V bouřlivé debatě o budoucnosti Akademie věd České republiky ve světle – či spíše stínu – razantního snížení financovaní se zhusta operuje tím, že vše způsobila současná ekonomická krize. Z čeho pramení falešná obvinění ze svévolného navyšování institucionálních prostředků na výzkumné záměry, když návrhy rozpočtu i závěrečné vyúčtování Akademie byly vždy projednávány se členy RVVI a poslanci pod dohledem Ministerstva financí?
Ve svém projevu na mimořádném zasedání Akademického sněmu AV ČR dne 30. 6. 2009 prohlásila první místopředsedkyně RVVI a ministryně školství dr. Miroslava Kopicová mj. toto (cituji z oficiálního textu zveřejněného na stránkách RVVI – sic! – který se od skutečného projevu v této části liší zcela nevýznamně):
„Odpověď na otázku, proč není možné při rozhodování o institucionální podpoře vycházet pouze z výzkumných záměrů, je zdánlivě prostá: V době ekonomické krize už na dosavadní systém stát nemá prostředky. K vysvětlení se musíme vrátit do roku 2004. V tomto roce proběhlo meziresortní hodnocení návrhů výzkumných záměrů na MŠMT, které řada z vás kritizovala. Na výsledcích meziresortního hodnocení se poskytovatelé, včetně AV ČR, neshodli a postupovalo se podle rozpočtových pravidel, podle nichž za výdaje své kapitoly odpovídá její správce. Řada resortů, včetně AV ČR, ale vydala rozhodnutí o poskytnu-tí podpory výzkumných záměrů předpokládající 100% nárůst výdajů během šesti let. Konkrétně u AV ČR to bylo na roky 2005–2010 na 31 mld. Kč, přičemž v roce 2004 byly výzkumné záměry ústavů AV ČR podpořeny částkou cca 3 mld. Kč. To se stalo bez možnosti zásahu ze strany Rady nebo vlády.“
Dále říká: „Při přípravě návrhu rozpočtu na jednotlivé roky pak samozřejmě nastala konfrontace s reálnými možnostmi státního rozpočtu, ale z hlediska zákona již šlo o závazek, který bylo nutné pokrýt přednostně. Důsledkem byl velmi nerovnoměrný vývoj institucionálních výdajů v jednotlivých kapitolách. Pro srovnání – u vysokých škol byla MŠMT vydána rozhodnutí na poloviční částku za stejné období, tj. cca 15,5 mld. Kč, a do letošního roku dostaly vysoké školy celkově na výzkumné záměry o 4,25 mld. Kč méně než ústavy AV ČR. Pokračování a prohlubování tohoto trendu plošným krácením již dále není možné, a to zejména v situaci, kdy současná rozhodnutí nebude možné jednoduše korigovat z nárůstu výdajů na výzkum a vývoj v dalších letech.
Všechny resorty včetně AV ČR usilují o co nejvíce institucionálních prostředků přidělených přímo v rozpočtu jen pro ně. Končící výzkumné záměry pro to byly ideálním nástrojem.“
Podobně hovořil předseda sněmovního Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu dr. W. Bartoš (cituji z autorizovaného textu zveřejněného na webových stránkách Akademického bulletinu 24. 7. 2009 – http://abicko.avcr.cz):
„V roce 2004 Akademie věd České republiky vydala rozhodnutí o podpoře výzkumných záměrů ústavů Akademie věd České republiky na léta 2005–2010 ve výši 31 miliard korun. Přitom v roce 2004 byly výdaje na tehdy končící výzkumné záměry ústavů Akademie věd tři miliardy korun.
Nemusíme v tomhle sále být ekonomy ani nemusíme rozumět státnímu rozpočtu, abychom pochopili, že šlo o nekrytý šek, který stát nikdy nemohl proplatit. Původní zákon to ale umožnil, a tak se z tohoto rozhodnutí stal závazek, jakýsi mandatorní výdaj. Nastalo každoroční dohadování o rozpočtu, ke kterému se nejprve vyjadřovala Rada pro výzkum, vývoj a inovace a následně vláda. Vyjednávací pozice Akademie věd a některých dalších resortů, které uplatnily stejný trik, byla silná, poněvadž výdaje na výzkumné záměry bylo podle zákona nutné krýt přednostně. Institucionální prostředky na výzkumné záměry Akademie věd strmě rostly a výzkumné záměry se upravovaly podle toho, kolik se podařilo získat. Dotace se nakonec v případě Akademie věd v letošním roce vyšplhaly na 4,3 mld. a najednou přišel velký problém – státu došly peníze. Nebyla jiná cesta než zatáhnout za brzdu, změnit zákon, který umožnil institucionální financování postupně převést na jiný princip.
