Český lékař, mikrobiolog, virolog a imunolog František Patočka se narodil 22. října 1904 v Turnově. O tři roky později přibyl do rodiny jeho mladší bratr Jan, jeden z nejvýznamnějších českých filozofů 20. století.
FRANTIŠEK PATOČKA (1904–1985)
František Patočka již po promoci v roce 1928 nastoupil na Bakteriologicko-sérologický ústav Lékařské fakulty UK, který vedl profesor Ivan Honl. Zde se věnoval mimo jiné výzkumu anaerobních mikroorganismů, ale také vypracoval metodu kultivace hemokultur a navrhl i speciální nádobku, která později nesla jeho jméno. Intenzivně se zabýval i otázkami chřipkových virů. V roce 1934 dosáhl habilitace a postupně se ujal vedení ústavu, který přes složité podmínky vynikal aktivitou a vědeckým potenciálem zaměstnanců. Elegantní Patočka, který se uměl pohybovat i ve vyšší společnosti, byl sice některými svými tehdejšími podřízenými později obviňován, že si udržoval od ostatních pracovníků až přílišný odstup, nikdo mu však nemohl upřít jeho zapálení pro vědeckou práci a dobrý odhad tendencí ve výzkumu. Do fungování ústavu však tvrdě zasáhla okupace a zavření českých vysokých škol v roce 1939. Pracoviště se muselo přeměnit na vyšetřovací laboratoř Všeobecné fakultní nemocnice, nicméně dokázalo uhájit svou existenci. František Patočka se zapojil do protinacistického odboje řízeného z Londýna a údajně se podílel se svými spolupracovníky i na atentátu na aktivistické novináře při jejich návštěvě u ministerského předsedy Aloise Eliáše. Naštěstí však jeho činnost nebyla odhalena.
Po skončení druhé světové války se Patočka energicky zapojil do tzv. „české ozdravné akce Terezín“ jako poradce pro epidemiologii. Zážitky z tohoto prostředí ho výrazně poznamenaly a ve svých rozhovorech s mladšími spolupracovníky se k nim i po desetiletích vracel. V roce 1946 se Patočka dočkal jmenování řádným profesorem Univerzity Karlovy v Praze, dokonce se zpětnou platností k roku 1939. Zároveň se však musel vyrovnat s komplikovanými poměry na pracovišti, kde se jeho dosavadní hlavní spolupracovník Ivan Málek začal výrazně angažovat ve fakultní politice jako představitel komunistické strany. Samotný Patočka přitom s představami KSČ bytostně nesouhlasil. Propuknutí otevřeného konfliktu bránila skutečnost, že odjel na delší studijní pobyt do USA, ale v ústavu se přesto rýsovalo nebezpečí otevřeného střetu. Ivan Málek však problém nakonec vyřešil přechodem na Lékařskou fakultu UK v Hradci Králové a František Patočka nadále vedl pražské pracoviště přejmenované na Ústav lékařské mikrobiologie a imunologie. Jen těžce se však vyrovnával se skutečností, že zejména v padesátých letech byla vědecká práce na vysokých školách zatlačena do ústraní a tomu odpovídal i stav vybavení laboratoří ústavu. Přesto však pokračoval ve výzkumu, např. v oblasti tzv. L-forem mikroorganismů, patogenních vlastností Corynebacterium pyogenes nebo listerií.
I když byla činnost po vědecké stránce respektována i jeho oponenty, Patočkovy politické názory stále bránily většímu oficiálnímu ocenění jeho práce. Několikrát se uvažovalo o jeho zvolení členem--korespondentem ČSAV, ale strážci ideologické čistoty Akademie věd kandidaturu vytrvale odmítali. Dokonce sloužil přímo jako příklad vědce, který sice splňuje všechny odborné předpoklady pro zvolení členem sboru akademiků, ale naprosto nevyhovuje z politických důvodů. Až roku 1965 se podařilo dlouholeté tabu zlomit a František Patočka se stal členem-korespondentem ČSAV. I v následujících letech neustával v aktivní vědecké činnosti. V letech 1970 vyšla ceněná Lékařská mikrobiologie, na jejíž přípravě se podílel jako šéf autorského kolektivu. O jejím úspěchu jistě svědčí i skutečnost, že již za dva roky se objevilo její druhé vydání. Náročnou funkci přednosty ústavu vykonával František Patočka až do roku 1976, tedy i ve věku přesahujícím sedmdesát let. Závěr jeho působení na tomto místě poznamenala především vleklá rekonstrukce ústavu, která značně komplikovala fungování celého pracoviště. František Patočka, špičkový vědec, který nemalou měrou doplatil na bouřlivý politický vývoj v našich zemích, zemřel před pětadvaceti lety, 14. března 1985 v Praze.
