Zdeněk R. Nešpor ve své knize Děkuji za bolest… pojednává o české folkové hudbě 60.–80. let minulého století. Nepřináší v ní přitom souhrnné dějiny žánru z pohledu historika populární hudby, ani literární analýzu písňových textů z pohledu historika literatury, ale český folk – který považuje za jeden z našich nejvýznamnějších kulturních projevů daného období – pojednává způsobem v této oblasti u nás dosud zcela neobvyklým: folkovou hudbu a její posluchačské zázemí zkoumá z pohledu sociologie náboženství. Nejde mu přitom jen o vysledování a zhodnocení náboženských témat v písňových textech desítek pojednávaných autorů, ale o sociologické uchopení samé podstaty žánru. Kniha je tak v mnoha ohledech provokativní, ve svých hodnotících soudech neobvyklá, a lze jen očekávat, že vzbudí řadu polemických reakcí. Bylo by dobře, kdyby diskuse nad Nešporovou knihou oživila zájem o tento dnes pozapomínaný kulturní fenomén a přispěla k hlubšímu promýšlení hodnot, které české společnosti přinesl.