Obdobné mýty šíří i někteří členové RVVI.
© Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Jaká je tedy skutečnost?
V roce 2004 proběhlo na všech pracovištích AV ČR hodnocení návrhů výzkumných záměrů pro ob-dobí 2005–2010 spolu s hodnocením výsledků pracovišť za předchozí období. Hodnocení prováděly hodnoticí komise, které se opíraly o posudky externích a zahraničních posuzovatelů. Na základě jejich doporučení Akademická rada rozdělila 63 výzkumných záměrů do tří kategorií a 17. ledna 2005 vydala rozhodnutí o jejich podpoře v roce 2005 a na celou dobu řešení. Při stanovení výše podpory pro první tři roky se opírala o rozpočet na rok 2005 s výhledem na léta 2006 a 2007 navržený RVVI a schválený usnesením vlády č. 708 ze dne 21. července 2004.
Následující tabulka ukazuje tyto údaje, úhrnné částky navržené řešiteli výzkumných záměrů a výše podpory stanovené Akademickou radou (v tis. Kč):
Částka v rozhodnutí pro rok 2005 byla nižší, protože byla stanovena před rozdělením investičních prostředků na přístrojové vybavení apod., částky pro roky 2006 a 2007 přesně kopírovaly vládou schválený střednědobý výhled a částky na další léta byly navrženy s pomalejším růstem než v prvních letech. Od počátku si byla Akademická rada vědoma toho, že sliby ve střednědobých výhledech patrně nebudou splněny, a proto do rozhodnutí o podpoře výzkumných záměrů uvedla klauzuli o tom, že na částku uvedenou v rozhodnutí není právní nárok.
Střednědobé výhledy v dalších letech skutečně nebyly nikdy dodrženy, vládou schválené výdaje pro příslušný rok byly vždy výrazně nižší a podle toho byly každoročně aktualizovány (tj. snižovány) částky v rozhodnutích o podpoře výzkumných záměrů.
Od roku 2007 byly na pracovištích AV ČR zahájeny čtyři další výzkumné záměry s dobou řešení 2007–2013. V následující tabulce je uvedena jak skutečná výše podpory, kterou všechny záměry řešené na pracovištích AV ČR obdržely v jednotlivých letech, tak celková podpora na celou dobu řešení, přiznaná na základě rozhodnutí postupně upravovaných podle aktuálních rozpočtů a střednědobých výhledů (v tis. Kč):
Přestože v roce 2007 přibyly čtyři nové výzkumné záměry, byla prudce snížena úhrnná podpora na celou dobu řešení, když vyšlo na základě nového střednědobého výhledu najevo, že se původní předpoklady institucionálního financování výzkumných záměrů zdaleka nenaplní. Nárůst v roce 2008 odpovídá tomu, že v rámci přípravy Reformy systému VaVaI byly výzkumné záměry zahájené v roce 2005 prodlouženy o jeden rok. Úpravy v dalších letech kopírovaly změny schválených rozpočtů a střednědobých výhledů.
Závěry
Všichni, kdo dramaticky argumentují tím, že v roce 2005 Akademie věd na řešení výzkumných záměrů schválila celkovou částku 30,7 mld. Kč, dobře vědí, že tato částka již od r. 2007 neplatí. V současnosti je nižší o desetinu, a to přesto, že 63 původních záměrů bylo zároveň prodlouženo ze šesti na sedm let a k nim přibyly čtyři další záměry na sedmileté období. Kdybych chtěl použít oblíbený matematický nástroj RVVI, trojčlenku, mohl bych tvrdit, že průměrná roční podpora výzkumného záměru řešeného na pracovištích AV ČR relativně poklesla o 27 %.
Není pravda, že k tomu všemu došlo „bez možnosti zásahu ze strany Rady nebo vlády“ a že „z hlediska zákona již šlo o závazek, který bylo nutné pokrýt přednostně“. Naopak, to vše se samozřejmě dělo (v souladu se zákonem) se souhlasem Rady a vlády a v důsledku jejích rozhodnutí. Výše demonstrovaný vývoj dokazuje, že Rada ani vláda rozhodně (v souladu se zákonem) nepovažovala vydaná rozhodnutí za závazek.
