Inkrementální čidlo
HR -- hřídel, jejíž polohu měříme; T -- kolo třecího převodu.
Inkrementální čidlo je zařízení, které měří natočení hřídele. Skládá se ze skleněného kotoučku s radiálními vrypy a elektronického čidla, které měří, o kolik vrypů se kotouček pootočil (měří se tedy relativní natočení hřídele).
Na ondřejovském dalekohledu je typ, který zde popisujeme, instalován na hodinové a deklinační ose. Skleněný kotouček má průměr 28 mm a s osou dalekohledu jej spojuje třecí převod.
Vrypy mají tvar písmene V; detekční zařízení umožňuje odečítat pět úrovní na jednom vrypu. Tím se dá natočení inkrementálního čidla odečítat s větší přesností.
odpovídá jedna perioda na grafu -- úsek P.
Jednotlivé úrovně mají v každém vrypu "pořadové číslo" a při přeskoku mezi úrovněmi se tak registruje, od kolikáté úrovně ke které se právě přechází. Při každé indikaci určité úrovně se indikuje dvojice pulsů vzájemně fázově posunutých (viz. obr. 10.3.). Každému přechodu mezi úrovněmi odpovídá na grafu pulsů jedna perioda P. Z fázového posunu grafů se každá perioda rozdělí na čtyři úseky (A -- D). Podle pořadí, v jakém se indikují konfigurace ( A-B-C-D nebo D-C-B-A) lze určit směr, kterým se skleněný segment otáčí. Navíc pět registrovatelných úrovní každého vrypu a čtyři konfigurace pulsů v každé úrovni zvýší rozlišení 20 x.
Na jedno otočení kotoučku inkrementálního čidla připadá 18000 vrypů (rozlišení je tedy 1.2'). Kolo třecího převodu má průměr 36 x větší než skleněný kotouček čidla a přesnost detekce natočení osy dalekohledu je tedy 36 x větší než samotného skleněného segmentu, tj. 2''. Při dvacetinásobném zpřesnění (viz. předchozí odstavec) tak lze odečítat natočení osy dalekohledu s přesnost 0.1''.