Martin Franc,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.
FRANTIŠEK PATOČKA (1904–1985)
František Patočka již po promoci v roce 1928 nastoupil na Bakteriologicko-sérologický ústav Lékařské fakulty UK, který vedl profesor Ivan Honl. Zde se věnoval mimo jiné výzkumu anaerobních mikroorganismů, ale také vypracoval metodu kultivace hemokultur a navrhl i speciální nádobku, která později nesla jeho jméno. Intenzivně se zabýval i otázkami chřipkových virů. V roce 1934 dosáhl habilitace a postupně se ujal vedení ústavu, který přes složité podmínky vynikal aktivitou a vědeckým potenciálem zaměstnanců. Elegantní Patočka, který se uměl pohybovat i ve vyšší společnosti, byl sice některými svými tehdejšími podřízenými později obviňován, že si udržoval od ostatních pracovníků až přílišný odstup, nikdo mu však nemohl upřít jeho zapálení pro vědeckou práci a dobrý odhad tendencí ve výzkumu. Do fungování ústavu však tvrdě zasáhla okupace a zavření českých vysokých škol v roce 1939. Pracoviště se muselo přeměnit na vyšetřovací laboratoř Všeobecné fakultní nemocnice, nicméně dokázalo uhájit svou existenci. František Patočka se zapojil do protinacistického odboje řízeného z Londýna a údajně se podílel se svými spolupracovníky i na atentátu na aktivistické novináře při jejich návštěvě u ministerského předsedy Aloise Eliáše. Naštěstí však jeho činnost nebyla odhalena.
Po skončení druhé světové války se Patočka energicky zapojil do tzv. „české ozdravné akce Terezín“ jako poradce pro epidemiologii. Zážitky z tohoto prostředí ho výrazně poznamenaly a ve svých rozhovorech s mladšími spolupracovníky se k nim i po desetiletích vracel. V roce 1946 se Patočka dočkal jmenování řádným profesorem Univerzity Karlovy v Praze, dokonce se zpětnou platností k roku 1939. Zároveň se však musel vyrovnat s komplikovanými poměry na pracovišti, kde se jeho dosavadní hlavní spolupracovník Ivan Málek začal výrazně angažovat ve fakultní politice jako představitel komunistické strany. Samotný Patočka přitom s představami KSČ bytostně nesouhlasil. Propuknutí otevřeného konfliktu bránila skutečnost, že odjel na delší studijní pobyt do USA, ale v ústavu se přesto rýsovalo nebezpečí otevřeného střetu. Ivan Málek však problém nakonec vyřešil přechodem na Lékařskou fakultu UK v Hradci Králové a František Patočka nadále vedl pražské pracoviště přejmenované na Ústav lékařské mikrobiologie a imunologie. Jen těžce se však vyrovnával se skutečností, že zejména v padesátých letech byla vědecká práce na vysokých školách zatlačena do ústraní a tomu odpovídal i stav vybavení laboratoří ústavu. Přesto však pokračoval ve výzkumu, např. v oblasti tzv. L-forem mikroorganismů, patogenních vlastností Corynebacterium pyogenes nebo listerií.
I když byla činnost po vědecké stránce respektována i jeho oponenty, Patočkovy politické názory stále bránily většímu oficiálnímu ocenění jeho práce. Několikrát se uvažovalo o jeho zvolení členem--korespondentem ČSAV, ale strážci ideologické čistoty Akademie věd kandidaturu vytrvale odmítali. Dokonce sloužil přímo jako příklad vědce, který sice splňuje všechny odborné předpoklady pro zvolení členem sboru akademiků, ale naprosto nevyhovuje z politických důvodů. Až roku 1965 se podařilo dlouholeté tabu zlomit a František Patočka se stal členem-korespondentem ČSAV. I v následujících letech neustával v aktivní vědecké činnosti. V letech 1970 vyšla ceněná Lékařská mikrobiologie, na jejíž přípravě se podílel jako šéf autorského kolektivu. O jejím úspěchu jistě svědčí i skutečnost, že již za dva roky se objevilo její druhé vydání. Náročnou funkci přednosty ústavu vykonával František Patočka až do roku 1976, tedy i ve věku přesahujícím sedmdesát let. Závěr jeho působení na tomto místě poznamenala především vleklá rekonstrukce ústavu, která značně komplikovala fungování celého pracoviště. František Patočka, špičkový vědec, který nemalou měrou doplatil na bouřlivý politický vývoj v našich zemích, zemřel před pětadvaceti lety, 14. března 1985 v Praze.
Martin Franc,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.
English