Stejná data dokazují nepravdivost tvrzení, že „institucionální prostředky na výzkumné záměry Akademie věd strmě rostly“. Na druhé straně potvrzují, že „výzkumné záměry se upravovaly podle toho, kolik se podařilo získat“, jenže naopak, než se domnívá dr. Bartoš – snižováním podpory.
Po osm let jsem měl na starosti finanční záležitosti Akademie věd, projednával jsem s členy RVVI a s poslanci (za přítomnosti zástupců ministerstva financí) návrhy rozpočtů a závěrečné účty a zakládal jsem si na své poctivosti a korektnosti. Osobně se mne proto dotýkají tvrzení, že „všechny resorty včetně AV ČR usilují o co nejvíce institucionálních prostředků přidělených přímo v rozpočtu jen pro ně. Končící výzkumné záměry pro to byly ideálním nástrojem“ nebo že Akademie věd „uplatnila… trik“.
Rozbory, které se snaží dokázat oprávněnost dramatického snížení rozpočtu Akademie věd, mají dvě vady: Jsou vytrženy z kontextu, protože se zabývají jen jednou složkou systému výzkumu a vývoje bez srovnání se všemi ostatními (dočkáme se někdy podobných rozborů i pro ostatní složky?), a navozují dojem, že Akademie věd je nějaká soukromá instituce či zájmová skupina, která chce mermomocí připravit stát o peníze.
Chápu, že politik ve významné funkci nemá čas nastudovat, ověřit a osvojit si podrobnosti všeho, o čem musí (musí?) hovořit. Pohádky vypravují o moudrých králích, kteří jsou obklopeni zlými rádci. H. Ch. Andersen ukázal, že radami špatných rádců se král ovšem neošatí a nakonec to bude on, kdo stane na veřejnosti nahý.
JIŘÍ RÁKOSNÍK,
člen Akademického sněmu
Ve svém projevu na mimořádném zasedání Akademického sněmu AV ČR dne 30. 6. 2009 prohlásila první místopředsedkyně RVVI a ministryně školství dr. Miroslava Kopicová mj. toto (cituji z oficiálního textu zveřejněného na stránkách RVVI – sic! – který se od skutečného projevu v této části liší zcela nevýznamně):
„Odpověď na otázku, proč není možné při rozhodování o institucionální podpoře vycházet pouze z výzkumných záměrů, je zdánlivě prostá: V době ekonomické krize už na dosavadní systém stát nemá prostředky. K vysvětlení se musíme vrátit do roku 2004. V tomto roce proběhlo meziresortní hodnocení návrhů výzkumných záměrů na MŠMT, které řada z vás kritizovala. Na výsledcích meziresortního hodnocení se poskytovatelé, včetně AV ČR, neshodli a postupovalo se podle rozpočtových pravidel, podle nichž za výdaje své kapitoly odpovídá její správce. Řada resortů, včetně AV ČR, ale vydala rozhodnutí o poskytnu-tí podpory výzkumných záměrů předpokládající 100% nárůst výdajů během šesti let. Konkrétně u AV ČR to bylo na roky 2005–2010 na 31 mld. Kč, přičemž v roce 2004 byly výzkumné záměry ústavů AV ČR podpořeny částkou cca 3 mld. Kč. To se stalo bez možnosti zásahu ze strany Rady nebo vlády.“
Dále říká: „Při přípravě návrhu rozpočtu na jednotlivé roky pak samozřejmě nastala konfrontace s reálnými možnostmi státního rozpočtu, ale z hlediska zákona již šlo o závazek, který bylo nutné pokrýt přednostně. Důsledkem byl velmi nerovnoměrný vývoj institucionálních výdajů v jednotlivých kapitolách. Pro srovnání – u vysokých škol byla MŠMT vydána rozhodnutí na poloviční částku za stejné období, tj. cca 15,5 mld. Kč, a do letošního roku dostaly vysoké školy celkově na výzkumné záměry o 4,25 mld. Kč méně než ústavy AV ČR. Pokračování a prohlubování tohoto trendu plošným krácením již dále není možné, a to zejména v situaci, kdy současná rozhodnutí nebude možné jednoduše korigovat z nárůstu výdajů na výzkum a vývoj v dalších letech.
