědě, jak dokládá její vědecká kariéra, spojená s překonáváním mnoha těžkostí, i výrok z jejích pamětí: „Neb je dodnes mým naprostým přesvědčením, že i žena, má-li žít vědou a pro vědu, anebo aspoň žena chabého zdraví, jako bylo moje, musí mít k tomu stejné podmínky jako muž.“
Podrobnější informace o vědecké dráze M. Paulové naleznete ve studii L. Havlíkové: „První žena na Universitě Karlově“ (Paměti M. Paulové), Slovanské historické studie 34 (2009), 127–165 (edice pamětí) a na www.zenyaveda.cz.

Lubomíra HAVLÍKOVÁ,
Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.

 
milada_paulova.jpg
Archiv MÚA AV ČR