Jde to i bez skalpelu

Nehojící se rány diabetiků léčí v pražském IKEM pomocí kmenových buněk i hmyzích larev. Dříve se často volil jednodušší způsob - skalpel, amputace končetiny a odchod pacienta do invalidního důchodu. Dnes je možností léčby více. Syndrom diabetické nohy vzniká kvůli vysoké hladině glukózy v krvi. Ucpávají se při něm cévy, tkáně strádají nedostatkem kyslíku a odumírají. Navíc přestávají fungovat zakončení nervových vláken, takže pacient přestává vnímat tlak i bolest, k lékaři jdou nemocní často teprve tehdy, když se drobný puchýř změní v nehojící se vřed nebo dokonce když se objeví gangréna, zánět kostí a další komplikace. Dlouho předtím, než mohl unikátní léčbu zahájit, musel tým profesorky Jirkovské začít shánět nerůznější povolení. Tým profesorky Jirkovské byl první, kdo v Česku léčil kmenovými buňkami diabetickou nohu, a zároveň tu jako první vpravil kmenové buňky odebrané z krve přímo do svalu (předtím se vstřikovaly do krevního řečiště). V zahraničí se metoda používala již dříve, lékaři z IKEM ji však zprostředkovali českým pacientům a úspěšně ji aplikují - zatím ji použili u 28 nemocných, z nichž se nepodařilo nohu zachránit pouze čtyřem (lékaři jim nakonec museli nohu amputovat nad kotníkem).

 

Výsledky léčby letos v létě ocenila i Americká diabetologická asociace, když udělila cenu Michalu Dubskému; jeho výzkum prokázal, že metoda je co do účinnosti přinejmenším srovnatelná s tradičním postupem, takzvanou balónkovou angioplastikou, při níž se neprůchodné cévy protahují pomocí katetru zavedeného z třísla do tepny a opatřeného nafukovacím balonkem. Prokrvení tkáně po léčbě bylo u obou metod stejné, kmenové buňky zajistily rychlejší hojení.

 

Další problém, který lékařům komplikuje práci, je nedostatek peněz na granty, z nichž by bylo možné financovat další výzkum. Vloni spolu s kolegy z Ústavu experimentální medicíny AV ČR požádali grantovou agenturu ministerstva zdravotnictví (IGA) o šest milionů korun na provedení čtyřleté studie, která by porovnala účinnost léčby kmenovými buňkami s jinými postupy. Ačkoli grantovou přihlášku velmi příznivě ocenil zahraniční oponent, neuspěla. Podle profesorky Jirkovské není jasné, na základě čeho komise grantové agentury rozhoduje. Předseda vědecké rady IGA, profesor Miroslav Ryska, který je ve funkci dva roky, odmítá, že by se to dělo za jeho působení. Agentura však podle něj v minulém roce měla na granty málo peněz, a na mnohé kvalitní projekty se proto nedostalo - úspěšnost žadatelů byla pouhých 18 procent. Letos by měla díky většímu přílivu financí stoupnout na 25 procent.