Všechny resorty včetně AV ČR usilují o co nejvíce institucionálních prostředků přidělených přímo v rozpočtu jen pro ně. Končící výzkumné záměry pro to byly ideálním nástrojem.“
Podobně hovořil předseda sněmovního Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu dr. W. Bartoš (cituji z autorizovaného textu zveřejněného na webových stránkách Akademického bulletinu 24. 7. 2009 – http://abicko.avcr.cz):
„V roce 2004 Akademie věd České republiky vydala rozhodnutí o podpoře výzkumných záměrů ústavů Akademie věd České republiky na léta 2005–2010 ve výši 31 miliard korun. Přitom v roce 2004 byly výdaje na tehdy končící výzkumné záměry ústavů Akademie věd tři miliardy korun.
Nemusíme v tomhle sále být ekonomy ani nemusíme rozumět státnímu rozpočtu, abychom pochopili, že šlo o nekrytý šek, který stát nikdy nemohl proplatit. Původní zákon to ale umožnil, a tak se z tohoto rozhodnutí stal závazek, jakýsi mandatorní výdaj. Nastalo každoroční dohadování o rozpočtu, ke kterému se nejprve vyjadřovala Rada pro výzkum, vývoj a inovace a následně vláda. Vyjednávací pozice Akademie věd a některých dalších resortů, které uplatnily stejný trik, byla silná, poněvadž výdaje na výzkumné záměry bylo podle zákona nutné krýt přednostně. Institucionální prostředky na výzkumné záměry Akademie věd strmě rostly a výzkumné záměry se upravovaly podle toho, kolik se podařilo získat. Dotace se nakonec v případě Akademie věd v letošním roce vyšplhaly na 4,3 mld. a najednou přišel velký problém – státu došly peníze. Nebyla jiná cesta než zatáhnout za brzdu, změnit zákon, který umožnil institucionální financování postupně převést na jiný princip.
Obdobné mýty šíří i někteří členové RVVI.
© Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Jaká je tedy skutečnost?
V roce 2004 proběhlo na všech pracovištích AV ČR hodnocení návrhů výzkumných záměrů pro ob-dobí 2005–2010 spolu s hodnocením výsledků pracovišť za předchozí období. Hodnocení prováděly hodnoticí komise, které se opíraly o posudky externích a zahraničních posuzovatelů. Na základě jejich doporučení Akademická rada rozdělila 63 výzkumných záměrů do tří kategorií a 17. ledna 2005 vydala rozhodnutí o jejich podpoře v roce 2005 a na celou dobu řešení. Při stanovení výše podpory pro první tři roky se opírala o rozpočet na rok 2005 s výhledem na léta 2006 a 2007 navržený RVVI a schválený usnesením vlády č. 708 ze dne 21. července 2004.
Následující tabulka ukazuje tyto údaje, úhrnné částky navržené řešiteli výzkumných záměrů a výše podpory stanovené Akademickou radou (v tis. Kč):
| Usnesení vlády 708/04 | Návrhy z pracovišť | Rozhodnutí poskytovatele | |
| 2005 | 3 428 035 | 4 069 406 | 3 060 579 |
| 2006 | 3 550 884 | 4 544 608 | 3 550 884 |
| 2007 | 4 456 976 | 5 053 603 | 4 456 976 |
| 2008 | 5 647 664 | 5 500 439 | |
| 2009 | 6 309 671 | 6 490 200 | |
| 2010 | 7 053 197 | 7 621 400 | |
| na celou dobu řešení | 32 678 149 | 30 680 478 |
Částka v rozhodnutí pro rok 2005 byla nižší, protože byla stanovena před rozdělením investičních prostředků na přístrojové vybavení apod., částky pro roky 2006 a 2007 přesně kopírovaly vládou schválený střednědobý výhled a částky na další léta byly navrženy s pomalejším růstem než v prvních letech. Od počátku si byla Akademická rada vědoma toho, že sliby ve střednědobých výhledech patrně nebudou splněny, a proto do rozhodnutí o podpoře výzkumných záměrů uvedla klauzuli o tom, že na částku uvedenou v rozhodnutí není právní nárok.
Střednědobé výhledy v dalších letech skutečně nebyly nikdy dodrženy, vládou schválené výdaje pro příslušný rok byly vždy výrazně nižší a podle toho byly každoročně aktualizovány (tj. snižovány) částky v rozhodnutích o podpoře výzkumných záměrů.
Od roku 2007 byly na pracovištích AV ČR zahájeny čtyři další výzkumné záměry s dobou řešení 2007–2013. V následující tabulce je uvedena jak skutečná výše podpory, kterou všechny záměry řešené na pracovištích AV ČR obdržely v jednotlivých letech, tak celková podpora na celou dobu řešení, přiznaná na základě rozhodnutí postupně upravovaných podle aktuálních rozpočtů a střednědobých výhledů (v tis. Kč):
| Podpora pro daný rok | Rozhodnutí poskytovatele pro celou dobu řešení | |
| 2005 | 3 291 970 | 30 680 478 |
| 2006 | 3 453 287 | 30 905 583 |
| 2007 | 3 573 190 | 23 650 444 |
| 2008 | 3 957 593 | 27 452 875 |
| 2009 | 4 317 237 | 27 889 541 |
Přestože v roce 2007 přibyly čtyři nové výzkumné záměry, byla prudce snížena úhrnná podpora na celou dobu řešení, když vyšlo na základě nového střednědobého výhledu najevo, že se původní předpoklady institucionálního financování výzkumných záměrů zdaleka nenaplní. Nárůst v roce 2008 odpovídá tomu, že v rámci přípravy Reformy systému VaVaI byly výzkumné záměry zahájené v roce 2005 prodlouženy o jeden rok. Úpravy v dalších letech kopírovaly změny schválených rozpočtů a střednědobých výhledů.
Závěry
Všichni, kdo dramaticky argumentují tím, že v roce 2005 Akademie věd na řešení výzkumných záměrů schválila celkovou částku 30,7 mld. Kč, dobře vědí, že tato částka již od r. 2007 neplatí. V současnosti je nižší o desetinu, a to přesto, že 63 původních záměrů bylo zároveň prodlouženo ze šesti na sedm let a k nim přibyly čtyři další záměry na sedmileté období. Kdybych chtěl použít oblíbený matematický nástroj RVVI, trojčlenku, mohl bych tvrdit, že průměrná roční podpora výzkumného záměru řešeného na pracovištích AV ČR relativně poklesla o 27 %.
Není pravda, že k tomu všemu došlo „bez možnosti zásahu ze strany Rady nebo vlády“ a že „z hlediska zákona již šlo o závazek, který bylo nutné pokrýt přednostně“. Naopak, to vše se samozřejmě dělo (v souladu se zákonem) se souhlasem Rady a vlády a v důsledku jejích rozhodnutí. Výše demonstrovaný vývoj dokazuje, že Rada ani vláda rozhodně (v souladu se zákonem) nepovažovala vydaná rozhodnutí za závazek.
Stejná data dokazují nepravdivost tvrzení, že „institucionální prostředky na výzkumné záměry Akademie věd strmě rostly“. Na druhé straně potvrzují, že „výzkumné záměry se upravovaly podle toho, kolik se podařilo získat“, jenže naopak, než se domnívá dr. Bartoš – snižováním podpory.
Po osm let jsem měl na starosti finanční záležitosti Akademie věd, projednával jsem s členy RVVI a s poslanci (za přítomnosti zástupců ministerstva financí) návrhy rozpočtů a závěrečné účty a zakládal jsem si na své poctivosti a korektnosti. Osobně se mne proto dotýkají tvrzení, že „všechny resorty včetně AV ČR usilují o co nejvíce institucionálních prostředků přidělených přímo v rozpočtu jen pro ně. Končící výzkumné záměry pro to byly ideálním nástrojem“ nebo že Akademie věd „uplatnila… trik“.
Rozbory, které se snaží dokázat oprávněnost dramatického snížení rozpočtu Akademie věd, mají dvě vady: Jsou vytrženy z kontextu, protože se zabývají jen jednou složkou systému výzkumu a vývoje bez srovnání se všemi ostatními (dočkáme se někdy podobných rozborů i pro ostatní složky?), a navozují dojem, že Akademie věd je nějaká soukromá instituce či zájmová skupina, která chce mermomocí připravit stát o peníze.
Chápu, že politik ve významné funkci nemá čas nastudovat, ověřit a osvojit si podrobnosti všeho, o čem musí (musí?) hovořit. Pohádky vypravují o moudrých králích, kteří jsou obklopeni zlými rádci. H. Ch. Andersen ukázal, že radami špatných rádců se král ovšem neošatí a nakonec to bude on, kdo stane na veřejnosti nahý.
JIŘÍ RÁKOSNÍK,
člen Akademického sněmu
English
